Jak vidím náboženství - díl I.

Na počátku - dlouho tomu již -
změnila se jistá dravá ryba
v nenápadnou dravou myš.
Z myšky hned opice byla,
vřískající, zručná, však v hlavě temno.
Jenže pak, když člověk člověkem se stal,
tehdy se přihodilo ještě jedno:
hned sbor duchů mocných světovládu vzal.
A vpravdě, vládl dobře,
nad lidmi, zvířaty i horami,
však poněkud bodře -
blesky, tmou i slzami.

A lidé žili si svůj zlatý věk,
kdy nikdo neměl víc,
to však jen proto, že nikdo neměl nic,
krom šatů, skromného jídla,
několika mušlí a hliněného bydla.
Však i za to k duchům sílil vděk.

Až pak - co se z ničeho nic nestalo!
Sbor nových správců na Zemi, Matce, se usadil.
To lidem zpočátku se nezdálo,
však jen, než poznali, že nový věk se probudil.

A bohové dali svému lidu písmo, obřady a rozdělili rok,
na vysokých věžích seděli a s lidmi drželi svůj krok.

(...)
A ejhle lidé napodobují ty krásné mladé bohy -
nebojí se, jen zkoumají, zlepšují své vlohy.
Cvičí své tělo, přemýšlí, píší.
Tak blízko už jsou nebezké té výši!
Milují moudrost, bohy a vlast,
milují jídlo, víno i slast.

Váš hlas: Žádná Průměr: 5 (1 vote)