Portál Antika

Už na začátku června vyšlo letní (více než 80ti stránkové) dvojčíslo Živé historie. Hlavním tématem čísla je Tisíc let Svaté říše římské, ale kromě toho se dočtete také o císaři Trajánovi, rytířských řádech působících v Evropě nebo o událostech kolem Mnichova 1938. Přílohou časopisu je tentokrát známá mapa světa z roku 1507 od kartografa Waldseemüllera, na níž bylo poprvé použito slovo Amerika.

Píše se rok 42 př. n. l. a u řeckého města Filippoi se schyluje k důležité bitvě mezi Brutem a Cassiem na jedné straně a Markem Antoniem a Octavianem na straně druhé. V této bitvě se má rozhodnout, zda Řím zůstane republikou nebo padne do rukou jedinců. V táboře republikánů rozprávějí Brutus a Cassius o své minulosti, o Caesarovi a všem, co je dovedlo až sem.

Flavius Claudius Julianus, římský císař, křesťany zván „Odpadlík“, je zcela určitě osobností, která má své místo na vrcholku starověkých dějin. Ačkoli v dětství dostal křesťanskou výchovu, od křesťanství odpadl, přiklonil se k novoplatonismu a snažil se provést náboženské a sociální reformy. Ty však kvůli předčasné smrti nedokončil. Co by se však stalo, kdyby se mu je dokončit podařilo?

Po porážce Kartága se stal Řím dominantní silou západního středomoří. V Řecku bylo nejmocnější Makedonské království, značný vliv měly ale i Achájský (jiho-západní Řecko) a Aitólský spolek (střední Řecko). V Malé Asii figurovali věrní římští spojenci: Pergamské království vedené Euménem a pak Rhodská republika se silnou flotilou. Pergamské království leželo na západě Anatólie (Malá Asie).

"Bylo 24. srpna, asi o jedné hodině s poledne, když mu (Pliniovi staršímu) zvěstuje má matka, že na obloze vyvstává mrak neobyčejné velikosti a podoby," napsal Gaius Plinius mladší svému příteli historiku Tacitovi. 

Plinius mladší, římský spisovatel, byl očitým svědkem toho, jak mizí překrásné město Pompeje, když v roce 79 n. l.  došlo k erupci Vesuvu. Plinius zaznamenal, že z Vesuvu vystupoval ohromný  mrak v podobě pinie, který postupně zahalil Pompeje a další přilehlé oblasti.

I když literární historie nepokládá čtvrté století ve vývoji římského písemnictví za zlaté období, přesto se v něm urodilo nemálo kvalitních děl. Zejména pro historickou prózu bylo toto století příznivé. K autorům, kteří přispěli do pokladnice tohoto žánru dobrou hřivnou, patří i dva císařští úředníci Eutropius a Rufius Festus.

Když v Římě propukla občanská válka mezi triumviry a Brutem a Cassiem, nebyla to pouze římská krev, která byla prolévána. Občanské války se zúčastnilo mnoho národů, které stály na jedné či druhé straně a statečněji bránily své spojence. 

Všechny dosud skryté slabosti se projevují veřejně a lidé se nepřirozeně mění, pokud nemají strach ze zákona a trestu. Například za proskripcí roku 43 př. n. l., kdy mohl kdokoli zabít kohokoli z vybrané skupiny lidí, nejen beztrestně, ale dokonce za odměnu, udávali kvůli majetku synové své otce a ženy své muže. Lidé ze strachu nedůstojně utíkali a ještě v nedůstojnějších podmínkách se schovávali, například ve studních či kanálech.