Klement Alexandrijský: Pobídka Řekům

Klement Alexandrijský (kolem 150 - 215) byl nejvýznamnějším z křesťanských apologetů 2.-3 století

V mládí se horlivě zabýval platónskou filosofii. Pak se ale obrátil ke křesťanství a odešel z Athén, aby se učil u významných křesťanských učitelů v Řecku a Itálii. Nakonec se usadil v egyptské Alexandrii, kde se učil u Pantaina Alexandrijského, představitele křesťanské alexandrijské školy. Když se po Pantainově smrti rozhodovalo kdo bude jeho nástupcem, stal se kvůli své vzdělanosti adeptem na představitele školy a v roce 200 byl nakonec vybrán.

Klement nebyl jen zapálený křesťanský učenec, ale byl odborníkem na platonismus a věřil, že lze platonismus s křesťanským myšlením skloubit. Této myšlence věnoval několik spisů pod názvem Stromata. Zdrojem informací mu byla alexandrijská knihovna, ze které nám Klement zachoval mnoho zajímavých informaci prostřednictvím jeho dochovaných spisů.

Své výsady užívání alexandrijské knihovny se musel brzy vzdát, když musel za pronásledovaní křestanů císařem Septimiem Severem odejít z Egypta do maloasijské Kappadokie, kde krátce před rokem 215 zemřel.

Klement byl velice plodným spisovatelem a ačkoli se nám nedochovala velká část jeho spisů, přece jen byla některá díla zachráněna před nemilosrdně pádícím časem.

Jeden takový spis pod názvem „Pobídka Řekům“ je nám dnes k dispozici a je cenným svědectvím o tehdejší pohanské praxi a křesťanské apologii. Klement se ve svém díle obrací k pohanským Řekům a vyzývá je různými argumenty k přijmutí Krista.

Démoni ve službách božích?

Svět byl podle starověku obklopen různými bytostmi, které nazývali „daimóny“. Pohané věřili, že tito daimóni jsou služebníci boží a filosofové šli tak daleko, že dokonce služebníci jediného Boha. Projevovali se různými způsoby v přírodě i skrze lidi. Křesťané viděli v těchto bytostech spíše ďábelské bytosti. Daimón podle křesťanské představy využívá tělo člověka ke své realizaci, ve které uspokojuje své vášně. Klement chytře položil otázku, zda má člověk uctívat bytosti, které jsou ovládáni svými vášněmi?

Lamia, královna Libye, která se stala podle řecké mytologie daimónem.Když se křesťanství šířilo, bylo obviňováno, že zkopírovalo mytologické příběhy s židovským náboženstvím. Pohané tvrdili, že Kristus nebyl jediný bůh, který zemřel a vstal z mrtvých. Podobné příběhy existovaly v mitraismu nebo v egyptském náboženství. Klement proti tomu argumentoval tím, že daimóni bojují proti jedinému Bohu a snaží se zkompromitovat Kristovo poselství. Daimóni podle Klementa naslouchali proroctvím izraelských proroků o Kristově příchodu a vložili některé prvky z jeho života do mythologie starověku. Na příkladech dokazuje, že mythologie (která je mladší než Tóra) není nic jiného než zkopírování starozákonních příběhů.

Klement prohlašuje, že lidé jsou milosrdnější než tito daimoni či bozi. Co si myslet o bytostech, které vyžadují lidské oběti, jak o tom můžeme číst v řeckých tragédiích. Nač se dotazovat bohů, když odpovídají dvojsmyslně, jako můžeme vidět v příběhu o Kroisovi, který z dvojsmyslné Apollónovy věštby přišel o svou říši?

Skutečnou povahu takzvaných bohů či daimónů podle Klementa, můžeme poznat skrze jejich rituály neboli mystéria.

Mystéria – příběhy smutku a smrti

Pohanská mystérie byla podle Kléménta založena na pláči, smrti, smilstvu a nenávisti mytologických hrdinů. Účastníci mystérií napodobují scény z mytologie bohů a dávají tak daimonům znovu a znovu možnost prožívat tyto příběhy. Klement pokládá otázku, zda si takováto mystéria zasluhují úctu. Pokud ano, ať si muži a ženy přejí, aby jejich partneři byli podobni bohům a napodobovali jejich činy jako je například smilstvo nebo nevěra.

Pokud se bohové chovají jako lidé, smilní, cizoloží, jsou si nevěrni a lžou, jaký je ve skutečnosti jejich původ?

Bohové, zbožštění lidé

Pro Klementa jsou bohové původně hrdinové, kteří byli později lidmi zbožštěni. Po celém světě se nacházejí hroby těchto takzvaných bohů, včetně Dia, který měl být údajně pohřben na Krétě. Podle Klementa jen lidé mají hroby a tím, že lidé na těchto hrobech postavili chrámy a uctívají v nich zesnulé hrdiny, se sami přiznávají, kdo jsou jejich bohové.

Kdyby bozi ve svých chrámech bydleli, „neposral“ by jejich střechy kde jaký pták a ochránili by je před ohněm nebo blesky. Příroda si z těchto „kamenů“ nedělá nic, prohlásil Klémént.

Klement odsoudil i sochy bohů. Umělci si často vzali za předlohu svých děl své milenky a nevěstky. Vládcové pak, kteří si byli toho vědomi, neváhali se prohlašovat ještě za svého života za bohy.
Něco takového odsuzovali i pohanští filosofové, dopustili se podle Klementa však jiné chyby.

Bůh nepotřebuje chrámy

Klement kritizoval ty filosofy, kteří sice neuctívali sochy, ale chápali božstvo jako oheň, vodu, zemi či vzduch. Klement to nepovažoval za něco výjimečného či nového, protože již Peršané a Médové dávno před nimi uctívali živly.

Našli se však i tací filosofové, kteří si byli vědomi jedinečnosti Boží a hovořili o jednom nepoznatelném stvořiteli. Klement chválí například Platóna, Pythágora nebo Antisthena, kteří prohlašovali, že Boha nelze zobrazit nebo pojmout.

Klement také cituje řeckého básníka Eurípida nebo Sofokla, kteří ve svých básních prohlašují, že musí být pouze jeden Bůh.

Vše směřuje ke Kristu, Logu

V posledních kapitolách „Pobídky Řekům“ Klement vyzývá pohany, aby se obrátili ke Kristu. Přesvědčuje je, aby začali uctívat skutečného tvůrce univerza. Vyzývá Řeky, aby se zachovali jako Odysseus, který když se plavil po moři a slyšel hlas Sirén, chytil se stěžně (xylon – dřevo, kříž), aby se zachránil. Pohan má utéci ke kříži, který je jedinou záchranou před hlasy Sirén, zlých daimónů.

Literatura: 

Klement Alexandrijský: Pobídka Řekům, Herrmann a synové: Praha 2001
Radek Chlup: Proklos, Herrmann & synové: Praha 2009

Váš hlas: Žádná Průměr: 3.8 (8 votes)