Press "Enter" to skip to content

Erinna (4. stol. př. n. l.)

Ani ve starověku se psaním nezabývali pouze muži. Zachovalo se také několik zlomků děl řeckých básnířek. Mezi ně patřila i Erinna z ostrova Télos, která žila v polovině 4. století před naším letopočtem.
Už  v 19ti letech Erinna napsala báseň Vřeteno (Elakaté), kterou věnovala zemřelé přítelkyni Baukidě. Vzpomínala na dětské hry, společnou práci i události z jejich života (svatba): „Když pak jsi do lůžka mužova vešla, tu dělalas všechno to, co ještě v dětství tys slyšela od vlastní matky.“
Báseň vyznívá velice temně. Na jednu stranu lituje zemřelou družku, jelikož „mlčení u mrtvých vládne a temnota zalévá oči.“ A na druhou lituje i sebe, protože byla zbavena opojné přítomnosti své nejlepší přítelkyně: „Pro tebe, Baukido bědná, já takto propukám v nářek, tak mně hluboko v srdci ty dětské zábavy leží.“ Dívky zůstaly rozdělené, místo aby se navzájem podporovaly na své dlouhé cestě životem až k stáří. „Šediny málomluvné, vy pro lidi květem jste stáří.“ Kvůli tomuto pesimismu a střízlivému pohledu na život bývá někdy Erinna označována za předchůdkyni hellénistického básnictví.
Zlomky z Erinnina díla vyšly česky v knize Nejstarší řecká lyrika (Svoboda, Praha 1981).

Baukidin náhrobek
Nevěstě Baukidě patřím. Jda mimo ten náhrobek tuto,
skropený proudem slz, Hadovi pod zemí rci:
„Jak jsi závistný, Hade!“ Zde krásné obrazy vidíš,
ukrutný Baukidin los každý ti zvěstuje z nich:
jak byl pěn svatební zpěv, jenž s pochodní provodil dívku,
téže však pochodně svit zažehl hranice žár,
ty pak, ó Hymenaie, jsi zaměnil svatební zpěvy,
veselý zásnubní ples, v nářky a žalostný pláč.

Jak užitečný byl tento příspěvek?

Kliknutím na hvězdičku ohodnotíte!

Průměrné hodnocení 0 / 5. Počet hlasů: 0

Zatím žádné hlasy! Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Komentáře jsou zakázané