Jak nákladný byl život ve starověkém Římě a kolik byste utratili za potraviny či dům? Ve srovnání s naší dobou byste pravděpodobně vydělávali mnohem méně a za jídlo, oblečení a kulturu naopak zaplatili o mnohem více. Na druhou stranu byste si mohli pořídit cenově dostupného otroka :-)
Nejdůležitějším platidlem starověkého Říma byl takzvaný sestercius. Za Marka Aurelia odpovídalo sto sesterciů 7,28 gramům zlata. Jeden gram zlata stojí v naší době kolem sedmi set korun. Pokud by starověký římský měnový systém stále existoval, jeden sestercius bystu u nějakého směnárníka pořídili asi za 50 korun.
Římské platy
Nejvyšší platy v římské říši měli funkcionáři císařské administrativy. V římské republice byly některé úřady (například konzulát, prétura, édilita a tribunát lidu) čestné a tedy neplacené, za to správci provincií, kteří byli zároveň i nejvyššími veliteli, dostávali jeden milion sesterciů ročně, což odpovídá padesáti milionům korun. Hodně vydělávali i lékaři, kteří ošetřovali bohaté pacienty. Dobří lékaři dostávali až několik set tisíc sesterciů ročně. Císařský lékař si za rok mohl vydělat až půl milionu sesterciů, tedy asi pětadvacet milionů korun. Roční plat římského legionáře naopak nebyl nijak závratný. Špatně se nevedlo ani hercům, kteří si každý rok mohli přijít i na několik set tisíc sesterciů. Profesor rétoriky vydělával ročně 100 000 sesterciů (asi 5 000 000 korun).
Vojáci si ročně přišli na 1 200 sesterciů, tedy asi šedesát tisíc korun. Z toho si navíc museli platit stravu, oděv, obuv a výzbroj včetně její opravy. Přilepšit si ovšem občas mohli válečnou kořistí. Průměrná mzda námezdných dělníků se pohybovala mezi třemi až šesti sestercii za pracovní den. Tedy mezi 150 až 300 korunami za den.
![]()
Ceny starého Říma
Nyní se podívejme na ceny. Necelých deset kilo pšeničné mouky, stálo 12,5 sesterciů (625 korun). Dnes zaplatíme za kilo mouky kolem 15 korun, stejné množství mouky tedy dnes pořídíme desetkrát levněji. Že se ceny tolik liší, je způsobeno metodou jakou se pšenice získávala. Co člověk získával těžkou prací, nyní získávají stroje rychleji a díky ropě i levněji. Jedna kráva stála 800 sesterciů (40 000 korun). Jezdeckého koně byste koupili za 3 000 sesterciů (150 000 korun). A vepře za 280 sesterciů (14 000 korun). Pár sandálů byste koupili za 80 sesterciů (4 000 korun).
Nejlevnějšího otroka byste koupili za 400 až 800 sesterciů (20–40 000 korun). Otroka se základním vzdělání byste pořídili za 2 000 sesterciů (100 000 korun). Kdo by pak měl zájem o krásnou otrokyni, zaplatil by 4 000 sesterciů (200 000 korun). Opravdu vzdělaný a kvalifikovaný otrok by vás přišel minimálně na 8 000 sesterciů (400 000 korun).
Co se nemovitostí týče, už za dva tisíce sesterciů (100 000 korun) se dal koupit domek na venkově. Za činžovní dům ve městě byste zaplatili milion sesterciů (50 000 000 korun). Panský dům by vás vyšel na jeden a půl milionu sesterciů (75 000 000 korun). Velký statek se dal pořídit za čtyři miliony sesterciů (200 000 000 korun). To je číslo skutečně obrovské, ale je nutné si uvědomit, že velké římské statky do značné míry nahrazovaly dnešní továrny. Do měst na prodej z nich putovaly nejen zemědělské plodiny a hospodářská zvířata, ale i hotové potravinářské a řemeslné výrobky.
Sochy pro boháče, divadlo pro všechny
Ceny starých originálních soch a obrazů se pohybovaly kolem 100 000 (5 000 000 korun) sesterciů za kus. Jejich kopie stály 10–15 000 sesterciů (500–750 000 korun). Nová socha se dala pořídit za 5–7 000 sesterciů (250–350 000 korun).
Kniha (jeden svitek) stála od čtyř do dvaceti sesterciů (200–1 000 korun). Většina starověkých děl však musela být napsána v několika knihách (svitcích). Kupříkladu Hérodotovy Dějiny tvořilo devět knih. Vstup do divadel, cirku a amfiteátru byl v Římě zdarma.
------------------------------------------------------------
Literatura
Hošek, R. – Marek, V.: Řím Marka Aurelia. Praha, MF 1991.
Komentáře
ceny
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat na ty ceny, které jsou ve článku uvedené - jsou použitelné v 1. stol. př.n.l ?
Dobrý večer, ceny, které jsem
Dobrý večer, ceny, které jsem uvedl, pocházejí ze začátku 2. stol. n. l. Nicméně si myslim, že konec 1. stol. by taktéž mohly zahrnout.
Dorry
Zajímavý článek - opět ; )
Zajímavý článek - opět ; ) Antiku mám moc rád, ale rovnou se přiznám, že nákup otroků mě přijde jako něco neuvěřitelného a absurdního ( ne že by dnes nic takového neexistovalo ). Docela by mě zajímalo, kdy vlastně došlo ke změně vnímání římského práva a postavení otroků? Co vím, tak za císařství muselo být propouštění otroků zakázané/omezené i zákonem. Zatím mě ale nic nepřesvědčilo, že by to byl hlavně vliv křesťanství ( jak se tvrdí ). Nemohl v tom hrát roli buddhismus - Římané přece obchodovali s Indií i Čínou.
Císařství a otroctví
Jsem rád, že se vám článek líbí. Zcela chápu, že vám přijde otroctví jako něco neuvěřitelného. Ani mě nijak nepřirostlo k srdci, ať již je to otroctví fyzické či duševní. Jediné vysvětlení, kterým bychom mohli na otroctví pohlížet je, že otroci tehdy zastávali funkci dnešních strojů. Tu se naskýtá otázka, co by se stalo, kdybychom přišli o pohonné hmoty, které tyto stroje pohání.
Postavení otroků za císařství bylo o mnohem lepší než za republiky. Kruté zacházení s otroky se za císařství pozvolna zmírňovalo, jak ubývalo možností získat otroky nové. Masový přiliv otroků z vojenských taženích ustával a růst výroby si kladl stále vyšší nároky na pracovní sílu otroků. Někteří začali chápat, že pokud je poptávka otroků velká, ale nabídka malá, musí s otroky zacházet lépe, aby déle žili.
Ke zlepšení situace otroků také přispěla stoická filosofie, ke které Římané svou přirozeností tíhli. „I otrok je člověk“, hlásala tato filosofie. Neronův přítel Gaius Petronius Arbiter napsal: „Také otroci jsou lidé, byli odkojeni stejným mateřským mlékem jako my, i když jim zlý osud přichystal horší postavení.“ Můj oblíbený římský filosof Seneca k tomuto napsal: „Jsou to otroci? Ne, lidé! Otroci? Ne, naši spolubydlící! Otroci? Ne, přátelé níže postavení … Jednej s níže postaveným tak, jak si přeješ, aby výše postavení jednali s tebou … Zacházej se svými otroky mírně, dokonce laskavě, promlouvej s nimi, žádej je o radu, posaď je ke svému stolu!“ Iuvenalis v jedné své satiře napsal: „Což není šílenství prohrát sto tisíc sesterciů a přitom odepřít tuniku otrokovi, jenž se klepe zimou?“ Postavení otroků se od doby republiky velice změnilo.
I římské právo změnilo svůj pohled na otroky. V době císařské bylo mnoho propuštěnců na vysokých administrativních místech a měli se svými bývalými druhy soucítění. Lex Petronia, zákon vydaný v počátcích císařství, zakazoval otrokářům, aby bez právoplatného rozsudku dávali své otroky předhodit šelmám v amfiteátru. Za císaře Claudia byl vyhlášen edikt, udělující svobodu nemocným nebo práce neschopným otrokům, jež jejich pán opustil. Císař Domitian zakázal kastrace otroků a za Hadriána byla prohlášena za těžký zločin. Senát, na podnět císaře Hadriána, přijal usnesení, jimiž otrokářům zakazoval prodávat otrokyně do nevěstince a otroky cvičitelům gladiátorů. Majitel otroka pak nesměl svého otroka trestat bez schválení vysokého císařského úředníka. Císař Antonius Pius posuzoval popravy otroků jako zabíti nebo i vraždu a nemilosrdně ji stíhal zákonem.
Na závěr ještě dodám, že právníci z konce 2. a začátkem 3. století (na rozdíl od Aristotela), opět pod vlivem stoické filosofie tvrdili, že otroctví je umělá instituce, která je v rozporu s přirozeným právem.
Máte pravdu v tom, že křesťanství k otroctví žádný postoj nezaujalo. V evangeliu nenacházíme nic, co by vedlo ke zrušení otroctví.
Nikdy jsem neslyšel, že by budhismus nějak ovlivnil postavení otroků ve starověkém Římě. Ale je možné, že některé myšlenky z budhismu, se mohly do nějakého orientálního kultu dostat.
Dorry
Re: Císařství a otroctví
Jestli Římané svou přirozeností tíhli ke stoicismu nevím, řekl bych spíš že ne :) Ale každopádně během 1. a zvláště 2. století přišlo v Římě do módy vše řecké a Římané se také v tomto směru zcivilizovali. Dlouho byl ale otrok jen bezprávnou věcí, důvod je jasný - v době, kdy proudily zástupy otroků z dobytých zemí, byla cena života otroka nízká (přestože narozdíl např. od středověkých islámských trhů s otroky nikdy nebyli v Římě levní, bylo také mnoho bohatých lidí, kteří si je mohli dovolit). Později, když na tom byla říše ekonomicky i vojensky hůře, začalo být otroků daleko méně a to se odrazilo i na přístupu k nim. Zatímco kolóni a později i zcela svobodní Římané byli čím dál tím více zákony zbavováni svobody, úděl otroka se zlepšoval. Od roku 246 bylo zločinem zabít svého otroka a od roku 325 už se nesměly rozlučovat rodiny otroků. Tady bych řekl, že už měla určitý vliv křesťanská církev - sice otroctví otevřeně nekritizovala, ale přístup k otrokovi jakožto rovnému před bohem se zlidštil, ostatně mnozí z křesťanů pocházeli z nižších vrstev nebo přímo z řad otroků.
Děkuji vám za reakci
Děkuji vám za reakci.
„Jestli Římané svou přirozeností tíhli ke stoicismu nevím, řekl bych spíš že ne :)“
Na základě čeho si to myslíte?
„Ale každopádně během 1. a zvláště 2. století přišlo v Římě do módy vše řecké a Římané se také v tomto směru zcivilizovali.“
Je možné se na to dívat i takto. Nicméně existují historické prameny, ve kterých se nahlíží na řeckou kulturu a její pronikání do římského života jako na morální úpadek. Řecký způsob života podle některých význačných činitelů římské republiky změkčoval tvrdý život, na kterém si staří Římané zakládali.
Co se týká ostátního, o čem jste psal, myslím, že jsem to vyjádřil již výše.
Dorry