Rozhovor s předním překladatelem Antické knihovny profesorem Pavlem Olivou

Profesor Pavel Oliva a Dorry MajznerRedakce Portálu Antika navštívila jednoho z předních překladatelů Antické knihovny Univ. prof. PhDr. Pavla Olivu a udělala s ním rozhovor na témata týkající se antiky. Otázky pokládal Dorry Majzner, autor mnoha článků o starověku.

Co Vás pane profesore vlastně přivedlo k zájmu o antiku?

Tuto otázku mi položila již řada lidi. Bylo to přes filologii. Chodil jsem na gymnasium na Žižkově, kde jsem studoval od roku 1934 až do 1940, odkud mě pak pro svůj původ vyhodili. Vzpomínám si na vynikající učitele tohoto gymnasia, kteří mě velmi oslovili. Profesorem řečtiny byl Kamil Fürst, který napsal řadu učebnic řečtiny i latiny. Byl to člověk, který vyvíjel badatelskou práci. Na latinu jsem měl dva výborné učitele, Jakubce a Kovaříka, oba vynikající latináři. Protože jsme měli ve škole latinu i řečtinu každý den, stala se součástí mého života. Tehdejší profesoři nás na gymnasiu naučili více, než se dnes mohou naučit studenti na vysoké škole. Od čtvrtého ročníku gymnasia jsem věděl, že budu studovat klasickou filologii.

Proč jste se rozhodl přeložit právě Polybiovy dějiny?

Když mě pan Josef Šmatlák požádal, zda bych nepřeložil Polybia, o kterého jsem se ve své badatelské práci zajímal již od padesátých let, odpověděl jsem mu, že s ohledem na svůj věk napíši pouze úvod nebo přeložím nanejvýš tři zachované knihy. Kolegové, kteří pracovali na antické knihovně mě v minulosti neustále přemlouvali, abych něco přeložil. Psal jsem totiž vetšinou úvody nebo redigoval knihy. Přímo překlady jsem odmítal se slovy, že budu překládat až budu senilní. A to se stalo počátkem tohoto století (podotkl s úsměvem pan profesor). Začal jsem tedy překládat Polybia a během pěti let jsem překlad úspěšně dokončil.

Jaké je podle Vás vysvětlení, že v dnešní době vychází o mnohem méně překladů klasických děl než za první republiky či komunistické éry?

Domnívám se, že je to tím, že se na školách v dnešní době nevyučuje latina a řečtina. V minulosti jste téměř ke každému oboru potřeboval základy řeckého či latinského jazyka. Výuka klasických jazyků vedla k exaktnímu myšlení. Například můj kolega Wichterle, který měl taktéž klasické gymnasium, mi řekl, že když chodil do klasického gymnasia, hodiny latiny a řečtiny sice akceptoval, ale že ho to jinak moc neoslovovalo. Když pak přišel na vysokou školu, kam přišli i absolventi techniky, kteří studovali obory blízké chemii, zjistil, že studenti, kteří měli klasické gymnasium, daleko lépe prosperovali. Není to problém pouze České republiky, ale řečtina a latina mizí i z anglických či francouzských škol. Studium klasických jazyků mělo jistě velký vliv na přípravu k vědecké práci.

Nemáte pocit, že širší veřejnost ztrácí zájem o klasickou historii?

Domnívám se, že veřejnost ztrácí zájem o historii vůbec. Lidé v dnešní době mají zájem o současné praktické věci a historii podceňují. Na druhé straně vím, že heslo „Historia magistra vitae“ je iluzí. Lidé se totiž z historie nikdy nepoučí. Budou se dopouštět neustále stejných chyb. Nevadí mi tak, že lidé v dnešní době neznají starověkou historii, spíše mi vadí, že lidé neznají ani české dějiny.

Jaký máte názor na řeckého historika Plútarcha

Plútarchos, ačkoli nebyl nějak velký myslitel, ale spíše popularizátor, byl ohromný v tom, že napsal životopisy Řeků a Římanů a své eseje. Plútarchos nám zachoval tolik materiálu, které se nikde jinde nezachovaly. Plutarcha považuji za velmi vzdělaného člověka. Plútarchos, znalec platónových spisů, měl v Chaironii akademii, kde vyučoval významné Řeky a udržoval v římské době povědomí o řecké kultuře. Nicméně on sám nebyl samostatný myslitel. Byl spíše epigon. Nebyl to žádný Platón či Aristoteles, ale tím že zachoval ve svých spisech historické příběhy a filosofické výklady, stal se jedním z nejdůležitějších zdrojů pro nás.

Jaký je Váš názor na Platóna a Aristotela?

Vážím si třeba více Aristotela než Platóna, ale na druhé straně musím přiznat, že Platón byl vynikající systematik. Nicméně na rozdíl od Platóna byl Aristoteles střízlivější a dbal více o fakta. Platón byl někdy pod vlivem ideálních představ, které se nedají realizovat. Všeobecně si vážím všech řeckých filosofů. Ačkoli Řekové mnoho myšlenek přebrali z orientu, jako například Hesiodos, dokázali tyto myšlenky díky životu, který vedli ve svobodných obcích, více rozvést.

I když byli v orientě vynikající myslitelé, nedávala jejich společnost příliš velké možností k filosofickému vývoji.

Jak se díváte na osud, který podle Polybia vládne světu?

Myslím si, že osud je souhrn náhod. Je to situace, která se vyvíjí nezávisle na lidských snahách. Plútarchos má několik zajímavých esejí, které se zabývají latinským pojmem „fortuna“ a „virtus“. Plútarchos se v jedné své eseji, kterou mimochodem právě překládám, ptá, jestli Římané vytvořili svou říši díky své „virtus“ (zdatnosti) nebo bohyni Fortuně. Plútarchos v eseji popisuje, jak se měnily ve světě hegemonie. Všechny říše jako například asyrská, perská, makedonská, zde byly jen dočasně. Když pak Fortuna přišla na Palatin, tak tam zůstala, tam se ji zalíbilo. Podle Plútarcha již v době královské měli Římané chrám bohyně Fortuny, kterou velmi ctili. Chrám Virty měli až o mnohem později, což ukazuje nakolik Římané důvěřovali v Štěstěnu.

Kdo z antických historiků byl podle Vás skutečným vědcem?

Za starověkého vědce, který se zabýval vědeckou činností, považuji po Thúkydidovi právě již zmíněného Polybia. Mně se na něm velmi líbilo, že Polybios nevěřil v zázraky, které s oblibou popisovali někteří starověcí historici. Mám rád historiky, kteří pátrají po smyslu jevů a podstaty, mezi něž patři bezesporu i Tacitus.

Děkuji vám pane profesore za Vaše odpovědi.

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.5 (11 votes)