Periandros z Korinthu (665-585 př. n. l.)

Druhý korintský tyran (625-585), syn Kypselův. Rozporuplná osobnost, která ač proslula mnoha zajímavými výroky a pokrokovými zákony (v nichž například  zakazuje otroctví a prostituci), byla známá také svou drsnou až sadistickou povahou. Jeho chování v nejednom případě vykazuje známky těžší formy schizofrenie. Zřejmě proto ho opomíjí i Platón ve vlastním výčtu Sedmi mudrců a místo něj uvádí chénského Mysóna.

Periandrův rodinný život nebyl zrovna šťastný: prý dokonce udržoval poměr s vlastní matkou a svou ženu Melissu v záchvatu zlosti sám zabil. Ukázal se pak ještě navíc jako lakomec, když jí dal pohřbít bez šatů. Jenže její duch, zdá se, si vše pamatoval; Hérodotos o tom vypráví takto:

Poslal tehdy Periandros posli do věštírny k řece Acherontu, aby se zeptali ducha jeho mrtvé ženy, kam uschovala zlatý poklad hostinného přítele. Duch se poslům zjevil, však odmítl odpovědět s tím, že mu je zima (byloť totiž korintskému vládci líto spálit ženiny drahocenné šaty) a na důkaz, že mluví pravdu, dodal, že král vložil chleby do studené pece. Poselství vyřídili a král mu uvěřil, neboť prý vskutku souložil s Melissou, když už byla mrtva. A tak dal potom hned vyhlásit, aby se všechny korintské ženy odebraly na slavnost do Héřiny svatyně. Všechny byly na takovou slávu samozřejmě řádně vystrojené, ale Periandros u svatyně potají rozestavil vojáky své tělesné stráže a přikázal všechny ženy bez rozdílu svléci. Získané šaty pak odnášel do jámy a spaloval. Poslové pak vyrazili k Acherontu znovu a teprve teď jim duch tajemství prozradil.

Vyprávělo se také, že Periandros měl dva syny a dceru; jeden ze synů byl slabomyslný a druhý se postavil proti otci, když se dozvěděl o osudu své matky. Nakonec se sice Periandrovi povedlo přemluvit ho, aby se vrátil z exilu do Korinthu a převzal po něm vládu, jenže vládcovi nepřátelé zavraždili Periandrova syna krátce předtím, než stačil nastoupit na trůn.

Periandros byl údajně přímo posedlý svou vladařskou mocí. A rád si ve státovědě nechával radit od jiných úspěšných vládců.  Vyprávěl se například příběh, že Periadros vyslal posla do Milétu, aby se zeptal místního tyrana Thrasibúla, jak si co nejdéle udržet moc. Thrasibúlos neopověděl, místo toho vzal posla za město, do polí, a povídal si s ním o mnohých různých věcech a jen občas, když viděl z lánu vyčnívat nějaký vysoký klas, ulomil ho a odhodil.

Posel nehápal, proč si vládce ničí svou vlastní úrodu a ani proč mu nechce odpovědět na otázku a tak to později rozhořčeně vykládal Periandrovi. Ten však okamžitě pochopil – vládce si udrží svou moc, dokud se nenajde někdo, kdo vyčnívá z davu, ochotný se mu postavit. Možná  i díky tomuto poučení začal pronásledovat občany Korinthu, kteří nečinně seděli na tržišti z obavy, aby proti němu nezačali kout pikle.

Městu však, zdá se, Periadrova vláda spíše prospívala, nechal totiž vystavět četné chrámy a veřejné stavby. Uvažoval dokonce o prokopání korintské šíje, aby usnadnil lodní dopravu mezi Sáronským a Korinthským zálivem. Pozval si na to údajně architekty až z Egypta, ale ani ti si na několik kilometrů dlouhý a desítky metrů hluboký zářez pevnou skálou netroufli. Král tedy zvolil jakési improvizované řešení a uvedl do provozu tzv. diolkos, což byl jakýsi převlak pro lodě, tvořený vápencovými deskami s dvěma vytesanými rýhami, po nichž se pochyboval podvozek s lodí.

Tento nápad měl pro námořní plavbu Korinťanů zásadní význam, neboť tak získali spojení s přístavem Lechaion v Korintském zálivu, z něhož vyplouvali lodě na západ do Iónského moře a přístavem Kenchreai v Sáronském zálivu, vstupní brány do moře Egejského. Moc Korinthu tak dále stoupala za pomoci flotily svých skvělých válečných trirém si podrobil významnou obchodní osadu Korkýru (na ostrově Korfu) a v úspěšném válečném tažení potom také Epidaueros, kde vládl jeho tchán Prokleos.

Dále měl velký podíl na založení kolonií Potadeie a Apollónie v Makedonii, Anaktoria a Leukady v severozápadním Řecku. Připočteme-li to, že udržoval přátelské styky s tyrany v Milétu a v Mytiléně, a zřejmě byl ve spojení i s králi Lýdie, Egypta a Frýgie, Korinth byl za jeho vlády snad nejmocnější město celého Řecka.

Kromě politiky se Periandros věnoval i literatuře, umění a sportu – na jeho pozvání přišel do města básník Arion z Méthymny, a vytvořil zde literární formu dithyrambu, oslavného hymnu na Dionýsa. Někdy v Periandrově době se začalo i s pořádáním isthmických her. Musím zmínit také korintskou keramiku, která v šestém století před naším letopočtem patřila k tomu nejluxusnějšímu zboží v Řecku.

Kolekci svých mouder prý Periandros zveřejnil v díle o dvoutisících veršů. Nejhodnotnější jeho výroky jsou:

„Nic není nemožné.“
„Trestej nejen ty, kdo se dopouštějí chyb, ale i ty, kteří se jich mohou dopustit.“
„Rozkoše jsou pomíjející, čest nesmrtelná.“
„K přátelům se chovej stejně v jejich štěstí i neštěstí.“
„Sliby plň, tajností nevyzrazuj.“
„Haň tak, jako by ses měl stát přítelem.“
„Všechno dělej s rozvahou.“
„Ve štěstí buď umírněný, v neštěstí rozumný.“
 

PřílohaVelikost
periandros.jpg27.62 KB
Váš hlas: Žádná Průměr: 5 (1 vote)