Press "Enter" to skip to content

Delfský stadion

Delfský stadion je nejlépe zachovaným antickým stadionem vůbec a představuje takřka nedostižný vzor starověké sportovní architektury. Na rozdíl od stadionu olympijského nemusel být ten delfský od základů obnoven, stačilo ho jen odkrýt, poněkud vyspravit a objevil se v takřka původním stavu. Ovšem při zemětřesení na začátku 20. století se nešťastnou náhodou celá jeho levá polovina zřítila a dodnes leží nezrestaurována.
Stadion, vybudovaný na umělé terase v úbočí skalní stěny vysoko nad svatyní, sloužil pochopitelně sportovnímu zápolení. Stavba, pocházející z 5. stol. př. n. l. byla původně bez sedadel – ty dal pořídit až koncem první poloviny 2. stol. př. n. l. Herodes Attický. Sedadla jsou z bílého parnaského vápence, ve dvanácti řadách nad sebou na jedné straně; a v šesti na straně druhé. Zejména na severní straně, kryté zpevňovací zdí, se zachovala v naprosto bezvadném stavu, přibližně uprostřed v první řadě na této straně se nacházela vyhrazená místa pro kněží.
Na jihovýchodní straně stojí zbytky někdejší monumentální vstupní brány s několika oblouky spočívajícími na čtyřech sloupech. V blízkosti vstupní brány se rovněž nacházel známý nápis zakazující nosit na stadion víno.
Narůžovělá závodní dráha, místy zarostlá trávou, je široká 25 až 28 metrů; vzdálenost mezi startem a cílem (tzv. pythijský stadion) je 178,3 m. Do stadionu se vešlo 7000 diváků. Před postavením tohoto stadionu se konaly delfské atletické závody na přímořské pláni u města Krísa, jihozápadně od svatyně. Na téže pláni byl i hippodrom pro závody jezdců a vozatajů.

Jak užitečný byl tento příspěvek?

Kliknutím na hvězdičku ohodnotíte!

Průměrné hodnocení 0 / 5. Počet hlasů: 0

Zatím žádné hlasy! Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Komentáře jsou zakázané