Za každou dobrou změnou musí stát morálka a etika

Poslední dobou se náš svět sociálně otřásá. Není to poprvé, kdy se svět mění jednou k horšímu a podruhé k lepšímu. Je to světový cyklus střídání stavů. Někdy se vyplatí pozorovat příčiny těchto změn a za jakých okolností vznikají. Výrok „poznej vhodný čas“ patřil mezi výroky sedmi mudrců a není divu. Rozpoznání vhodného času, šetří síly a soustřeďuje na důležité.

Cyklus střídání, využívá společenských hodnot, které se promítají v ústavách. Ve společnosti existují tři ústavy: královská, aristokratická a demokratická. Každá z těchto ústav, má však nevlastního sourozence. Královská má tyranii, aristokratická oligarchii a demokratická ochlokracii. Nemůžeme tedy prohlásit za království každou monarchii, ale pouze takovou, která je přijímána dobrovolně a v niž vládne spíše rozum než strach a násilí. Stejně nemůžeme považovat každou oligarchii za aristokratickou, ale jen takovou, kterou spravují vybraní nejspravedlivější a nejrozumnější lidé. Demokracie pak není režim, ve kterém si každý může dělat co chce, ale je to režim, kde je zvykem ctít Boha, pečovat o rodiče, mít v úctě staré lidi a poslouchat zákony. Jestliže v takové společnosti převažuje vůle většiny, můžeme hovořit o demokracii, kde však není morálka a etika, můžeme hovořit o společnosti jako o rozbouřeném moři a vůle většiny se zvrhne v násilí.

Světový cyklus má řád. Nejprve samovolně a přirozeně vzniká monarchie, po jejím zdokonalení se rodí království. Království se pak promění ve spřízněnou špatnou formu tyranii, a po jejím odstranění vznikne aristokracie. Ta se přirozeně časem zvrhne v oligarchii, a když lid z hněvu nad křivdami předáků povstane, vytvoří se demokratický režim. Z něho časem v důsledku svévole a nezákonnosti vzejde ochlokracie.

Člověk je jako jedinec slabý. Příroda obdarovala různé tvory schopnostmi, aby se dokázali v divoké přírodě ubránit. Ptáci mají křídla, vlk zuby, někteří živočichové páchnou tak, že odpudí vetřelce. Co má ale člověk? Když se narodí, bez cizí pomoci nepřežije. Člověk potřebuje společnost, která ho chrání před mnohými zly a ta vzniká následujícím způsobem. Jestliže v důsledku nějaké katastrofy, války či z jiných podobných příčin dojde k záhubě lidí, což se již stalo, a jednou opět stane, kdy také zahyne veškeré umění, znalost a dovednost, po nějaké době, z těch co přežili, vzroste opět počet obyvatel. Je přirozené, že se za takové situace dají lidé dohromady, protože jsou od přírody slabí, a že ten, který vyniká tělesnou silou a duševní odvahou, se nezbytně postaví do jejich čela a ovládne je. Tento jev pozorujeme u ostatních tvorů, kteří nejsou obdařeni rozumem, a vidíme, že ti nejsilnější z nich, například býci, kanci, kohouti a jim podobní, stojí v jejich čele. Můžeme předpokládat, že lidé zpočátku žili tímto způsobem, že se shromažďovali jako zvířata a že se podrobovali vedení těch nejsilnějších a nejzdatnějších. Měřítkem této vlády je síla a nazývá se monarchií.

Když se pak v takových společenstvích začne během doby prohlubovat soužití a soudržnost, vytváří se království a tehdy se lidé poprvé seznamují s dobrem a se spravedlností a také s jejich protiklady. K seznámení s dobrem dochází takto: všichni lidé přirozeně tíhnou k pohlavnímu styku a z něj se rodí děti. Když někdo z těch, kdo byli vychováni, neprojevuje v dospělosti vděčnost těm, kdo ho vychovali, a neposkytuje jim ochranu, nýbrž naopak o nich špatně mluví nebo se k nim špatně chová, je jasné, že přátelé jeho rodičů, kteří pozorovali a věděli, jakou péči a námahu vynaložili na výchovu a výživu svých dětí, jsou rozhořčeni a uraženi. Lidé se totiž od ostatních tvorů odlišují tím, že jsou obdařeni rozumem a soudností a většinou jim takové chování neunikne, jak tomu je u ostatních tvorů, nýbrž že to zaznamenají a jsou tím rozhořčeni, protože hledí do budoucna a uvědomují si, že by se každému z nich mohlo něco podobného stát. A právě tak, když člověk, který se v nebezpečí dočkal něčí podpory a pomoci a neprokáže svému zachránci vděčnost, ale ještě mu začne škodit, je jasné, že ti, kdo se to dozvědí, budou pohoršeni a rozhněváni a budou sdílet nevoli svého souseda, protože si představí sebe v podobné situaci. Z toho každý poznává význam a sílu povinnosti, což je počátkem a koncem spravedlnosti. A podobně, když někdo ochrání všechny před nebezpečím, postaví se a čelí útoku nejsilnějších zvířat, získává přirozeně přízeň a poctu lidu, ale ten, který se chová opačně, se setkává s opovržením a rozhořčením. Odtud zas vzniká u lidí oprávněna představa o tom, co je hanebné a co je čestné a jak se to od sebe liší. Čestné chování vyvolává obdiv a následování, protože je prospěšné, a hanebnému se lidé vyhýbají. Když tedy muž, který stojí v čele a má největší moc, získává vždy svou převahou ve znalosti potřebných věcí mínění lidi, jeho poddaní soudí, že každého odměňuje podle zásluh, a poslouchají ho již nikoli ze strachu před jeho silou, nýbrž spíše proto, že uznávají jeho úsudek a podporují jeho vládu. I když je již zcela starý, jednomyslně ho hájí a bojují proti odpůrcům jeho panování. Takto se nepozorovaně stal z monarchy králem.

Lidé pak svěřují vládu nejen jim, nýbrž i jejím potomkům v přesvědčení, že ti, jež zplodili a vychovávali takoví otcové, budou mít stejné zásady jako oni. A budou-li někdy s potomky nespokojeni, nevyberou si již vládce a krále podle jejich síly a odvahy, nýbrž podle jejich rozvahy a rozumu, protože získali zkušenost, jak rozdílně tyto dvě vlastnosti působí. V dávných dobách si ti, kdo byli jednou vybráni a získali toto postavení, svou královskou moc udrželi až do stáří, opevňovali a opatřovali hradbami důležitá místa a získávali půdu, aby zajistili svým poddaným bezpečí a životní potřeby. Když o to usilovali, byli ušetřeni jakékoli pomluvy a závisti, protože se svým oděvem ani tím, co jedli a pili, neodlišovali od ostatních, nýbrž vedli stejný způsob života jako oni. Když však převzali vládu jako dědiční nástupci a když si zajistili bezpečí a dostatečné množství zásob, začali dávat průchod svým zálibám. Soudili, že se mají vládci od svých poddaných odlišovat zvláštní oděvem i přípravou a podáváním vybraných pokrmů, že se mohou bez zábran oddávat nevázaným milostným stykům a radovánkám. To vyvolávalo závist a rozhořčeni, propukla nenávist a vášnivý hněv a království se změnilo v tyranii. Z toho pak pramenila snaha po odstranění vlády a připravovalo se spiknutí. Na něm se nepodíleli nejhorší muži, nýbrž ti nejušlechtilejší a nejodvážnější, protože ti jsou nejméně ochotni snášet svévole mocných.

Když měl lid své vůdce a z uvedených příčin je v boji proti vládcům podpořil, království a monarchie byly zrušeny, vznikal a tvořil se aristokratický režim, neboť lid chtěl jaksi projevit vděčnost těm, co svrhli monarchy, zvolil je za své vůdce a podrobil se jim. Ti zpočátku rádi tento úkol přijali, nade vše kladli obecný prospěch a svědomitě a pečlivě spravovali veškeré soukromé i veřejné záležitosti lidu. A zde opět, když toto postavení převzali od otců synové, kteří neměli zkušenosti se zlou dobou a vůbec neznali občanskou rovnost a svobodu projevu, nýbrž vyrostli od narození za nadřazeného postavení svých otců, oddávali se jedni chamtivosti a bezohlednému hromadění peněz, druzí pitkám a rozmařilému hýření, další znásilňovaní žen a převraceli tak aristokracii v oligarchii. Mezi lidmi opět vzrůstaly pocity podobné těm, o nich jsem právě hovořil a vládci spěli k stejně neblahému konci jako tyrani.

Když se opět nejušlechtilejší a nejodvážnější muži odváží proti vládcům mluvit a něco podnikat, jsou všichni lidé ochotni je podpořit. Když vládce pobijí nebo vyženou, nepokusí se již postavit do čela krále, protože ještě mají obavy z bezpráví, jehož se ti někdejší dopouštěli, ani svěřit veřejné záležitosti vybrané skupině, protože mají na paměti předchozí bezohlednost, a tak jim zbývá jediná, nezkalená naděje a k té se uchýlí. Svou ústavu změní z oligarchie na demokracii a přijmou sami odpovědnost za správu veřejných záležitostí. Dokud žijí ti, co mají zkušenost se zneužíváním osobní moci, jsou se současným uspořádáním spokojeni a kladou důraz na rovnoprávnost a na svobodu projevu. Když však nastoupí nová generace a demokracii převezmou vnuci jejích zakladatelů, nepovažují již rovnoprávnost a svobodu projevu za něco mimořádného a chtějí vyniknout nad ostatní. Tato snaha se projevuje především u těch, co mají velký majetek. Ti začnou toužit po moci, a jelikož jí nemohou sami svými schopnostmi dosáhnout, utrácejí svůj majetek a všemožně lid lákají a svádějí. Když svou nesmyslnou dychtivostí po slávě způsobí, že lidé přijímají dary a dožadují se jich, demokracie se začne rozkládat a mění se ve vládu násilí a pěstního práva. Lid si zvyká na to, že jej někdo živí. A očekává, že bude žít na cizí útraty, až se najde podnikavý a odvážný vůdce, jenž se pro svou chudobu, nepodílí na správě obce. Zavládne násilí a pěstní právo, lid se srocuje, dochází k vraždám, k vyhánění občanů a až zcela zdivočí a najde opět pána a monarchu.

To je koloběh ústav, přirozená zákonitost, podle niž se ústavy střídají, proměňují a opět vracejí.

V poslední době jsme na celém světě svědky demonstrací a revolt. Mají však tyto změny morální a etický základ? Jakou záruku mohou mít demonstranti, že po režimech nepřijdou podobné režimy, proti kterým se postavili? Od koho se nový řád může učit, když žádné dobré příklady neviděl? Nové zřízení by mělo být vedeno morálkou, která je tou hlavní příčinou pozitivních změn.

Ve většině států, kde proběhla revoluce, dochází ke stejným chybám a možná i větším, jako v předešlých režimech. Revoluce, které byly dány do pohybu spíše Facebookem či Twittrem, než skutečnými etickými a morálními hodnotami, přinesou falešné naděje a v podstatě uspíší rozklad společenských hodnot. Změny se musí dělat s osobnostmi, které ctí morální hodnoty.

Inspirováno Polybiem

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.8 (4 votes)