Vědma Erichtó

Ve starověku existovalo mnoho méně známých lokálních věštíren a věštkyň. O jedné takové věštkyni jménem Erichtó se zmiňuje Lucanus ve svém díle Farsalské pole. Ačkoli není jisté zda tato věštkyně skutečně existovala, Lucanův příběh velice podrobně popisuje věštecké praktiky této temné věštkyně mrtvých.

Před farsalskou bitvou se syn Pompeia Magna Sextus snažil zjistit, jak dopadne zápas. Vyhledal proto v thessaleské krajině věštkyni, která dokážala přivolat zpět mrtvé a skrze ně věštit. Věštkyně začala pátrat po čerstvě zemřelých tělech a na základě srdeční tkáně se snažila rozpoznat, která mrtvola by mohla posloužit jako médium. Vybrané tělo pak převezla do jeskyně, kde se obřad odehrával. Otevřela mrtvé tělo a vkložila do něj sliny psů, rysí moč, obratel hyeny, útroby srnce, které prožrali hadi, ještěří oko, mrtvou rybu. To vše promíchala s býlím a svými slinami.

Po přípravě těla pronesla nesrozumitelná zaklínadla, kterým vyvolávala duchy od řeky zapomnění. Lucanus její hlas popisuje takto:

Má on v sobě štěkání psů, též vytí má vlků,
zvuk, kterým naříká bázlivý výr nebo za noci sýček,
zvuk, kterým šelmy i piští, i skučí,
zvuk, hadi jímž syčí,
také pláče jak vlna, když vržena na skálu byla, vydává šumění lesů i hřímání, mrak když se trhá
.“

Věštkyně pak pronesla prosbu všem podsvětním bohům, v níž jim připomenula svou oddanost, oběti a pronesla tazatelovu otázku.

Po tomto rituálu se objevila duše, která pohlížela na své tělo jako na vězení. Ač nerada, vstoupila do těla. Mrtvý však nemohl samovolně hovořit, ale pouze odpovídat na otázky. Poté co byly zodpovězeny všechny položené otázky, bylo tělo za tajemných rituálů spáleno. 

Zdroj: Lucanus: Farsalské pole. Svoboda. Praha 1976.

Váš hlas: Žádná Průměr: 5 (1 vote)