Solón (asi 635-555 př. n. l.)

Athénský politik, zákonodárce a básník Solón se narodil v jedné z nejvznešenějších athénských rodin, která svůj původ odvozovala až od mýtického krále Kodra, zakladatele města. Jeho otec, Exékéstidos, však jměním patřil pouze ke středním vrstvám obyvatelstva, neboť údajně značnou část majetku vynaložil na dobročinné účely a dary.

Kvůli otcově nepříliš vyvinutému smyslu pro hospodaření se zpočátku Solón musel zabývat obchodem, za nímž se vydával i na mnohé daleké cesty. Díky cestování však dále rozšiřoval svou moudrost. Solón vždy tvrdil, že na učení není nikdo nikdy dost starý. Ačkoli si jistě obchodem dokázal zajistit poměrně slušné živobytí, sám se považoval spíše za chudého a bohatstvím opovrhoval, jak dokreslují tyto verše:

        Nesčetní špatní lidé bohatí jsou, bídní zas dobří.
        Já bych však neměnil s nimi za dobré jméno a čest
        bohatství jejich, neb čest jmění stálé a věčné jest,
        zatímco majetek lidský tomu či onu hned patří.


Na cestách se z něj stal výborný pozorovatel přírody. Jako první si podle Diogena Laertia povšiml nestejné délky měsíců i toho, že oběh Měsíce se neshoduje ani se západem, ani s východem Slunce, nýbrž že Slunce často bývá Měsícem zastíněno či postupuje mimo něj. Den kdy se setkají Měsíc a Slunce pak nazval novoluním a povýšil ho na začátek nového kalendářního měsíce. Dny od dvacátého do třicátého pak nepočítal přičítáním, ale odečítáním, jak viděl, že ubývá měsíčního světla. Takhle popisoval přírodní dění:

        Z oblaků vznikají závěje sněhu a vznikají kroupy,
        rovněž po jasném blesku vzápětí ozve se hrom;
        moře se rozbouří větry, však když jím nepohne někdo,
        nemůže nad mořskou pláň na světě větší být klid.


Z dráhy obchodníka a soukromého učence však brzy sešel a vrhl se do politiky. Měl velký podíl na dobytí ostrova Salamis a uzákonění řady reforem, které podstatně zlepšily poměry v Athénách: zrušil dlužní otroctví, změnil rodinné právo, provedl měnovou reformu a rozdělil obyvatel do čtyř tříd, podle velikosti majetku, čímž umožnil přístup k vládě mnohem širší skupině lidí a výrazně přispěl k dalšímu rozvoji klasické demokracie.

Stejně jako ostatní mudrci věřil, že nejlepší je vláda zákonů a říkal, že nejlépe se žije v takové obci, kde ti, kdo trpí křivdou, se mohou svobodně odvolat proti viníkům „kteříš jsou po právu potrestáni.“ Jeho zákony měly především nastolit mír v obci, avšak jak se celkem záhy ukázalo: všem se zavděčit nelze. Extrémisté z obou stran ho obviňovali, že jeho reformy byly buďto příliš velké (boháči mu vytýkali zrušení dluhů) nebo příliš malé (chudí zase, že neprovedl nové rozdělení půdy). Když se ho kdosi ptal, zda dal Athéňanům ty nejlepší zákony, řekl: „Nejlepší z těch, které byli ochotni přijmout.“

Po té, co ustanovil své nové zákony, rozhodl se vypravit na deset let do ciziny za obchodem. Nejprve viděl Egypt (kde se podle Platóna od místních kněží seznámil s bájí o Atlantidě), poté nějakou dobou prodlel na Kypru a podílel se na výstavbě po něm pojmenované osady Soloi. Ještě později se měl údajně setkat i s přebohatým lýdským králem Kroisem.

Král se chtěl před návštěvou z Řecka pochlubit svým bohatstvím a tak se ozdobil drahokamy, vznosnými rouchy a uměleckými předměty ze zlata a zeptal se Solóna, zda kdy viděl něco krásnějšího. „Ano,“ odpověděl Solón, „kohouty, bažanty a pávy, neboť jsou ozdobeni přirozenou nádherou.“ Král se podivil nad jeho upřímností a pravil: „Nevíš, Solóne, že s králi se musí mluvit buď co nejméně, nebo tak, aby jim to bylo co nejpříjemnější?“ Zákonodárce se však nedal: „Nikoli, Kroise, nýbrž buď co nejméně, nebo tak, aby jim to bylo co nejprospěšnější.“

Solón psal také básně, z nichž několik se ve zlomcích dochovalo až dodnes. Platón si jeho umění cenil tak vysoce, že v dialogu Timaios napsal: „Kdyby nebyl měl, Amynamadře, básnění za vedlejší zaměstnání, nýbrž se mu zcela věnoval jako jiní, a kdyby byl dokončil spis, který si sem přinesl z Egypta, a nebyl býval nucen pro občanské rozbroje a jiné pohromy, které tu při svém návratu nalezl, ho zanechat, myslím, že ani Hésiodos ani Homér ani žádný jiný básník by ho slávou nepřevýšil.“

Mezi jeho známé výroky patří:

„Na nezjevné ukazuj prostřednictvím zjevného.“ (Ta afané tois fanerois tekmairú.)
„Nauč se poslouchat, budeš umět vládnout.“
„Dokud žiješ, uč se! Nečekej, že moudrost s sebou přinese stáří.“
„Jde-li o velký čin, těžko se zalíbit všem.“
„Před smrtí není nikdo blažený.“
„Krásné je těžké.“
„Řeč pečetí mlčení.“
„Bohům vznášej poctu, rodičům úctu.“
„Učiň si vůdcem rozum.“
 

PřílohaVelikost
solon3.jpg15.44 KB
Váš hlas: Žádná Průměr: 3.7 (3 votes)