Portál Antika

Pramen Kastalia

Kastalský pramen v Delfách se nachází na úbočí skal Faidriad, zasvěcený byl stejnojmenné nymfě a později Músám. Kdo se z pramene napil, stal se prý básníkem nebo věštcem. Dnes je pramen pro nebezpečí pádu kamení pro turisty uzavřen. Dobrodružnému návštěvníkovi pak nezbývá nic jiného, než přelézt plot.

Archeologické muzeum v Delfách

Archeologické muzeum v Delfách 2010

Choirokoitia (Χοιροκοιτία)

Kyperská neolitická vesnička Choirokoitia, obývaná mezi 7. a 4. tisíciletím před naším letopočtem, je jednou z nejvýznamnějších lokalit svého druhu ve východním Středomoří. Kruhové domky zdejších obyvatel se zachovaly v tak dobrém stavu, že bylo možné některé z nich rekonstruovat. Průměr odkrytých obydlí se pohybuje mezi třemi a devíti metry. Některé domky zřejmě měly i dvě patra. Část osídlení chránila skoro tři metry tlustá zeď. Vesnice se nachází na břehu řeky (dnes vyschlé), asi šest kilometrů od moře. Její obyvatele, kterých zde podle archeologů mohlo žít i několik set, se živili především lovem, rybolovem, pastevectvím a zemědělstvím. Choirokoitia je od roku 1998 zapsána na seznam kulturního dědictví UNESCO.

Eleutherai (Ελευθέραι)

Eleutherai (novořecky Elefthere, anglicky Eleutherae) bylo město a pevnost v severní části Attiky na hranici s Boiótií. Zbytky městského opevnění, které leží na 468 metrů vysokém pahorku, patří k těm vůbec nejzachovalejším v Řecku. Hradby pocházející ze 4. stol. př. n. l. jsou na některých místech skoro tři metry široké a několik metrů vysoké. Výborně se zachovalo šest strážních věží. Cestovatel Pausaniás (2. stol. n. l.) se o Eleleutherách zmiňuje jen krátce (I, 38). Říká, že město dříve leželo v Boiótii, ale jeho obyvatelé toužili po athénském občanství a tak svou vlast připojili k Attice. Podle pověsti přispěli Eleutherší občané k zavedení Dionýsií (svátku Dionýsa) v Athénách. Do Athén totiž přinesli prastarou Dionýsovu sochu, kterou však pyšní Athéňané odmítli přijmout.

Chaironeia (Χαιρώνεια)

Je antické město v Boiótii, 14 kilometrů od Livadie. Zde roku 338 př. n. l. porazil Filip II. Makedonský spojená vojska řeckých městských států a ovládl Řecko. Bitva se udála na malé pláni mezi úpatím Thurionu a řekou Kefísem. Thébané, kteří spolu s Athéněny Řeky vedli, postavili nad hrobem svých padlých přes pět metrů vysokou sochu lva. Už ve starověku se socha zřítila a byla částečně pohřbena pod nánosem „věků“. Když se o této soše na začátku 19. století doslechl turecký sultán, chtěl si ji hned nechat převést do Konstantinopole. Ale kvůli náročnosti přepravy obřích částí sochy z vnitrozemí, kde tehdy prakticky neexistovaly cesty, od svého úmyslu upustil. Socha tak zůstala v Chaironeii (dnešní výslovnost Cheronia) a na začátku 20. století byla restaurována.

Aquincum 2009

Ve dnech 23. a 24. května 2009 se členové redakce Portálu Antika na pozvání archeologického muzea v Aquincu zúčastnili dvoudenní slavnosti Floralia Pannonica v Maďarsku. Během slavnosti se návštěvníci mohli seznámit s životem starých Římanů. Nechyběly gladiátorské zápasy, přepadení galské vesnice římskými legionáři, rekonstrukce soudního přelíčení, starověká římská svatba a mnoho dalšího. Více informací o Aquincu i o Floraliích najdete na webu: http://www.aquincum.hu/menuoldalangolbal.htm

Orchomenos (Oρχομενός)

Orchomenos je starobylé řecké město v severní části Boiótie, u západního břehu někdejšího Kópajského jezera, které bylo už ve starověku vysušeno. Místo bylo osídleno od mladší doby kamenné, ale největšího rozkvětu dosáhlo za vlády tzv. Minyjců. Minyjci, původem z Thesálie, prosluli výrobou keramiky a také budováním pevností. V Orchomenu se po nich zachovala kupolovitá hrobka ze 14. století př. n. l., kterou objevil slavný německý archeolog Heinrich Schliemann. Ve druhém století našeho letopočtu, když Orchomenos navštívil cestovatel Pausaniás ještě byla tato hrobka přístupná a dokonce měla i střechu. Na Pausania udělala velký dojem. Zapsal si, že „je pravý div v Řecku, ba nezůstává v pozadí ani za stavbami v cizině.“ (Paus. Cest.

Panopeus (Πανοπεύς)

Na cestě z Chaironeie do Delf, na kopci uprostřed úžasné krajiny, leží pozůstatky starověkého fóckého města Panopeus. O Panopeu „proslulém reji“ (Hom. Od., XI, 581) se zmiňuje už Homér. Podle Iliády odtud pocházelo i mnoho řeckých bojovníků před Trójou. Homér jmenovitě zmiňuje jistého Schedia, který „nejlepší z Fóků, jenž ve městě Panopeus jménem, obýval ve svém domě a četným panoval mužům.“ (Hom. Il., XVII, 306). Dnešnímu návštěvníkovi by se mohlo zdát, že panopeuské hradby snad ani nebylo možné dobýt, ve skutečnosti však město podlehlo dobyvatelům hned několikrát: za časů Xerxa, Filipa Makedonského a dobyto bylo také Římany.