Portál Antika

V různých státech je stanoven trest smrti za mnoho provinění. A přesto se najdou lidé, kteří se takového trestu nebojí a páchají zločiny. Kdo by se odvážil porušit zákon, kdyby nevěřil, že mu to přinese nějaký prospěch? Všichni, ať jde o jednotlivce, nebo o celé státy, mají od přírody sklon k špatným činům a není zákon, který by je od toho odvrátil. Vždyť lidé zavedli postupně všechny tresty od nejlehčího k nejtěžšímu v naději, že jim budou zločinci méně škodit.

Spis De re publica, neboli O věcech veřejných, od Marka Tullia Cicera, nám může na mnohých místech připomínat Platonovu Ústavu. Cicero čtenáře seznamuje se svým pohledem na státní zřízení a dochází k závěru, že nejlepší je to zřízení, které v sobě nese prvky monarchie, aristokracie a demokracie zároveň. První dvě knihy probírají jednotlivé typy ústav a oslavují ústavu římskou. Další dvě knihy pojednávají o principech spravedlnosti ve státě a o mravním stavu společnosti. Třetí dvojice o výchově a o ideálních politicích.

Spis je bohužel dochován jen z části na tzv. palimpsétu (znovu popsaný kodex). Samostatně byl tradován spis, který byl závěrem šesté knihy, pod názvem Scipiónův sen.

Milovníci antiky mají tendenci si dávné Řeky idealizovat do podoby nadlidí, kteří se spíše než čímkoliv jiným, zabývali filosofií, vědou a vznešenými debatami. Starověcí lidé ovšem byli stejnými lidmi jako jsme i my dnes. Lidmi toužícími po lásce, obdivujícími krásu, statečnost a dobrodružství. Všechno výše jmenované lze najít v antickém románu O věrné lásce Chairea a Kallirrhoy.

Děj a výklad jednoho z nejzdařilejších a nejznámějších Eurípidových děl.