Portál Antika

Píše se rok 42 př. n. l. a u řeckého města Filippoi se schyluje k důležité bitvě mezi Brutem a Cassiem na jedné straně a Markem Antoniem a Octavianem na straně druhé. V této bitvě se má rozhodnout, zda Řím zůstane republikou nebo padne do rukou jedinců. V táboře republikánů rozprávějí Brutus a Cassius o své minulosti, o Caesarovi a všem, co je dovedlo až sem.

Bojovník za republiku nebo zrádce a vrah? Ceasarova poslední slova: „I ty, synu?“, která zaznamenal římský historik Suetonius, vstoupila do dějin jako symbol zrady. Avšak sám Gaius Brutus ve skutečnosti velmi pravděpodobně hluboce věřil tomu, že odstranění Caesara bylo nezbytné v zájmu zachování svobody Římanů.

Po porážce Kartága se stal Řím dominantní silou západního středomoří. V Řecku bylo nejmocnější Makedonské království, značný vliv měly ale i Achájský (jiho-západní Řecko) a Aitólský spolek (střední Řecko). V Malé Asii figurovali věrní římští spojenci: Pergamské království vedené Euménem a pak Rhodská republika se silnou flotilou. Pergamské království leželo na západě Anatólie (Malá Asie).

I když literární historie nepokládá čtvrté století ve vývoji římského písemnictví za zlaté období, přesto se v něm urodilo nemálo kvalitních děl. Zejména pro historickou prózu bylo toto století příznivé. K autorům, kteří přispěli do pokladnice tohoto žánru dobrou hřivnou, patří i dva císařští úředníci Eutropius a Rufius Festus.

Všechny dosud skryté slabosti se projevují veřejně a lidé se nepřirozeně mění, pokud nemají strach ze zákona a trestu. Například za proskripcí roku 43 př. n. l., kdy mohl kdokoli zabít kohokoli z vybrané skupiny lidí, nejen beztrestně, ale dokonce za odměnu, udávali kvůli majetku synové své otce a ženy své muže. Lidé ze strachu nedůstojně utíkali a ještě v nedůstojnějších podmínkách se schovávali, například ve studních či kanálech.