Viriathus

V době kdy se moc Říma začala upevňovat a expandovala stále silněji do západní Iberie (dnešní Portugalsko), objevil se v tomto kraji hrdina, který by spíše patřil do hómérských hymnů než do skutečné historie. Řím byl v druhé polovině druhého století velmocí, která ovládala velkou část antického světa a žádná jiná velmoc se již nemohla s Římem měřit. A přesto se objevil Viriathus z Lusitánie, který po osm let v letech 147-139 př.n.l. vedl osvobozenecký boj proti Římanům.

Hrabivost a neschopnost římských správců vedla nezávislé iberské kmeny (mezi nimiž byli i Lusitánové) k podnikání nájezdů na území iberských kmenů, které byly pod "ochranou" Říma. V bojích se jednou klonilo štěstí na stranu Lusitánů a pak zase na stranu Římanů. Po vyčerpávajících bojích chtěli Lusitánové s Římany obnovit staré smlouvy a vyslali ke Galbovi, který v té době vedl legie proti Lusitánům, posly. Římský historik Appiános situaci popisuje takto: 

"A když k němu některé kmeny vypravily posly s přáním obnovit smlouvu, kterou uzavřely s jeho předchůdcem Atiliem, ale potom ji porušily, přijal je, smlouvu uzavřel a předstíral, že chápe, že dělají nájezdy, válčí a porušují dohody pro svou nouzi. „Neúrodná půda," pravil, „a chudoba vás ženou do boje, ale já vám, svým přátelům, v nouzi poskytnu dobrou zemi a usadím vás na úrodné půdě na třech rozdílných místech." Protože očekávali splnění slibů, opustili své příbytky a shromáždili se na místě, které jim Galba určil. Rozdělil je na tři díly a poručil každé skupině vyčkat ve vykázaném prostoru, dokud nepřijde a nestanoví jim místa, aby se na nich usídlili. Sotva však stanul u první části, přikázal jim složit zbraně s vysvětlením, že jsou přátelé. Když je však složili, dal je obehnat příkopem, vpustil mezi ně skupinu vojáků s meči a dal pobít všechny, přestože naříkali a dovolávali se bohů a smlouvy. Stejně dal rychle povraždit druhý a třetí oddíl, aniž vůbec tušili, jaký osud stihl první. Tak mstil věrolomnost věrolomností a napodoboval barbary způsobem nedůstojným Římanů. Hrstka obětí unikla, mezi nimi Viriathus, který se zanedlouho postavil v čelo Lusitánů, zabil mnoho Římanů a vykonal velmi statečné činy."  (Appianos, Zrod římského imperia, str. 97)

Viriatha zplodila věrolomnost jednoho římského vůdce a Viriathus pak zplodil odpor v celé Iberii. Ti, kteří unikli Galbově bezprávnému postupu začali napadat Turdetánii. Posili z Říma pod vedením praetora GaiaVetilia, však zatlačili Ibery na malé území, kde jim hrozila smrt vyhladověním. Odeslali proto k Vetiliovi posly a žádali ho o území, kde by mohli v pokoji žít. K dohodě téměř došlo, kdyby se neobjevil Viriathus a nepřipoměl zrady, kterých se na nich Galba dopustil v minulosti. Vybídl je, aby ho následovali, pokud se chtějí zachránit. 

Appianos: "Obklíčení získali novou odvahu i naději a zvolili si jej za vojevůdce. Viriathus je seřadil do šiku jako k boji, poručil jim, aby se rozdělili do mnoha skupin, a jakmile sám vsedne na koně, aby prchali, jak jen budou moci, rozmanitými cestami do města Triboly a tam na něj čekali. Vybral si pouze tisíc mužů a těm přikázal, aby zůstali s ním. Když potom Viriathus vsedl na koně, dali se hned na útěk. Vetilius se bál je pronásledovat, protože se rozdělili na mnoho skupin, a obrátil se proti Viriathovi, který tam stál a čekal, co se stane, a dal se s ním do boje. Viriathus měl velice rychlé koně, takže na něj dotíral a stahoval se zpět, znovu se stavěl k boji a útočil a celý první i druhý den strávil na pláni a jezdil sem a tam. Jakmile nabyl přesvědčení, že se ostatním podařilo uniknout, vyrazil za noci po neschůdných cestách a dostal se na svých neobyčejně hbitých koních do Triboly. Ani jeho Římané nemohli pronásledovat, protože měli těžké zbraně, neznali cesty a jejich koně se nemohli vyrovnat jeho. Tak Viriathus zachránil nečekaně vojsko ze zoufalé situace. Pověst o tomto uskoku se šířila mezi tamějšími barbary, přinášela mu slávu a ze všech stran se k němu hrnuly posily."(Appianos, Zrod římského imperia, str. 98)

Viriathus pak lstí pobil Vetiliovy vojáky, když se schoval  v houští a nečekaně je přepadl. Zachránila se jen hrstka římských vojáků. Stejný osud stihl dalšího praetora došlého z Říma Gaia Plautia. Toho pokonce porazili tak zničujícím způsobem, že se po prohrané bitvě uprostřed léta schoval v zimním táboře a neodvážil  se nikde ukázat. Římané poslali proti Viriathovi Fabia Maxima Aemiliana, syna Aemilia Paula, který porazil makedonského krále Persea. Aemilianus sice vyplenil několik měst, které podporovali Viriatha, ale Viriathovi samotnému mnoho škod nezpůsobil, ba naopak, Viriathus přiměl mnoho dalších iberských kmenů, aby od Římanů odpadly.

Po střídání velitelů přišel do Iberie Fabius Maximus Servilianus, Aemilianův bratr, který se spojil s numídskou posilou od krále Micipsa a střetl se s Viriathem.

Appianos tento boj vylíčil takto: "Jakmile k Servilianovi dorazilo i ostatní vojsko a deset slonů z Afriky s třemi sty jezdci, opevnil se v táboře, vytáhl proti Viriathovi, porazil ho a pronásledoval. Viriathus si však všiml, že je to pronásledování bezhlavé, obrátil se, pobil asi tři tisíce nepřátel, ostatní zahnal do tábora a napadl i ten. Jen hrstka se mu postavila u bran na odpor, většina se ukryla ze strachu do stanů, odkud je velitel spolu s tribuny s námahou vyháněli. Tehdy se skvěle vyznamenal Fannius, Laeliův zeť. Římany zachránila noc, která nastala. Viriathus však útočil za noci nebo za vedra a nečekaně v každou dobu, jeho lehkooděnci a velmi rychlí koně znepokojovali nepřátele, dokud se Servilianus neodebral do Itukky." (Appianos, Zrod římského imperia, str. 101)

Viriathus po druhém vítězství nad Servilianem dokázal uzavřít s Římany smlouvu, kterou potom římský lid potvrdil. Prohlásil Viriatha za přítele římského národa a všichni jeho stoupenci směli vládnout územím, které měli. 

Caepio, bratr Serviliana však přiměl senát, aby smlouvu zrušil a vyhlasil Viriathovi válku. Svou taktikou  nečekaného útoku a ústupu, však připravil Viriathus Caepiovi několik porážek. Různé kmeny pak napodobovaly Viriatha a útočili na římské oddíly. Spolu s muži bojovaly také ženy a statečně umíraly. Zdálo se, že Caepio je již  unavený bojem a přijal Viriathovy nejvěrnější přátelé, aby dohovořili podmínky míru. Caepio je však podplatil, takže se mu zavázali, že Viriatha zabijí.

Appianos o jeho vraždě: "Viriathus měl hodně starostí a práce, a proto málo spal. Odpočíval většinou ve zbroji, aby byl hned připraven na vše, sotva se probudí, a jeho přátelé k němu směli i v noci. Audax a jeho společníci využili tehdy této možnosti, vešli k němu do stanu právě, když usnul, jakoby s nějakou neodkladnou záležitostí, a bodli jej do hrdla. Bylo to jediné místo nechráněné zbrojí, jinam bodnout nemohli. Rána byla přesná, takže si nikdo ničeho nevšiml, a vrahové přiběhli k Caepionovi pro dary. Dopřál jim, aby se těšili z toho,co již dostali, a pro další odměnu je poslal do Říma. Ráno se Viriathovi sluhové i ostatní vojáci domnívali, že ještě odpočívá, a divili se této neobvyklé věci, až nakonec někteří zjistili, že leží ve zbroji mrtev. V táboře hned začali truchlit a naříkat. Oplakávali Viriatha a báli se o svůj osud, protože si uvědomili, v jakém jsou nebezpečí a jakého velitele ztratili. Nejvíce je však trápilo pomyšlení, že nemohli najít Viriathovy vrahy....Viriathovy pozůstatky nádherně ozdobili a spálili na vysoké hranici. Vykonali mnoho obětí a pěšáci i jezdci na koních v četách defilovali kolem dokola ve zbroji a oslavovali po barbarském způsobu zemřelého písněmi. Všichni pak seděli kolem hranice, dokud nezhasla. Po pohřbu se nad hrobem konaly gladiátorské zápasy." (Appianos, Zrod římského imperia, str. 105)

Po Viriathově smrti si Lusitánové zvolili za svého velitele Tautala, který však nedokázal čelit římské armádě jako Viriathus a vydal se do Caepiových rukou, aby s nim naložil jako s poddaným. Caepio Lusitánům odebral všechny zbraně a dal jim dostatečně rozhlehlé území, aby z nich nouze nedělala lupiče. 

I my se z tohoto příběhu můžeme poučit. Pokud se totiž má společnost rozvíjet v míru a prosperitě, potřebuje prostředky pro svůj rozvoj a obživu. Společnost, která postrádá tyto prostředky je odkázaná na nouzi, která pak plodí násilí. 

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.7 (3 votes)