Gaius Petronius (kolem roku 27 n.l - 66 n.l.)

Pravděpodobně si vzpomeneme na film Quo Vadis od polského režiséra Jerzyho Kawalerowicze. V tomto filmu vystupuje osoba milující požitkářství, Petronius zvaný "elegantiae arbiter – rozhodčí ve věcech vkusu", který nakonec spáchal sebevraždu, aby unikl Neronově hněvu. Kdo však ve skutečnosti byl tento Petronius? Ačkoli se o jeho životě toho moc nedochovalo, budu se vám snažit přiblížit jeho život.

Petronius určitou dobu působil v Býthínii jako správce a prokonsul. Ve dne obvykle spával a v noci se oddával povinnostem a radovánkám. Petronius však nebyl pokládán za hýřila nebo marnotratníka jako většina bohatých osob té doby, nýbrž za vzdělaného světáka. Podle historika Tacita, čím více bylo jeho chování a slova nevázanější a čím více stavěl na odiv lhostejnost k sobě, tím více byla vítána jeho domnělá prostoduchost.
Na druhou stranu jak bylo řečeno výše, jako správce Býthínie prokázal sílu a schopnost k veřejné činnosti.

Petronius se také stal na Neronově dvoře rozhodčím ve věcech vkusu, proto elegantiae arbiter. Sám Nero totiž považoval za vkusné pouze to, co mu Petronius schválil. Tato výsada však budila na Neronově dvoře závist a nejvíce u Tigellina, velitele praetoriánské stráže. Ten využil Petroniova přátelství se Scaevoniem,  římským senátorem, který byl členem Pisonova spiknutí proti Neronovi. Tigellinus donutil jakéhosi otroka k udání Petronia z podílu na spiknutí, znemožnil Petroniovi obranu a většinu jeho služebnictva dal odvléci do vězení.

Petronius se pokusil navštívit Nera, aby vyvrátil falešné obvinění, ale nebyl k němu již připuštěn. Petronius již nedokázal déle snášet průtahy strachu a naděje a rozhodl se k sebevraždě. Ze svého života odešel za radostného veselí v přítomnosti svých přátel. Svého života se nezbavil rázem, ale nařízl si žíly a dával si je několikrát podvázat a opět otevřít, aby smrt přicházela přirozeně. Se svými přáteli nehovořil tak, aby si získal slávu pevné povahy, ani nehovořili o filosofických myšlenkách nesmrtelnosti duše, ale hovořili o rozmarných básních.

Ve své závěti popsal všechny Neronovy neřesti se jmény jeho miláčků a milenek. Psaní pak zapečetil a poslal Neronovi. Poté zlomil svůj prsten, aby ho nikdo nemohl zneužít a zemřel.

Petronius působil i jako spisovatel. Z jeho díla se nám zachovala část románu nazvaný Satirikon, jenž byl prohlášen za parodii na tehdejší romány a byl obrazem tehdejší společnosti a doby. Hlavní postava Satirikonu Encolpius je parodovaným obrazem Odyssea, který musí bloudit světem, protože se provinil proti bohu Priapovi, jako Odysseus proti Poseidónovi. Encolpius vypráví jak ho hněv Priapův hnal celým světem, jak procházel různým prostředím a prožíval různá dobrodružství, hlavně ta milostná.

Zdroj:
Tacitus
Plinius Starší
Petronius - Satirikon 

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.9 (9 votes)