Výpisky

warning: Creating default object from empty value in /home/spqrcz/public_html/modules/taxonomy/taxonomy.pages.inc on line 33.

Za každou dobrou změnou musí stát morálka a etika

Poslední dobou se náš svět sociálně otřásá. Není to poprvé, kdy se svět mění jednou k horšímu a podruhé k lepšímu. Je to světový cyklus střídání stavů. Někdy se vyplatí pozorovat příčiny těchto změn a za jakých okolností vznikají. Výrok „poznej vhodný čas“ patřil mezi výroky sedmi mudrců a není divu. Rozpoznání vhodného času, šetří síly a soustřeďuje na důležité.

Cyklus střídání, využívá společenských hodnot, které se promítají v ústavách. Ve společnosti existují tři ústavy: královská, aristokratická a demokratická. Každá z těchto ústav, má však nevlastního sourozence. Královská má tyranii, aristokratická oligarchii a demokratická ochlokracii. Nemůžeme tedy prohlásit za království každou monarchii, ale pouze takovou, která je přijímána dobrovolně a v niž vládne spíše rozum než strach a násilí. Stejně nemůžeme považovat každou oligarchii za aristokratickou, ale jen takovou, kterou spravují vybraní nejspravedlivější a nejrozumnější lidé. Demokracie pak není režim, ve kterém si každý může dělat co chce, ale je to režim, kde je zvykem ctít Boha, pečovat o rodiče, mít v úctě staré lidi a poslouchat zákony. Jestliže v takové společnosti převažuje vůle většiny, můžeme hovořit o demokracii, kde však není morálka a etika, můžeme hovořit o společnosti jako o rozbouřeném moři a vůle většiny se zvrhne v násilí.

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.7 (3 votes)

Nerozumná rozhodnutí "Velikého" Konstantina

Rozpad římské říše zapříčinilo několik faktorů, kterým se mohla vyhnout. První faktor vidím v nerozumném opatření císaře Konstantina Velikého (272 - 337 n. l.), který umožnil barbarům pronikat na římské území. Předtím totiž císař Diocletian po celé délce římských hranic, nechal budovat města, tábory a tvrze, ve kterých byly umístěny veškeré vojenské síly, které barbarům znemožňovaly proniknout na římské území. Kdekoli chtěli barbaři proniknout, museli se potýkat se silným odporem. Konstantin narušil bezpečnost, když větší část vojsk stáhl z hranic a přesunul je do měst, která jejich pomoc nepotřebovala. Kraje ohrožované barbary byly zbaveny ochrany a naopak pokojná města byla vydána drancování vojáků, v důsledku čehož se vylidnila.

Žádný zákon není překážkou pro lidskou povahu, když plane touhou něco vykonat

Tagged:

V různých státech je stanoven trest smrti za mnoho provinění. A přesto se najdou lidé, kteří se takového trestu nebojí a páchají zločiny. Kdo by se odvážil porušit zákon, kdyby nevěřil, že mu to přinese nějaký prospěch? Všichni, ať jde o jednotlivce, nebo o celé státy, mají od přírody sklon k špatným činům a není zákon, který by je od toho odvrátil. Vždyť lidé zavedli postupně všechny tresty od nejlehčího k nejtěžšímu v naději, že jim budou zločinci méně škodit.

Athéňané

Tagged:

Jejich odvaha je větší, než jejich možnosti dovolují, jdou do nebezpečí, aniž o něm uvažují, a neztrácejí naději ve vážných chvílích. Jsou rozhodní, rádi cestují, neboť věří, že mohou něco získat vzdálením z vlasti.

Cicero: O věcech veřejných

Spis De re publica, neboli O věcech veřejných, od Marka Tullia Cicera, nám může na mnohých místech připomínat Platonovu Ústavu. Cicero čtenáře seznamuje se svým pohledem na státní zřízení a dochází k závěru, že nejlepší je to zřízení, které v sobě nese prvky monarchie, aristokracie a demokracie zároveň. První dvě knihy probírají jednotlivé typy ústav a oslavují ústavu římskou. Další dvě knihy pojednávají o principech spravedlnosti ve státě a o mravním stavu společnosti. Třetí dvojice o výchově a o ideálních politicích.

Spis je bohužel dochován jen z části na tzv. palimpsétu (znovu popsaný kodex). Samostatně byl tradován spis, který byl závěrem šesté knihy, pod názvem Scipiónův sen.

Váš hlas: Žádná Průměr: 5 (6 votes)

Platón: Faidón, O nesmrtelnosti duše

Faidón dle mého názoru patří k jedněm z nejpozoruhodnějších Platónových děl. Po stránce emotivní i filosofické. Popisuje poslední Sokratův den a zamýšlí se nad tím, co (ať už vědomě či nevědomě) trápí snad každého z nás, nad otázkou, jestli je smrt koncem existence člověka.

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.8 (28 votes)

Charitón: O věrné lásce Chairea a Kallirrhoy

Milovníci antiky mají tendenci si dávné Řeky idealizovat do podoby nadlidí, kteří se spíše než čímkoliv jiným, zabývali filosofií, vědou a vznešenými debatami. Starověcí lidé ovšem byli stejnými lidmi jako jsme i my dnes. Lidmi toužícími po lásce, obdivujícími krásu, statečnost a dobrodružství. Všechno výše jmenované lze najít v antickém románu O věrné lásce Chairea a Kallirrhoy.

Váš hlas: Žádná Průměr: 5 (3 votes)

Eurípidés: Alkéstis

"Mnoho různých skutků nebešťané činí.
Mnoho bozi splní, v co nedoufali jsme.
Co čekáme, to zase nevyplní se,
co nečekáme, tomu cestu razí bůh."

Těmito verši končí Eurípidova tragédie Alkéstis, věnovaná otázkám života a smrti, ale také manželské lásky.

Váš hlas: Žádná Průměr: 5 (2 votes)
Syndikovat obsah