Portál Antika

Autor: Doc. Radek Chlup, PhD.

S podobným pojetím lidské odpovědnosti se setkáváme v Aischylově Orestei, která pozoruhodně rozpracovává další implikace tohoto pohledu. Dějová linie Oresteie má jeden ze svých počátků v trójské válce, k níž došlo kvůli hádce Athény, Héry a Afrodíty o to, která je nejkrásnější. Bohyně si jako soudce si vybraly Parida, syna trojského krále. Paris dal svůj hlas Afrodítě, která mu slíbila, že mu opatří náklonnost nejkrásnější ženy světa, Heleny, manželky Agamemnonova bratra Meneláa. Paris proto odplul do na návštěvu do Sparty, kde Meneláos kraloval, a zde se do něj Helena na popud Afrodíty zamilovala a utekla s ním do Tróje. Meneláos je pobouřen a spolu s Agamemnonem uspořádají celořeckou válečnou výpravu, aby Trojany potrestali. Když je ale vojsko shromážděno, ukáže se, že je na Agamemnona, který byl vrchním velitelem, rozzlobena Artemis a žádá, aby jí obětoval svou dceru Ífigeneiu, jinak jim nesešle příznivý vítr k odplutí. Agamemnón má těžké dilema, ale nakonec dceru obětuje, do Tróje odpluje, po deseti letech obléhání ji dobude a vrací se domů. Zde na něj ovšem čeká jeho žena Klytaiméstra, která mu nikdy neodpustila dceřinu smrt, a spolu s ní i dávný nepřítel Aigisthos, který chce na Agamemnonovi pomstít rodovou křivdu, za niž byl zodpovědný Agamemnonův otec Átreus. Klytaiméstra svého manžela zabije a spolu s Aigisthem se ujmou vlády. Po letech se ale vrátí její syn Orestés, kterému věštba přikázala otcovu vraždu pomstít. Orestés proto matku i s Aigisthem zabije, načež se uchýlí pod Apollónovu ochranu a je posléze po různých peripetiích Athénským soudem zproštěn viny.

Autor: Doc. Radek Chlup, PhD.

Mým tématem je „osud a odpovědnost“, obě tato témata mne však budou zajímat pouze ve své vzájemné provázanosti, tj. půjde mi o problém lidské odpovědnosti a lidského rozhodování tváří v tvář osudovým omezením. Nebudu se proto snažit rozebírat samotný pojem „osudu“, neboť takovýto rozbor by nás u básníků odvedl od mého tématu velmi daleko. Dobrým příkladem je Homér, který sice o osudu (moira) hovoří poměrně často, ale nikoli v souvislosti s odpovědností, nýbrž výhradně ve spojitosti se smrtí. Osud se u Homéra typicky týká okamžiku, kdy má člověk zemřít, a to, co je někomu souzeno, je zpravidla právě jeho vlastní smrt (která se také často objevuje ve spojení „smrt a přemocný osud“, thanatos kai moira krataié).¹

V pouhých pětadvaceti letech porazil Alexandr Makedonský perského krále Dáreia a zmocnil se jeho obrovského bohatství i rozlehlé říše, která sahala od Bosporu až k řece Indus. Přesto nebyl spokojen. Persie pro něj byla příliš malá. Aby se stal skutečným pánem světa, musel jít ještě o něco dál.

Když se na podzim roku 331 př. n. l. posadil pětadvacetiletý Alexandr Makedonský na trůn perského krále, stal se nejmocnějším a zároveň také nejbohatším mužem celého světa. Během předchozích měsíců a let svých tažení ukořistil tisíce tun drahých kovů a desítky tisíc uměleckých pokladů obrovské hodnoty. Protože rozhodně nebyl lakomý, podstatnou část zimy na přelomu let 331 a 330 př. n. l. strávil tím, že rozděloval jmění perských králů svým velitelům a vojákům. 

Z prostých členů Alexandrovy makedonské družiny se tak rázem stali urození boháči, jejichž majetek se tomu Alexandrovu hodně přibližoval. Peršané nevěřili svým očím. Jeden z nich počínání mladého monarchy trefně okomentoval těmito slovy: „Králi, dříve byl jediný Dareios, ale nyní si ty nadělal mnoho Alexandrů.“ Rozdíl mezi Alexandry ale existoval. Zatímco makedonský král dával před penězi přednost slávě a nepřestal žít skromně, jeho velitelé si na život v perském přepychu rychle zvykli. Někteří z nich začali nosit stříbrné boty, koupali se v drahých vonných olejích a neustále s sebou vodili maséry a komorníky. Jiní si krátili čas tím, že pořádali lovy se sítěmi dlouhými několik stovek metrů. Velitel Leonnatos si nechal dopravovat jemný písek na úpravu svých cvičišť až z Egypta. Není divu, že na dlouhé a namáhavé výpravy, které Alexandr plánoval, už se jim příliš nechtělo.

Jak nákladný byl život ve starověkém Římě a kolik byste utratili za potraviny či dům? Ve srovnání s naší dobou byste pravděpodobně vydělávali mnohem méně a za jídlo, oblečení a kulturu naopak zaplatili o mnohem více. Na druhou stranu byste si mohli pořídit cenově dostupného otroka :-)
Nejdůležitějším platidlem starověkého Říma byl takzvaný sestercius. Za Marka Aurelia odpovídalo sto sesterciů 7,28 gramům zlata. Jeden gram zlata stojí v naší době kolem sedmi set korun. Pokud by starověký římský měnový systém stále existoval, jeden sestercius bystu u nějakého směnárníka pořídili asi za 50 korun.

Co v nás je, poznáme až tehdy, když jsme zmítáni bouří. Příznivé události se týkají i osob se všední povahou, ale překonat pohromy a hrůzy postihující lidi je výsadou velkého člověka. Kdo je stále šťastný a prochází životem bez problémů, nepozná druhou stranu skutečnosti. Je velký člověk? Jak to může poznat, když mu štěstěna nedá příležitost? Přirovnal bych to závodníkovi, který je na stadionu sám.

Když se mladý makedonský král Alexandr přeplavil do Asie, měl mnoho dluhů a ovládal jen malý kus země. Po čtyřech letech vojenských výprav se stal největším boháčem světa a pánem rozlehlé Perské říše.

Na jaře roku 334 př. n. l. byl na pobřeží Helléspontu (mořská úžina, které dnes říkáme Dardanely) neobvyklý ruch. Moře křižovaly stovky řeckých lodí a na evropském pobřeží čekaly tisíce vojáků na přepravu do Asie. Všichni následovali svého mladého krále Alexandra, který se rozhodl vytáhnout proti Peršanům. Za Řecko a hlavně za sebe. Z celého svého srdce totiž toužil osvobodit Řeky z perského područí i po slávě, která by s tím byla spojena. Toužil po tom, aby mu bohové dovolili vykonat alespoň jeden velký čin. A ti rozhodně nebyli proti.

Škola základ života. Staré pořekadlo, jehož obrysy se začaly rýsovat už v antice. Jednou z nejdůležitějších povinností starověkého občana totiž bylo vzdělání.

Pokud jste někdy přemýšleli nad tím, proč děti začínají chodit do školy v sedmi letech, proč se člověk stává plnoletým v osmnácti, proč je součástí povinné školní docházky i tělocvik nebo nad tím, proč se vzdělávání dělí do několika stupňů, můžete si být téměř jisti, že s tím mají něco společného zvyky starých Řeků a Římanů.

Internetová stránka Ancient Athens 3D, vám umožní zhlédnout starověké Atény ve 3D. Na stránkách se nacházejí velice podrobné vyobrazení Atén od dob mykénských až po středověk. Budovy byly vytvořeny podle podrobných archeologických plánů a výkopů. Stránka se snaží co nejvíce vyobrazit podobu města v různých dobách.

Žijeme v demokratickém státě, ale často s politiky, kteří demokracii v úctě nemají. Sedm mudrců mělo o demokracii své názory, ke kterým je třeba aspoň se přiblížit, jako podchlazený člověk k teplu. Srovnejte výroky mudrců se stavem, který panuje v našem státě.

Solón: „Demokracii nejspíše zachovává ta obec, ve které pachatelé křivdy stíhá a trestá právě tak ten, kdo utrpěl křivdu, jako ti, kdo křivdy neutrpěli.“

Politika, praxe, kosmetika nebo tachometr – to jsou jen některá ze stovek slov řeckého původu, která denně používáme. Řecká kultura je jedním z nejdůležitějších zdrojů naší identity, za což ovšem vděčíme i Alexandrovi Makedonskému a jeho výpravám.