Portál Antika

Když Věčně Živý pomalu kráčel za Obzor, ještě jednou ohlédl aby spatřil své poslední potomstvo. Viděl, jak za ním běží dav těch, kteří jej ještě mohli spatřit. Hrozivě mávali zbraněmi, z posledních sil se jej ještě snažili dohonit a hlasitě jej proklínali: “Táhni ty zloději našich duší! Táhni ty nenasytný žroute! Vlastním synům jsi odtrhl od úst, abys alespoň zčásti nasytil svůj neukojitelný hlad! Táhní ty zloději Světla!” Blázni. Myslí si že když Světlo od nich odchází, že je jim kradeno.