Filosofie

warning: Creating default object from empty value in /home/spqrcz/public_html/modules/taxonomy/taxonomy.pages.inc on line 33.

Plótínos a Sestry duše

Plótínos

Plótínos (203 - 270 n. l.) byl poslední významný novoplatónský filozof. V sedmnácti letech odjel do Egypta, kde se v Alexandrii stal žákem Ammonia Sakky, zakladatele novoplatonismu.  Poté co v Egyptě strávil jedenáct let se rozhodl prozkoumat moudrost Peršanů a Indů a vstoupil do armády císaře Gordiana III., která táhla do Persie. Toto tažení ovšem skončilo neúspěchem a Plótínos se ocitl osamocen na nepřátelském území. S velkými obtížemi se nakonec dostal do bezpečí v Antiochii.

Za panování císaře Philippa Araba, Plótínos ve věku 40 let přišel do Říma. Jeho znalost přitahovala širokou veřejnost a těšil se velké úctě. Mezi jeho posluchače patřil císař Gallienus nebo další významný řecký filozof Porfyrios, který vydal Plótínova díla.

Plótínos se pokusil přimět císaře Galliena k založení "města mudrců", kde měli obyvatelé žít pod Platónovou ústavou. Tento nápad však nebyl nikdy zrealizován.

Váš hlas: Žádná Průměr: 3.8 (8 votes)

Osud a odpovědnost u Homéra a tragiků | III. Filoktétés

Autor: Doc. Radek Chlup, PhD.

Na Sofokleovi je zajímavé, že u něj ztrácíme jakýkoli vhled do božského světa. U Homéra se děj neustále odehrával paralelně na lidské a božské rovině a ke všem událostem na zemi nám básník podával analogické líčení událostí na Olympu. Díky tomu Homérův posluchač viděl bohům dokonale „do karet“ a přesně věděl, jaký je božský kontext a důvod pozemského dění. U Aischyla již takto přímo božský svět sledovat nemůžeme, ale stále ještě máme přinejmenším řadu dílčích narážek a výroků, z nichž si můžeme o božských plánech udělat alespoň nějakou představu. U Sofoklea se situace radikálně mění a o božích plánech již víme pouze tolik, kolik může vědět prostý smrtelník – tj. zpravidla pouze to, co vyjevil nějaký věštec, což bývají informace velmi kusé a zpravidla poněkud obecné.

Váš hlas: Žádná Průměr: 4 (4 votes)

Osud a odpovědnost u Homéra a tragiků | II. Lidská a božská odpovědnost u Aischyla

Autor: Doc. Radek Chlup, PhD.

S podobným pojetím lidské odpovědnosti se setkáváme v Aischylově Orestei, která pozoruhodně rozpracovává další implikace tohoto pohledu. Dějová linie Oresteie má jeden ze svých počátků v trójské válce, k níž došlo kvůli hádce Athény, Héry a Afrodíty o to, která je nejkrásnější. Bohyně si jako soudce si vybraly Parida, syna trojského krále. Paris dal svůj hlas Afrodítě, která mu slíbila, že mu opatří náklonnost nejkrásnější ženy světa, Heleny, manželky Agamemnonova bratra Meneláa. Paris proto odplul do na návštěvu do Sparty, kde Meneláos kraloval, a zde se do něj Helena na popud Afrodíty zamilovala a utekla s ním do Tróje. Meneláos je pobouřen a spolu s Agamemnonem uspořádají celořeckou válečnou výpravu, aby Trojany potrestali. Když je ale vojsko shromážděno, ukáže se, že je na Agamemnona, který byl vrchním velitelem, rozzlobena Artemis a žádá, aby jí obětoval svou dceru Ífigeneiu, jinak jim nesešle příznivý vítr k odplutí. Agamemnón má těžké dilema, ale nakonec dceru obětuje, do Tróje odpluje, po deseti letech obléhání ji dobude a vrací se domů. Zde na něj ovšem čeká jeho žena Klytaiméstra, která mu nikdy neodpustila dceřinu smrt, a spolu s ní i dávný nepřítel Aigisthos, který chce na Agamemnonovi pomstít rodovou křivdu, za niž byl zodpovědný Agamemnonův otec Átreus. Klytaiméstra svého manžela zabije a spolu s Aigisthem se ujmou vlády. Po letech se ale vrátí její syn Orestés, kterému věštba přikázala otcovu vraždu pomstít. Orestés proto matku i s Aigisthem zabije, načež se uchýlí pod Apollónovu ochranu a je posléze po různých peripetiích Athénským soudem zproštěn viny.

Váš hlas: Žádná Průměr: 3.8 (6 votes)

Smrt, my a antika

Tagged:

Existuje mnoho věcí, které mne na stavu naší dnešní společnosti trápí. Za nejvážnější z nich však považuji odtržení člověka přírody a od základních principů života a smrti. Žijeme uzavřeni v betonové džungli měst a o tom, co je za jejich zdmi, víme čím dál tím méně. Žijeme a pracujeme – abych tak parafrázovala Empedoklova slova – jako bychom měli žít věčně. Avšak život člověka není nekonečný, všichni jednou zemřeme.

Sedm mudrců

V  řečtině hoi hepta sofoi (= sedm moudrých), byla skupina učenců, myslitelů a státníků, kteří žili na přelomu  7. a 6. století př.n.l., a kteří prosluli mnohými zajímavými činy a výroky, z nichž se nejlepších sedm dostalo až na zeď slávy delfského Apollónova chrámu.

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.3 (3 votes)

Platonova představa o posmrtném životě

 Ale ovšem nebude to dobrodružné vypravování statečného Alkinoa,  nýbrž vypravování muže sice také statečného, Éra Armeniova, rodem Pamfyla. Ten zahynul kdysi v boji; a když po deseti dnech byly sbírány mrtvoly již porušené, byl nalezen neporušen a donesen domů; měl býti pohřben a tu dvanáctého dne, když už ležel na hranici, oživl a oživnuv vypravoval, co na onom světě uviděl.

Váš hlas: Žádná Průměr: 3.8 (4 votes)
Syndikovat obsah