Portál Antika

 Na konci Pliniových dopisů se nachází jeden list adresovaný císaři Trajánovi. Ptal se ho, jak má jednat s těmi, kteří vyznávají křesťanskou víru. Zdá se, že na začátku druhého století našeho letopočtu se v Bythínii, kde byl Plinius císařským legátem, celkem křesťanství šířilo, ale nebylo státem povoleno. Plinius při výsleších postupoval tak, že se třikrát zeptal "provinilců" zda jsou křesťané a pokud nezapřeli, byli odsouzeni k smrti. Stačilo, aby vás někdo anonymně obvinil, že se scházíte s křesťany a skončili jste u výslechu.

Právě tenkrát si osvojil tu prapodivnou moudrost křesťanů, když se v Palestině dostal do styku s jejich kněžími a vykladači Písma. A co z toho pošlo? Zakrátko z nich učinil pouhé děti jako prorok, hlava náboženské obce a náčelník shromáždění, to všecko sám v jedné osobě. A z knih jedny vykládal a objasňoval a mnoho dalších také sám spisoval.

 Lidé nejsou zneklidňováni věcmi, nýbrž svými vlastními názory o věcech. Například smrt není nic hrozného, neboť jinak by se byla zdála také Sokratovi hrozná, ale názor, že smrt je něco hrozného, to je to hrozné. Kdykoli tedy narážíme na překážky nebo se znepokojujeme nebo se rmoutíme, nikdy neobviňujme jiného, nýbrž sebe samy, to jest své vlastní názory.