Nerozumná rozhodnutí "Velikého" Konstantina

Rozpad římské říše zapříčinilo několik faktorů, kterým se mohla vyhnout. První faktor vidím v nerozumném opatření císaře Konstantina Velikého (272 - 337 n. l.), který umožnil barbarům pronikat na římské území. Předtím totiž císař Diocletian po celé délce římských hranic, nechal budovat města, tábory a tvrze, ve kterých byly umístěny veškeré vojenské síly, které barbarům znemožňovaly proniknout na římské území. Kdekoli chtěli barbaři proniknout, museli se potýkat se silným odporem. Konstantin narušil bezpečnost, když větší část vojsk stáhl z hranic a přesunul je do měst, která jejich pomoc nepotřebovala. Kraje ohrožované barbary byly zbaveny ochrany a naopak pokojná města byla vydána drancování vojáků, v důsledku čehož se vylidnila.

Do doby Konstantina Velikého římští vojáci spadali pod autoritu prefektů. Prefekti měli na starost vybíraní daní, ze kterých se hradily náklady na vojsko. Vojsko došlo přirozeně k závěru, že kdo jim poskytuje stravu, ten má také moc trestat provinilce a neodvažovali se porušovat své povinnosti ze strachu před ztrátou žoldu a trestem. Konstantin Veliký ale podkopal morálku těchto vojáků tím, že rozdělil pravomoci prefektů mezi různé úřady, takže vojáci přestali poslouchat své velitele, protože jim z jejich strany nehrozila ztráta žoldu.

Do jisté míry k rozpadu pomohla i ztráta identity, zapříčiněná přestoupením říše na křesťanský kult. Za tradiční hodnoty, byly vyměněné hodnoty nové. Křesťané byli známí svou neochotou ke kompromisu a měli slabý smysl pro vlastenectví, rušili náboženský mír ve světě, což v tolerantním systému jako byla římská říše, bylo podstatné.

 

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.2 (6 votes)