Portál Antika

Když v roce 753 př. n. l. vzniklo podle legendy na sedmi pahorcích město Řím, málokdo asi tušil, že se jednou stane vládcem celého Středomoří. Začátkem prvního století našeho letopočtu se Řím stal synonymem „Apollónovy éry“. Po vleklých občanských válkách se ujal vlády císař Augustus (63 př. n. .l. - 14 n. l.). Obnovil ve státě právní řád, zabezpečil hranice impéria a snažil se vzkřísit starořímské hodnoty. Řím proslul svými veřejnými stavbami, uměleckými díly a kulturním rozmachem.

Mezinárodní organizace Nova Roma ve spolupráci s Plovdivem v Bulharsku (Filipopolis), zorganizovala ve dnech 24. - 26. 5. 2012 Festival starověku v Plovdivu. Na projektu se podíleli členové z Nova Roma Bulharska, Maďarska, České republiky, Estonska, Ruska a město Plovdiv, bez jehož finanční podpory by se projekt nikdy neuskutečnil.

Pokud máte rádi antická přísloví, starověká moudra a výroky, máte příležitost navštívit Facebookovou stránku a odebírat krásné myšlenky. 

Na stránce pojmenované "Symmachův kruh" najdete výroky starověkých myslitelů, které jsou aktuální i v dnešní době. 

Staňte se fanoušky: https://www.facebook.com/symmachuv.kruh

Pro naší moderní společnost je smrt tabu, které jsme uzavřeli za nemocniční zdi. Odvykli jsme se s ní potýkat jako s přirozenou součástí života. Ačkoli by se nikdo nemohl narodit, kdyby se ho smrt netýkala, přesto by tuto skutečnost někteří od života rádi oddělili.
Římané se se smrtí setkávali často, a proto pro ně nebyla něčím děsivým, tajemným či nepochopitelným. Smrt byla spatřována téměř všude. Při zábavách v cirku a amfiteátru, na bojištích, ale i doma často okoušeli doteky smrti. V Římě byla vysoká dětská úmrtnost a velké procento obyvatel umíralo do třiceti let. Ačkoli se se smrtí setkávali o mnohem častěji než my v dnešní době, bylo úmrtí i tehdy smutnou rodinnou událostí.

Jak nákladný byl život ve starověkém Římě a kolik byste utratili za potraviny či dům? Ve srovnání s naší dobou byste pravděpodobně vydělávali mnohem méně a za jídlo, oblečení a kulturu naopak zaplatili o mnohem více. Na druhou stranu byste si mohli pořídit cenově dostupného otroka :-)
Nejdůležitějším platidlem starověkého Říma byl takzvaný sestercius. Za Marka Aurelia odpovídalo sto sesterciů 7,28 gramům zlata. Jeden gram zlata stojí v naší době kolem sedmi set korun. Pokud by starověký římský měnový systém stále existoval, jeden sestercius bystu u nějakého směnárníka pořídili asi za 50 korun.

Škola základ života. Staré pořekadlo, jehož obrysy se začaly rýsovat už v antice. Jednou z nejdůležitějších povinností starověkého občana totiž bylo vzdělání.

Pokud jste někdy přemýšleli nad tím, proč děti začínají chodit do školy v sedmi letech, proč se člověk stává plnoletým v osmnácti, proč je součástí povinné školní docházky i tělocvik nebo nad tím, proč se vzdělávání dělí do několika stupňů, můžete si být téměř jisti, že s tím mají něco společného zvyky starých Řeků a Římanů.

Rádi se dobře najíte, občas si přispíte, nebo si koupíte něco hezkého a drahého na sebe? V tom případě by život ve staré Spartě nebyl nic pro vás. Takové změkčilosti Sparťané netolerovali.
Pokud vám už si vám někdo stěžoval, že ho rodiče vychovávali po sparťansku, nebo že na dovolené musel přebývat ve „spartánských“ podmínkách, můžete si být téměř jisti, že přeháněl. Mnoho spartských zvyků totiž bylo tak drsných, že by je člověk 21. století bez nadsázky mohl označit za nelidské.

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč nový rok začíná právě 1. ledna? Stejně jako nemálo dalších institucí, pochází i náš kalendář (s drobnou úpravou v 16. století) z antiky. 1. leden byl od roku 153 př. n. l. dnem, kdy římští konzulové – po nichž se jednotlivé roky nazývaly – nastupovali do úřadu. Římský nový rok ovšem dál tradičně začínal 1. březnem. Teprve když Julius Caesar roku 46 př. n. l. římský kalendář zreformoval, přesunul začátek roku na 1. leden, aby se rok kalendářní kryl s úředním. Jak slavili Římané Nový rok?

„Dobrý den! Vítám vás na palubě letadla. Usaďte se pohodlně ve svých sedadlech, personál vám za okamžik rozdá hlasovací lístky,“ seznamuje jedna z letušek pasažéry s politikou své společnosti. „Pilota si dnes můžete vybrat z pětice kandidátů,“ doplňuje. Cestující přemýšlejí, jestli by měl letadlo pilotovat spíše František Novák, učitel, nebo Eliška Černá, lékařka. V palubních volbách nakonec vítězí právník Jan Šimek a jde zaujmout své místo v kokpitu.

Ve filmech a literatuře se starověcí křesťané často popisují jako mírumilovní a tolerantní lidé, ochotní pomáhat společnosti. K tomu aspoň nabádá své následovníky Ježíš Kristus. Jeho následovníci se však tomuto poselství zpronevěřili. Nehovořím o středověku, ale už o počátcích křesťanské církve.