Dobytí maloasijského města Xanthos Brutem

Když v Římě propukla občanská válka mezi triumviry a Brutem a Cassiem, nebyla to pouze římská krev, která byla prolévána. Občanské války se zúčastnilo mnoho národů, které stály na jedné či druhé straně a statečněji bránily své spojence. 

Mezi lety 43-42 př. n. l. se Antoniova a Octavianova armáda přesouvala z Brundisia na jihu Itálie do Řecka, kde se měla utkat s Brutem a Cassiem. Cassius a Brututs se snažili dostat pod svou moc ty východní národy, které by jim mohli při střetu s Antoniem a Octavianem padnout do zad. Cassius bojoval úspěšně proti Rhodu a Brutus proti Lýkii, zvláště se snažil dobýt město Xanthos. 

Lykie je hornatá krajina na jihozápadě Malé Asie, která byla od 6. stol. př. n. l. v područí Peršanů, po vítězství athénského vůdce Kimóna nad Peršany (asi r. 470 př. n. l.) se ovšem stala Lýkie členem delského spolku. Potom si ji podrobil Alexandr Veliký (r. 334 př. n. l. ) a zdědil ji diadochos Antiochos. Po porážce Antiochovců roku 189 zase Římané přidělili Lýkii Rhoďanům. Od roku 43 n. l. byla Lýkie spravována samotnými Římany jako provincie. 

Když Xanthští zjistili, že Brutus pochoduje proti nim a nasadil na ně obléhací techniku, snažili se zkomplikovat oblehatelům dobývání různými obrannými metodami. Římanům se podařilo oslabit obranu Xanthských, ale čím více Xanthští ztráceli naději na udržení města, tím více se pouštěli do riskantních akcí. Xanthští se snažili zapálit Římanům obléhací stroje, ale při této akci jich mnoho zahynulo. Když totiž po nezdařeném pokusu prchali zpět za hradby svého města, jejich spoluobčané jim předčasně zavřeli bránu města, aby se spolu s prchajícími nedostali do města také římští vojáci.

Ve dalším pokusu byli již Xanthští úspěšnější. Vyrazili z hradeb a zapálili Římanům všechny obléhací stroje. Tentokrát však při pronásledování proniklo spolu s Xanthskými do města téměř dva tisíce Římanů. Zatímco se kolem brány všichni tísnili, brána náhle spadla a uvěznila ve městě mnoho římských vojáků. Ti se probili za velkého zmatku do Sarpédonova chrámu, odkud se bránili proti Xanthským. 

Chrám patřil Sarpédonu, který byl syn Dia a Europy, dcery krále Agénora. Jeho bratry byli krétský král Minós a Rhadamanthys. Sarpédona vypudil Minós z Kréty. Sarpédón se uchýlil do Kilikie, spojil se s králem Kilikem, a bojoval po jeho boku. Přemohl nepřátelé a stal se pak králem milýjským. Zeus svému synovi podle pověsti za jeho hrdinské činy daroval trojnásobný lidský život. 

Když Římané zjistili, že jejich druhové jsou téměř v pasti Sarpédonově chrámu, s velkým nasazením vyrobili nové obléhací žebříky, jiní zaráželi skoby do hradeb a pokoušeli se na ně vylézt. Ačkoli mnoho římských vojáku při výstupu na hradby zahynulo, podařilo se jim hradby zdolat a otevřít bránu města. Válečným křikem povzbudili své druhy v Sarpédonově chrámu, a město dobyli. 

Po dobytí města začali Xanthští zabíjet své nejmilejší a příbuzné, kteří se dobrovolně nechávali zabít. Šířící se nářek považoval Brutus za řádění své armády a poslal k vojákům posly, aby přestali drancovat. Poté co zjistil, že to Xanthští zabíjejí své nejmilejší, litoval je a nabídl jim uzavření míru. Xanthští nabídku odmítli a své mrtvé položili na dříví, předem k tomu připravené, spálili je a pak sami spáchali sebevraždu. Brutovi se podařilo zachránit pouze sto padesát mužů a několik žen a otroků. 

Nebylo to poprvé, kdy Xanthští volili dobrovolnou smrt namísto otroctví. V minulosti se zachovali stejně radikálně také v případě obléhéní města vojevůdcem Kýra Velikého Harpagem a později i během útoku Alexandra Velikého. 

Váš hlas: Žádná Průměr: 5 (3 votes)