Palladas: ponurý básník z Alexandrie

Tagged:

Holý jsem zavítal na zem a holý odejdu pod zem;
Nuže pro holé nic – co bych se hmoždil a dřel.

Dívám-li se na skromný rozsah antických děl, která se zachovala až do dneška, je mi z toho trošku smutno. Kolik krásných myšlenek, v kolika básních i prózách se ztratilo? Kolik jmen bylo navždy zapomenuto? A pokud se alespoň jméno zachovalo, z většinou rozsáhlého díla takového člověka zůstaly jen zlomky. Takový je i případ básníka Pallada, který žil na konci 4. století n. l. v egyptské Alexandrii.

Víme o něm, že byl člověkem velmi chudým, který pracoval jako ředitel jedné z alexandrijských škol. Byl výrazně ovlivněn stoicismem a v jeho básních se proto často objevují motivy osudu a konečnosti života. Z celého jeho díla se dochovalo asi 150 epigramů, některé z nich byly přeloženy i do češtiny. Inspiraci Palladas čerpal především ze svého osobního života, a proto je o něm známo například i to, že celý život trpěl zlobou své hašteřivé manželky – na což také ve svém díle živě reagoval.

Žena
Každá žena je pro zlost – jen dvakrát může i těšit:
v ložnici nějaký čas, potom až v márnici zas.

Ponurá jízda
Záludnou plavbou je život: jak trosečník zmítaný bouří
vrážíme sem, hned tam, leckdy i bídněji snad.
Když pak Štěstěny rozmar je vůdcem lodnice naší,
plujeme, nevíme kam – zcela jak příbojem vln,
jedni se zdarem, druzí pak s nezdarem… Nicméně všichni
sjedem΄ se v přístavě témž – hluboko pod zemí tam.

Slzy
V slzách jsem uvítal svět a v slzách s ním se i loučím;
v životě kromě těch slz nikdy jsem nenašel víc.
Slzavé plémě lidské, ty slabé a ubohé plémě:
sotva se objevíš zde, rázem se obracíš v nic.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Literatura
Slovník řeckých spisovatelů. Praha 1975.
Řecké epigramy. Anthologie palatinské. Praha 1938.
 

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.6 (10 votes)