Empedoklés z Akragantu kolem 493-433 př. n. l.

Empedoklés, jak sám napsal ve své básni „Očistná píseň“, pocházel z Akragantu (dnešní Agrigento) na Sicílii. V 5. stol. př. n. l. byl Akragant jedním z nejvýznamnějších řeckých obchodních měst na sicilském pobřeží, což přitahovalo nejen obchodníky ze středomoří, ale i různé filosofy a sofisty té doby. Sám Empedoklés o jeho obyvatelích údajně řekl toto: „Akraganťané hýří, jako by měli zítra zemřít, ale stavějí si domy, jako kdyby měli žít věčně.”

Empedokla dnes známe především jako filosofa. Ale krom toho byl také básníkem, rétorem a lékařem. Svá filosofická pojednání psal ve verších, jak bylo tehdy obvyklé. Učil, že vše ve světě vzniká míšením a rozlučováním čtyř prvků (živlů): vody, vzduchu, země a ohně. Příčinu pohybu hledal mimo hmotu, měli jí být Láska a Svár. Více už sám Empedoklés:

Jsou čtyři kořeny světa:
Zeus – oheň planoucí
a Héra – země, jež život dává.
Pak Aidoneus – vzduch
a Néstis, jejíž slzy
studnice smrtelných vodou napájejí.
 (O podstatě světa, VI)

Jeho představy o stěhování duší byly zřejmě ovlivněny pythagorejskou naukou. Empedoklés považoval koloběh převtělování duše do smrtelných lidských těl za trest od bohů. Duše, která zapříčinila nějaké zlo, měla po „třikrát deset tisíc let“ bloudit z těla do těla, než se očistila a mohla se vrátit do sídla blažených. O narození a smrti mluvil takto:

...povím ti však něco jiného:
nic smrtelného se nerodí,
nic nedochází konce neblahou smrtí.
Jen prvky se slučují a zase rozlučují, 
narození a smrt
jsou pouhá jména, jež tomu dali lidé....

Pravděpodobně byl prvním, kdo hovořil o pythagorejské učení veřejně, ve svých básních, a proto údajně pythagorejci vydali zákon, že jejich společníkem už nikdy nesmí být žádný básník.

Empedoklés byl také divotvorce. Timaios (346-250 př. n. l.), nejvýznamnější řecký dějepisec Sicílie napsal, že „když ostře vály každoroční větry a škodily úrodě, poručil Empedoklés stáhnout kůže s oslů a rozprostřít je po hřbetech kopců, aby schytaly vítr“ načež vítr prý skutečně ustal (Diogenes Laertios). Svým lékařským uměním zase údajně dokázal oživit a poslal domů ženu, která byla již mrtvá.

Napsal mnoho básní, které se nám dochovaly jen ve zlomcích anebo vůbec. Například báseň „O přírodě“, kde rozvinul svou kosmologii. Z jejích asi dvou tisíc veršů se nám zachovalo pouze 300. Sbírka básní Katharmoi (Očistná píseň) byla sice obsáhlejší, ale dochoval se opět pouze zlomek V této sbírce uvažoval o osudu lidské duše, která je podle něj božského původu a prochází převtělováním. Dále napsal básně o Xerxově přechodu přes moře, píseň na Apollóna, a „Perské zpěvy“. Psal také tragédie a politická pojednání. Podle Diogena Laetria po sobě zanechal i učebnici rétoriky.

O jeho smrti je rozšířeno mnoho příběhů. Prvním z nich je, že když konal oběť na Peistanaktově poli, pozval na hostinu mnoho svých přátel. Po hostině se všichni odloučili a ulehli k spánku, jen Empedoklés setrval na svém místě. Když se ostatní druhý den probudili, Empedokla už nenalezli. Jeho sluha tvrdil, že slyšel uprostřed noci silný hlas, který volal Empedokla, a když prý vstal, spatřil světlo z nebes. Přátelé mu pak obětovali jako právě zrozenému bohu (Diogenes Laertios).

Jiné zdroje hovoří o tom, že zemřel na Peloponnésu. Další pak, že sklouzl do moře, když mu vypověděly staré síly službu. Zajímavá je také zpráva, že se Empedoklés vydal na cestu k Etně, rozhodnut vrhnout se do sopky a zmizet, aby o sobě rozšířil pověst, že se stal bohem. Sopka však vyvrhla jeden z jeho sandálů, s kovovou podešví a tak jeho záměr zhatila.

Ukázky Empedoklových básní:

Lidé za celý život shlédnou jen zlomek jsoucna
a jako dým letí rychle osudu vstříc,
jsou hnáni do všech stran a každý věří 
jen tomu kousku, který zná
a chlubí se že objevil všecko. 

---
Brzy se Láskou spojí veškeré údy, (…)
brzy se zase rozpadnou zásahem zlého Sváru.

Empedoklovy zlomky vyšly v nakladatelství Herrmann & synové 2006

Zdroje:
Kol. autorů: Antická filosofie, Svoboda Praha 1986
Slovník Antické kultury, Svoboda Praha, 1974
Empedoklés, Očistná píseň – O podstatě světa, Orbis Praha 1944
 

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.8 (4 votes)