Héra, vládkyně nebes

Héra někdy také Héré, byla sestrou a zároveň chotí nejvyššího řeckého boha Dia. Seděla na zlatém trůně vedle Dia a zároveň s ním vládla nebesům. Řekové ji ctili především jako ochránkyni manželství a žen. Její kult byl i proto velmi starý a rozšířený.

Héra byla třetím potomkem Titána Krona a jeho ženy bohyně Rheie. I ji spolkl otec Kronos a později spolu s ostatními sourozenci osvobodil Zeus. Vynikala svou krásou, měla výrazný pohled, bělostnou pleť a krásné vlasy. O Héřině zdobení více Homér (Ílias XIV, 160-180):

Nejdřív nebeským mýdlem si se svého luzného těla
každou poskvrnu smyla, pak mastným se olejem božským
natřela, lahody plným, jenž libou vydával vůni:
kdykoli jen dost málo se v paláci s kovovým prahem
pohnul, po celé Zemi i nebi se rozlila vůně.
Tím když krásnou si pleť již natřela, sčesala vlasy,
které rukama svýma si splétala v pletence lesklé,
božské a plné krásy, jež s nesmrtné splývaly hlavy.
Vzala pak božský šat, jejž oblekla — bohyně Pallas
umnou jej utkala rukou a mnohé tam ozdoby všila.
Potom na prsou svých jej sponkami ze zlata spjala,
načež si připjala pás, jenž sty byl zdobený střapci,
potom do dírek ušních dvé náušnic zapjala krásných,
zrnitých s perlami třemi, a ladný zářil z nich půvab.

Není divu, že se do ní Zeus hned zamiloval. Ona ovšem o jeho návrzích na manželství nechtěla zpočátku ani slyšet. Ke sňatku ji Zeus přiměl až lstí: přiblížil se k ní v podobě roztomilé kukačky, a když si s ní Héra začala hrát, tu se Zeus opět změnil v muže a zmocnil se jí. Ač byla bohyní manželství a porodu, ve starověku se vyprávělo, že si každoročně obnovovala své panenství v argejském prameni Kanathos (viz Pausánias, Cesta po Řecku II, 38).

I když její manžel proslul mnohými zálety jak s bohyněmi, tak se smrtelnými ženami, Héra mu vždy byla věrná. Diovi porodila čtyři děti: boha války Area, božského kováře a zbrojíře Héfaista, bohyni věčného mládí Hébu a bohyni porodu Eileithyiu. Někdy byla ovšem Eilethyia ztotožňována přímo s bohyní Hérou či Artemidou. Co se Héfaista týče, Homér ho považuje za syna Dia a Héry, spisovatel Hésiodos ovšem říká, že:

Slavného Héfaista Héré – leč nikoli z objeti lásky –
zrodila pak, neb se hněvala právě a s chotěm se přela.
(Hésiodos, Theogonia, 921-929)

Sama prý Héra zrodila i hrozivého draka Tifaóna, který plenil před Apollónovým zásahem krajinu v okolí Delf.

Vládkyně nebes měla stejně jako Zeus věštecký dar. Její věštírna se nacházela poblíž města Pagai v Řecku. Krom toho byla také původkyní prchavých nebeských jevů – odtud zřejmě také pochází pověst o jejích svárech s dalším bohem nebeských jevů – Diem. Tyto sváry se podle starých básníků točily hlavně kolem Diových nevěr. Mnohé Diovy milenky a nemanželské potomky Héra měla stíhat zlobou a nenávistí. Pronásledovala Léto, matku Apollóna a Artemis; Ío, proměněnou v krávu; ale i boha Dionýsa nebo hrdinu Héraklea.

Bohyni Héru uctívali v celém Řecku. Její starobylý kult existoval v Argu, v Mykénách, Argolidě a na ostrově Samos, který staří Řekové považovali za její rodiště. Ctěna byla také v Olympii, kde se dokonce každé čtyři roky slavil svátek héraje.

Mezi její epiteta patřilo Eileythyia (Pomocnice při porodu), Leukólenos (Běloloktá), Boópis (Volooká), ale také Zlatotrůná nebo Argejská. Často byla zpodobňována s diadémem a žezlem. Jí zasvěcená zvířata byla: kukačka, páv, jeřáb či husa. Z plodů potom granátové jablko, symbol plodnosti.

V Římě Héru ztotožnili s bohyní Juno, jejímiž přívlastky byly: Capitolina (Kapitolská), Regina (Královská – ochranitelka Říma) a Lucina (Pomocnice při porodu). Její svátek, takzvaná matronália, se slavil každoročně 1. března.
 

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.5 (15 votes)