Poslední okamžiky Pompejí

"Bylo 24. srpna, asi o jedné hodině s poledne, když mu (Pliniovi staršímu) zvěstuje má matka, že na obloze vyvstává mrak neobyčejné velikosti a podoby," napsal Gaius Plinius mladší svému příteli historiku Tacitovi. 

Plinius mladší, římský spisovatel, byl očitým svědkem toho, jak mizí překrásné město Pompeje, když v roce 79 n. l.  došlo k erupci Vesuvu. Plinius zaznamenal, že z Vesuvu vystupoval ohromný  mrak v podobě pinie, který postupně zahalil Pompeje a další přilehlé oblasti.

Plinius mladší spolu se svým strýcem, přírodovědcem Pliniem starším trávili léto ve své vile v Misenu, městě několik desítek kilometrů západně od Vesuvu. Plinius starší, tehdejší admirál loďstva, se rozhodl pomoci lidem, kteří v té době uvízli pod Vesuvem. Jediná cesta k vysvobození byla totiž přes moře. Musel však své lodě otočit, protože horký popel a rozžhavené kamení padal do lodí, a zakotvil ve Stabiích, které tehdy ještě nebyly popelem zasaženy.  

To již z různých míst Vesuvu šlehaly široké plameny a vysoké ohnivé sloupy a jejich oslňující jas se ještě přiostřoval noční tmou. Na domy padalo tolik popela, že se začaly tvořit závěje a kdo zůstal delší dobu v domech, uvízl tam. Naopak ti, kteří vyběhli ven byli zasahováni sopečným kamením. Lidé utíkali s polštáři na hlavách, což je mělo chránit před deštěm kamení. 

Většina těch, kteří se snažili utéci, zahynuli udušeni sirnými výpary a dýmem. Mezi mrtvými byl i Pliniův strýc, Plinius starší. 

Lidé, kteří byli vzdáleni několik kilometrů od Vesuvu i Pompejí, mohli nejprve cítit silné zemské otřesy, což nebylo v Kampánii nic neobvyklého. Rozdíl byl v intenzitě a v prudkosti otřesů, které převracely i nábytek uvnitř domů. 

Plinius, který byl s matkou v Misenu, zatím seděl na břehu moře a studoval Tita Livia, římského historika. Sice se rozednívalo, ale světlo bylo pořád slabé. Domy se mezitím začaly hroutit a Plinius se rozhodl opustit město. Obyvatelstvo propadlo panice a následovalo Plinia. Aniž by dav uvažoval, dali se strhnout cizím rozhodnutím a jako ohromný odcházející šik se chaoticky tiskli jeden k druhému a vzájemně se postrkovali. Vozy, které byly na rovině a naložené vším možným, se kvůli otřesům převracely. Moře se propadalo. Posunul se mořský břeh a v jeho suchém písku uvízlo mnoho mořských živočichů. Na obloze šlehaly plameny podobné bleskům a s nimi se blížil hustý mrak, který zahaloval zemi i moře.

Hustý mrak spolu s popelem dopadl na Pliniovu skupinu. Plinius zaznamenal, že uvízl v husté mlze, ve které nebylo vidět naprosto nic. Byl slyšet pouze pláč žen, vřeštění dětí a hlasité volání mužů. Jedni volali rodiče, jiní své děti, jiní manželky. Jedni bědovali nad sebou, jiní nad svými bližními a někteří byli tam viděšeni, že si přáli raději zemřít. "Mnoho lidí vzpínalo ruce k nebi a ještě více lidí vykládalo, že bohové nejsou a že přišla poslední hodina světa," napsal Plinius. Sám Plinius prohlásil, že by se mohl chlubit tím, že v těch hrozných v chvílích mu z úst nevyklouzl jediný povzdech, protože mu byla útěchou myšlenka, že hyne se vším a všechno s ním. Když mlha začínala postupně opadat, mělo vše, co lidé znali, jinou tvářnost a vše leželo hluboko v závějích popela jako pod sněhem.

Někdy máme pocit, že svět a vše, co známe, stojí na pevných a neměnných základech. Může však přijít den a rázem vše, co jsme znali. je jiné. Stereotyp raního vstávání, dobrá snídaně, cestování veřejnou dopravou, zaměstnání, šálek čaje v naší známé kavárně, to vše může zmizet. A nebylo by to poprvé ani naposled, co se něco mění. Važme si tedy přítomného okamžiku, protože to je to jediné, co ve skutečnosti máme. Prožijme den, jak nám radí Lucius Annaeus Seneca: "Začni den tak, jako by jsi měl večeřet již v ráji."

Zajímavý odkaz: Pompeje

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.4 (7 votes)