Mithridatés VI.: Poslední záblesk helénského světla

MithridatésOd konce 2. století př. n. l. Římané v Malé Asii upevňovali své mocenská postavení. V roce 123 př. n. l. Gaius Gracchus prosadil zákon dávající jezdeckému stavu právo vybírat v provinciích daně. Provincie začaly být doslova vydírány výběrčími daní, kteří na platební neschopnosti vydělávali zabavováním půdy dlužníků. Nejvíce se zaměřili na provincii Asii, jednu z nejvíce prosperující části Malé Asie. Nenávist k Římanům v provincii rostla a bylo otázkou času, kdy trpělivost obyvatel přeteče. Nenávisti nakonec využil pontský král Mithridatés VI., když v roce 88 př. n. l. nechal v Malé Asii povraždit 80 000 Římanů a Italiků a vyhlásil Římu válku.

Mithridatés VI. se narodil v roce 132 př. n. l. v pontském městě Sinópé (dnešní Sinop v Turecku) pontskému králi Mithridatovi V. a řecké seleukovské princezně Laodice VI. Kolem roku 120 př. n. l. byl jeho otec úkladně zavražděn a vlády se ujala Mithridatova matka Loadika. Ta však nadržovala mladšímu synu Mithridatu Chrestovi a pokusila se Mithridata VI. zabít. Ten proto z obavy o svůj život ve čtrnácti letech uprchl do hor.

Ochránce řecké kultury

V roce 114 př. n. l. svrhlo vojsko Loadiku a jejího syna Mithridata Chresta. Mithridatés VI. se po čtyřech letech mohl vrátit zpět. Poté, co se chopil moci, nechal svou matku a bratra uvrhnout do vězení, kde nakonec zemřeli. Za jejich života se k nim choval jako k nepřátelům, po smrti jim však nechal vystrojit královský pohřeb. Mithridatés se pak oženil se svou šestnáctiletou sestrou Laodikou, aby neposkvrnil svůj rod nízkým původem nevěsty.

Mithridatés, který měl jak řecký tak i perský původ, dokázal spojit tyto dva světy v jeden celek. Řecká vzdělanost a perský despotismus vzbudily u Mithridata touhu pomoci helenskému světu, ale zároveň i touhu stát se jeho jediným pánem. V letech 110 – 107 př. n. l. přišel na pomoc taurským Řekům, kteří se raději vzdali své nezávislosti výměnou za ochranu před Skythy. Mithridatés obsadil Bosporské království, Kolchidu a Malou Arménii. Během krátké doby ovládl Černé moře, takže nemohl uniknout pozornosti pánů Středozemního moře, Římanů. Mithridatés si poté rozdělil s bithýnský králem a přítelem Říma Nikomedem III. Kappadokii. Mithridatés však s nelibostí sledoval prohlubující se Nikomedovo přátelství s Římem a nakonec se s ním nepohodl. Mithridatés zaútočil na bithýnské království a Nikomedes byl nucen požádat o pomoc Římany. Římané v letech 95 – 92 př. n. l. do konfliktu zasáhli. Zdálo se, že Mithridatés bude muset Římany v Asii strpět. Ten však v duchu plánoval jejich vyhnání.

Nesplněný sen o zničení Říma

Po neúspěšném pokusu zavraždit nového krále Nikomeda IV. tento panovník napadl v roce 89 př. n. l. společně s dvěma římskými legiemi Pontské království. Mithridatés však Nikomeda porazil a obsadil celou provincii Asii. Krátce na to v roce 88 př. n. l. nechal Mithridatés v nově dobytých územích povraždit 80 000 Římanů. Obyvatelé Asie vítali Mithridata jako osvoboditele od hamižných Římanů. Mithridatés získal na svou stranu Egejské ostrovy a řecké obce. Vypukla první válka Římanů s Mithridatem.

Vrchním velitelem ve válce proti Mithridatovi se stal Sulla. Poté, co se v Římě vypořádal s politickými rivaly, odplul do Řecka, kde v roce 86 př. n. l. Mithridata porazil. Po dalších porážkách uzavřel Mithridatés v roce 84 př. n. l. se Sullou mír a vyklidil celou provincii Asii. Sen o vládě nad helénským světem se Mithridatovi zhroutil.

Ani ne o rok později došlo k druhé válce s Mithridatem. Tentokrát jí nezačal Mithridatés, ale místodržitel Asie Lucius Licinius Murena, kterého hnala touha po bohatství. Mithridatés dokázal čelit římskému místodržiteli a v roce 81 př. n. l. bylo opět obnoveno příměří.

Naděje a smrt vládce z Pontu

Po uzavření mírové smlouvy se Mithridatés nevzdal naděje na ovládnutí Malé Asie a začal systematicky v regionu obnovovat svůj vliv. Bithýnský král Nikomedes IV. upozorňoval Římany na Mithridatovu rostoucí moc. Zdálo se však, že Římané příliš nevěnovali jeho varování pozornost. Než aby jeho království padlo v budoucnu do Mithridatových rukou, rozhodl se nakonec bezdětný Nikomedes v roce 74 př. n. l. ustanovit za dědice svého království Řím. Mithridatés na to zareagoval v roce 73 př. n. l. obsazením Bythínie, čímž zahájil třetí válku s Římem. Proti Mithridatovi Římané poslali skvělého vojevůdce Lucia Licinia Luculla. Lucullovi se podařilo Mithridata porazit a zahnat ho do Arménie ke svému zeti, králi Tigránovi. Poté co si Lucullus podrobil celé Pontské království, vydal se do Arménie za Mithridatem. Mithridatés společně s Tigránem se v roce 69 př. n. l. Lucullovi postavili u města Tigranocerta. Ačkoli měli mnohonásobnou převahu, byli římským vojevůdcem poraženi.

Na Mithridata se usmálo štěstí, když byl v roce 66 př. n. l. Lucullus odvolán z vrchního velení. Využil nepřítomnost schopného vojevůdce a opět obsadil Pontus. Dlouho se však neradoval. V roce 63 př. n. l. nově zvolený vrchní velitel Pompeius porazil Mithridata, který nakonec všemi opuštěn spáchal sebevraždu.

Váš hlas: Žádná Průměr: 3.3 (21 votes)