Eurípidés: Alkéstis

"Mnoho různých skutků nebešťané činí.
Mnoho bozi splní, v co nedoufali jsme.
Co čekáme, to zase nevyplní se,
co nečekáme, tomu cestu razí bůh."

Těmito verši končí Eurípidova tragédie Alkéstis, věnovaná otázkám života a smrti, ale také manželské lásky.

Zeus zabil Apollónova syna Asklépia a ten mu na oplátku zabil syny Kyklopy. Zeus Apollóna za tento čin poslal sloužit k člověku, férskému králi Admétovi. Admétos byl k Apollónovi vždy laskavý a tak mu bůh vyprosil na Moirách (bohyně životního údělu), aby se Admétovi smrt vyhla, bude-li někdo ochoten zemřít místo něho. Admétos hledal v řadách svých příbuzných, kdo by se za něj obětoval, všichni ale pro lásku k životu odmítli. K nejvyšší oběti se odhodlal jediný člověk: jeho milovaná žena Alkéstis.

Když si Smrt přicházela pro Alkéstidu, snažil se Apollón přemluvit Smrt o odklad argumentem, že dříve či později její duši získá. Smrt slavnostně prohlásila, že zemře-li někdo mladý, získá tím Smrt větší čest a kráčela pro Alkéstis. Tehdy Apollón prorokoval, že přijde silák, který dokáže mladou ženu vytrhnout z náručí smrti.  

Tragédie živě popisuje loučení Alkéstidy s Admétem. Alkéstis prosila Adméta, aby se postaral o jejich děti a nepřivedl jim do domu macechu. Za velikého stesku nad svými dětmi Alkéstis popsala příchod smrti až do ztráty vědomí.

„Kdos mě vede, vede, kdosi vede mě k sídlu zemřelých – což to nevidíš? Hádes je to, okřídlený bůh, pod tmavým obočím na mne se dívá. Pusť mě, co děláš! Nech mne! Jakou tou cestou dopředu kráčím, já přeubohá!“

Poté co Alkéstis zemřela, Admétos propadl žalu a obviňoval své rodiče, že ačkoli jsou staří a blízko smrti, nechtěli se za něj obětovat a místo nich musela zemřít mladá Alkéstis. Admetův otec se bránil, že každý miluje život bez rozdílu pohlaví a věku a svalil vinu na samého Adméta, když mu vyčetl jeho přílišnou lásku k životu.

Naštěstí se ale začalo plnit Apollónovo proroctví. Adméta navštívil silák Herákles, který cestoval přes Thessálii k Diomedovi Thráckému, aby splnil další z Eurystheových úkolů. Admétos mu z přátelství a pohostinnosti  zapřel úmrtí své ženy. Až od sluhů se Herákles dozvěděl, že zemřela Alkéstis. Herákles pohnut žalem svého přítele se rozhodl vyrvat Alkéstis z náruče smrti. 

Admétos zatím truchlil sám nad sebou, přejíc si vstoupit za Alkéstis do Hádu. Herákles přivedl závojem zahalenou Alkéstis k Admétovi, který ji poznal až poté, co jí odejmul závoj.

Příběh ukazuje, jak silná je touha člověka po životě. Ať je člověk mladý nebo starý, touha radovat se z pozemských věcí mu nedovoluje odejít ze světa předčasně. S jedinou vyjímkou - a tou je láska. Představit si život bez milovaného člověka může být pro mnohé horší než smrt.

Váš hlas: Žádná Průměr: 5 (2 votes)