Je lepší mít jednoho přítele, který stojí za mnoho, než mnoho přátel, kteří nestojí za nic.
Solón o Řecích
K solónovké legendě patří i výrok, kterým Solón údajně odpověděl na slova egyptského kněze "Solóne, Solóne, vy Řekové jste stále děti a není starého Řeka" slovy: "Řekové vše přijímají a hned to činí krásnějším."
Řecko v 7. st. skutečně mnoho přijalo z Orientu, jak pokud jde o výtvarné motivy, tak pokud jde o řemeslné dovednosti. Ale Řekové to vše opravdu učinili krásnějším. Specifikum řecké kultury spočívá v tom, že se neizoluje, nestaví na odiv svoji specifičnost, ale svoji schopnost přijímat a proměňovat. ... "Nesmírně obtížné poznat je skrytou vědění míru, která jediná přec hranici všech věcí má." (Solón)
Kratochvíl, Zdeněk; Bouzek, Jan. Od mýtu k logu. Praha : Hermann a synové, 1994. 176 s. ISBN neuvedeno. s. 122
Komentáře
Společnost, která je schopna
Společnost, která je schopna přijmout cizí prvky a využít je ke svému prospěchu je společností rychle se rozvíjející. Naopak společnost, která se uzavírá před okolními vlivy zůstane ve stagnujícím stavu. Důkazem je mi řecká a římská civilizace.
Limitem tohoto nadšení ovšem
Limitem tohoto nadšení ovšem je riziko ztráty identity. Ostatně i Staří tu a tam hořekovali nad všemi těmi "novotami", v nichž se podle nich ztrácely "staré dobré mravy" :-) Zdá se ale, že zejména Řekové (a do jisté míry i Římané, jistě) byli v nejlepším smyslu slova mistry v tvůrčí adaptaci všeho, co bylo smysluplné převzít od jiných. Ostatně - podle mne vytvořili díla, jejichž schopnost probouzet smysl pro vnímání krásna a dokonalosti zůstává až do naší doby stále nepřekonána.
V městských státech lze
V městských státech lze „identitu“ chránit jednodušeji. Ve chvíli, kdy je z městského státu světová velmoc už je to těžší. Do jisté míry je identita prospěšná, ale její prospěšnost končí tam, kde se společnost uzavírá před okolním světem. Jak jsi napsal, v dobách rané římské republiky Římané hleděli na cizí vlivy s velkou nedůvěrou. Nicméně tato nedůvěra by pravděpodobně nepřispěla k takovému kulturnímu rozmachu, který je nám u Římanů dodnes znám.
Mínil nikoli identitu
Mínil nikoli identitu politickou či státní, ale širší kulturní... Obrazně řečeno: ´Kam až můžeme zajít, aniž bychom ještě nepřestali být Řeky/Římany?´ Mylím, že právě tohle má na mysli tradice o Solónově výroku.
Lze ale tuto identitu bránit
Lze ale tuto identitu bránit za každou cenu? Není zrod, vývoj, zánik či transformace civilizace přirozeným důsledkem vývoje lidské společnosti? Staré Řecko zemřelo. Ale co když to bylo nezbytnou podmínkou pro to, aby mohly žít civilizace jiné, včetně té naší? Vždyť i my dodnes stavíme na antické moudrosti, jen jsme si ji trochu modernizovali.
Proč ty či ony společnosti
Proč ty či ony společnosti zanikají, to je otázka, jíž se zabývá J. A. Tainer v Kopalsech složitých společností, a je to velmi poutavé čtení. Je pravda, že každá civilizace stejně jako každá kultura se svým vlastním vývojem proměňuje, a to za většího či menšího spolupůsobení svých sousedů. V té citované myšlence ale jde podle mne o něco jiného než o identitu ve smyslu příslušnosti k určitému celku; jde o ideu zachovávání kontinuity v protikladu k diskontinuitě s tím, co bylo před námi, a o to, díky čemu bude toto vědomí trvat i do budoucna. A to nikoli "objektivní", ale "subjektivní", tedy o to chápat sám sebe jako dědice a pokračovatele toho předešlého v protikladu k psychickému "odstřižení se" (ať už vědomému nebo nevědomému) od toho.
Zdá se mi, že toho v tom
Zdá se mi, že toho v tom výroku hledáte možná až moc :-) Ovšem na druhou stranu si říkám, proč vlastně ne :-) Pro mě krása výroků sedmi mudrců spočívá v jejich jednoduchosti, ale pokud někdo čte mezi řádky a snaží se je vykládat hlouběji, je to pochopitelně také v pořádku :-)
Jen pro úplnost dodám, že
Jen pro úplnost dodám, že netvrdím, že to je v onom výroku :-) ale jen to, že patří do určitého kontextu - kontextu vztahu k tradici a (v případě Solónova chápání poměrně širokých) hranic identity. Napsal jsem to v reakci na komentáře, které se snaží tento kontext zúžit na problematiku typu "městský stát x imperium" či na nějaké zákonitosti "následnictví civilizací". Tento výrok přeci docela dobře, třebaže s určitými omezeními, platí i pro Římany žijící imperiální době, nejen pro Řeky Solónovy epochy; snad jen (s nadsázkou řečeno) s převzetím toho podivného orientálního kultu, pro nějž se ujal název křesťanství, se to Římanům příliš nepovedlo :-)