MARCUS MANILIUS - Poznání boha

Tagged:

Marcus Manilius žil za časů císařů Augusta a Tiberia. Byl mužem vzdělaným, jinak však o jeho životě nevíme nic. Pochází od něj nedokončená báseň Astronomie a s ní také první pokus v římské literatuře o básnické podání oblíbené astrologické nauky o vzájemném vztahu nebeských těles na lidský osud.


 
Poznání boha
(II 115—135)
 
Kdo by moh' jinak než darem nebeským poznávat nebe,
kdo by moh' nalézat boha leč ten, kdo bohů je částí,
obrovskou nebes klenbu, jež bez konce v dálku se táhne,
světa plamenný kryt a hvězdných znamení reje,
věčný pak boj, jejž svádějí stálice s oběžnic sborem,
kdo by moh' zřít  a všechno to pojmouti do těsné hrudi,
kdyby tak bystrý zrak kdys nedala příroda duchu,
kdyby s ní spřízněnou mysl k své podstatě nebyla vedla,
kdyby takové dílo jí nebyla vnukla a s nebes nemělo původ,
co k nebi nás volá a k posvátných stykům,
k prvním zákonům hvězd, jež dají nám při narození ?
Nebyl by hřích chtít chápati svět, když svět by to nechtěl,
jakoby v sebe jej zajmout a na zemský okrsek srazit?
Pro to však, co jest zřejmé, nám netřeba úvodů dlouhých.
Samo splnění všeho dá váhu a důvěru dílu.
Nikdy se neklame rozum a sám též neklame nikdy: řádně se cestou dej,
již ověří příčiny pravé, výsledek pak se dostaví; vždy, jak předpověď dána.
Kdo by měl odvahu to, co osudem určeno, klamným nazvat
a losu tak mocný soud si překonat troufal?
 
překlad : F.  Stiebitz.

 

Váš hlas: Žádná Průměr: 5 (3 votes)