Démosthenés a poslední zápas svobodného Řecka

Démosthenés, muž s vážnou tváří, vstupuje v Athénách na řečnickou tribunu a vyzývá Řeky k obraně svobody a demokracie. Řekové se nadšeně chopí zbraní a táhnou k rovinám u Chaironeie. V sázce je to nejcennější, čeho si každý člověk cení, svoboda.

Sedmnáct let po řecko-perských válkách (499 - 448 př. n. l.) začaly neustálé konflikty mezi řeckými městskými státy. Jednou vítězila Sparta se svými spojenci, podruhé Théby a jindy zas Athény. Na všech stranách se prolévala povětšinou řecká krev. Války vyčerpávaly státy, které se následně začaly potýkat s vnitřními sociálními problémy. Na začátku 4. stol. př. n. l. se do této krušné doby narodil athénský politik a snad nejslavnější řečník starověku, Démosthenés.

Démosthenés se narodil v roce 384 př. n. l. v zámožné a vážené athénské rodině pocházející z Paiánie, ležícího východně u pohoří Hyméttu u Athén. Démosthenův otec vlastnil dílnu na výrobu mečů a dřevěných lůžek.

Jeho otec pravděpodobně doufal, že Démosthenés jednoho dne převezme rodinou živnost. Jistě si nepředstavoval, že bude věhlasným řečníkem a bude trávit čas na řečnické tribuně. Nikdy nezjistil, k jaké budoucnosti byl Démosthenés určen. Zemřel, když bylo malému Démosthenovi sedm let.

Právě otcova smrt způsobila, že se Démosthenés začal věnovat řečnictví. Po otci mu zůstal velký majetek. Jeho poručníci však majetek částečně zpronevěřili a špatným hospodařením znehodnotili. Finanční tíseň způsobila, že si mladý Démosthenés nemohl dovolit platit své učitele. Kvůli nedostatku financí přišel o možnost získání řádného vzdělání, jak se slušelo na svobodného Athéňana.

Cesta vede přes tribunu

Z Démosthenových projevů:

Je totiž nemožné, Athéňané, zhola nemožné, zajistit si křivdou, věrolomností a lží trvalou moc. Ta se sice může projednou a to na krátký čas udržet, dokonce se snad mocně rozvinout nadějemi, ale časem je odhalena a sama se zhroutí. Tak jako v domě, v lodi a v jiných věcech toho druhu musí být, myslím, nejpevnější jejich spodní část, tak je třeba, aby východiska a základy veřejné činnosti spočívaly na pravdě a spravedlnosti.

Démosthenés toužil získat svůj majetek zpět a cesta měla vést přes řečnické umění. Když měl v Athénách hovořit na soudě známý řečník Kallistratos o věci týkající se Órópu (viz slovníček), čekalo se na tento proces s napětím pro vynikající schopnost řečníka. Mladý Démosthenés slyšel, že se jeho vychovatel chystá na tento proces, a snažně ho prosil, aby ho vzal s sebou. Ten mu po úpěnlivých prosbách vyhověl. Za velikého nadšení a obdivu Kallistratos proces vyhrál a mladý Démosthenés mu jeho slávu záviděl. Zpozoroval, jak velikou moc má výřečnost, která je schopna všechno si podrobit a ovládnout.

Po této zkušenosti zanechal veškeré chlapecké zábavy a vrhl se s nadšením do cvičení přednesu. Protože si nemohl dovolit platit tehdy proslulého řečníka Ísokrata, zakladatele řečnické školy v Athénách, musel se spokojit s jeho žákem Ísaiou.

Když Démosthenés kolem roku 364 př. n. l. dospěl, poprvé vstoupil na řečnickou tribunu. Začal se soudit se svými poručníky a skládat proti nim řeči. Démosthenés po třech letech spor nakonec vyhrál. Vymohl sice jen malou část dědictví, získal však sebejistotu při veřejném projevu a ochutnal úctu a sílu, kterou dává výmluvnost.

Povzbuzen svými úspěchy, vrhl se se zápalem na řečnickou tribunu. Kdo by očekával, že svými prvními projevy nadchl davy, jako výše zmíněný Kallistratos, zmýlil by se. Od publika si nevysloužil nadšení a obdiv, ale smích a potupu. Jeho řeč připadala publiku zmatená a kostrbatá. Démosthenés trpěl vadou řeči, která jeho přednes občas kazila. Když pak byl po několikáté vypískán, odešel roztrpčen s hlavou přikrytou domů. Všiml si ho herec Satyros, jeho přítel, a začal s ním hovořit. Démosthenés si mu stěžoval, že ačkoliv věnuje přípravě velké úsilí, sklízejí na řečnické tribuně větší ocenění opilci, námořníci a lidé bez vzdělání. Satyros ho vyzval, aby zarecitoval něco z Eurípida nebo Sofokla a když to udělal, přednesl pak tentýž úryvek Satyros. Démosthenés měl pocit, že Satyros recituje zcela jiný verš. Zatímco ho Démosthenés bez emocí pronesl, Satyros jej zarecitoval se zaujetím a s patřičnými gesty. Démosthenés se sám mohl přesvědčit, jaký velký vliv na posluchače má mimika a gesta.

Rozhodl se svůj přednes razantně změnit a nechal si zhotovit podzemní studovnu. Ve studovně cvičil pohyby jako herec a posiloval svůj hlas. Dával si stříhat jen půlku hlavy, aby pro hanbu nikam nechodil, i kdyby se mu chtělo vyjít a věnoval veškerý čas studiu. Démosthenés, který měl zprvu špatnou výslovnost a šišlal, se snažil tuto vadu odstranit tím, že si bral do úst kaménky a přednášel úryvky z básníků. Aby posílil hlas, rozmlouval s přáteli a při tom běhal nebo vystupoval do kopců.

Makedonci jako šiřitelé řecké kultury?

Historie se na Démosthenovu činnost nedívá jednoznačně. Již Ísokrates nebo Aristoteles spatřovali ve Filipovi silnou osobnost, která by mohla sjednotit Řeky. Filip II. vytvořil v Řecku silný mocenský celek, jenž umožnil vítězné tažení Alexandra Velikého. Za helénismu pak došlo k značnému rozmachu řecké kultury. Někteří moderní historikové, jako například Ulrich von Kahrstedt, považovali Démosthena za podplaceného agenta perského krále, jehož cílem bylo přimět Řeky k boji proti Filipovi v zájmu perské říše.

Postupem času si Démosthenés získal pověst schopného řečníka a řada Athéňanů projevila zájem o jeho služby. Občan starověkého Řecka se musel během soudních pří obhajovat sám a proto vyhledával zkušeného řečníka, logografa, který mu za finanční obnos sepsal projev. Jako logograf si Démosthenés zajistil slušný finanční příjem.

Logografie otevřela Démosthenovi cestu k politické činnosti. Od roku 359 př. n. l. začal Démosthenés působit na soudě jako výkonný řečník. Vystupoval před athénskou radou ve věcech, které se nějak týkaly obce. Tyto zkušenosti mu dávaly příležitost nahlédnout do zákulisí athénské politiky a uvědomil si ubohý stav obce. Politikové rádi vyhledávali přízeň davu a svůj prospěch. Občané chtěli od státu výhody a neradi táhli za vlast do boje. Státní příjmy se vyčerpávaly zbytečnostmi za pořádání slavností a nákladných hostin.

Boj za svobodné Řecko

V roce 359 př . n. l. usedl na makedonský trůn Filip II. a ihned začal cílevědomě prosazovat své ambice. Během pár let ovládl přímořská města na severozápadním pobřeží Egejského moře. Ovládl také oblast Pangajského pohoří, kde se nacházely bohaté doly a získal tak značné prostředky. Vyzbrojil lépe své vojsko a získával na svou stranu politiky v jednotlivých řeckých obcí. Přišel na pomoc Thébanům, kteří bojovali neúspěšně proti Fokům a když je porazil, ocitl se ve středním Řecku.

Ve stejném období se v Athénách ujala moci „mírová strana“ v čele s Eubúlem. Eubúlos prosazoval, aby se Athény vzdaly velkomocenské politiky a žily v míru. Veškeré výdaje měly být vynaloženy na uzdravení obce z vleklých válek. Bylo to rozhodnutí pro obec prospěšné, ale krátkozraké. V době, kdy makedonská moc vzrůstala, v Athénách značně poklesly výdaje na armádu.

Démosthenés byl přesvědčen, že Filip chce okleštit Athény od svých spojenců a podmanit si je. Rozhodl se, že věnuje své úsilí obraně Řeků proti Filipovi. Považoval makedonského krále za větší hrozbu než krále perského. Démosthenés si uvědomoval, že Filip svou politikou ohrožuje také Persii. Proto se snažil vidět v Peršanech spojence v duchu hesla „nepřítel mého nepřítele je můj přítel.“ Podle řeckého historika Plútarcha, měl k Persii kladný vztah více, než je zdrávo. Byl sice neúplatný, pokud jde o Filipa a Makedonii, ale byl přístupný zlatu z Persie. Podle perského krále prý byl jedině Démosthenés schopen odvrátit Filipovu pozornost od Persie a zaměstnávat ho neklidem v Řecku.

Démosthenés spíše prosazoval politiku, ve které by ani Makedonie ani Persie nenabyly většího vlivu. Snažil se o udržování politické rovnováhy, jak o tom svědči například událost z roku 353 př. n. l., kdy se Sparťané rozhodli, že opět zaberou své bývalé državy. Megalopolané a další obce na Peloponésu se obrátily o pomoc do Athén. Démosthenés se v řeči snažil přesvědčit své spoluobčany, aby vyhověli žádosti Megalopole a poskytli jí pomoc proti spartské expanzi na Peloponésu. Kdyby tak Athéňané neučinili, požádali by Megalopolité o podporu své dávné spojence Thébany. Podle Démosthena nebylo možné připustit nový mocenský vzestup Sparty ani Théb. Athéňané se však Megalopole nezastali a připustili, aby jim pomohli Thébané a zanedlouho Makedoňané.

Athénané svou pštrosí politikou přišli o své význačné spojence, ačkoli je Démosthenés ve svých nejslavnějších řečech, které kdy pronesl, upozorňoval na důsledky. Ve svých „filipikách“ (řeči proti Filipu II.) prohlašoval, že za Filipovými úspěchy stojí sami Athéňané, kteří jednají pozdě nebo vůbec. Zastával názor, že je třeba vést válku na jeho území a nečekat, až Athén zbaví všech spojenců a objeví se před branami města.

V roce 348 př. n. l. král Filip dobyl důležitá strategická místa na Chalkidiki. O dva roky později zničil města ve Fókidě, obsadil většinu strategických míst v Řecku. Smyčka se stahovala okolo Athén. Athéňané byli nuceni uzavřít s Filipem mír zvaný Filokratův, který uznal existující rozložení sil v Řecku. Démosthenés pochopil, že Athény přišly o část svých spojenců a využil míru k získání času k vytvoření protimakedonské koalice.

Časová osa:

384 př. n. l. - Démosthenés narozen v Athénách
364 př. n. l. - zahájení procesu s jeho poručníky
361 – 354 př. n. l. - pracoval jako logograf
347 př. n. l. - setkal se s Filipem II. jako člen athénské delegace
338 př. n. l. - bitva u Chaironeie
336 př. n. l. - smrt Filipa II.
335 př. n. l. - konfrontace s Alexanderm Velikým
324 př. n. l. - odchází do vyhnanství
323 př. n. l. - smrt Alexandra Velikého, návrat z vyhnanství a konfrontace s Antipatrem
322 př. n. l. - Démosthenova smrt

V roce 339 př. n. l. byla na schůzi delfské amfiktyonie (viz. slovníček) z Filipova podnětu obviněna Amfissa z toho, že si přivlastnila pozemky delfského Apollóna. Schůze se usnesla na potrestání Amfissanů a byla vyhlášena „svatá válka“, která byla svěřena Filipovi. Filip nemeškal a ještě v zimě téhož roku prošel z Thesssalie Thermopylami, obsadil ve Fokidě Elateii, bránu do středního Řecka, zabral a rozbořil Amfissu. Pak se zmocnil Naupaktu, vrátil se do Fokidy a rozmístil své vojsko u Elateie při silnici vedoucí přes Théby do Attiky. Bylo jasné, že míří na Athény.

Když tím byli Athéňané jako omráčeni, nikdo se neodvážil vstoupit na řečnickou tribunu a nikdo nevěděl, co by bylo třeba říci. Za rozpačitého ticha vstoupil jako jediný Démosthenés a vyzval ke spojenectví s Thébany. Athény poslaly do Théb desetičlenné poselstvo v čele s Démosthenem, aby jednalo o spojenectví obou měst proti Filipovi. Démosthenés svou plamennou řečí naplnil Thébany nadšením, takže zapomněli na pomoc, kterou jim Filip často prokazoval, a uzavřeli s Athénami dohodu o spojenectví.

Pro Démosthena to byla příležitost, na kterou dlouho čekal. Podřizovali se mu nejen stratégové, ale i athénský a thébský sněm. Delfská věštkyně Pýthie však zřejmě měla jiný názor a varovala Řeky věštbami před potoky krve. Démosthenés více než na věštby spoléhal na řecké zbraně a podezříval Pýthii z nadržování Filipovi.

Porážka u Chaironeie

V roce 338 př. n. l. athénská a thébská vojska vytáhla proti Filipovi. Filip je obratným manévrováním svedl na rovinu u Chaironeie a tam je přes statečný odpor porazil. Démosthenés byl sice veliký řečník, ale špatný bojovník. V bitvě zahodil zbraň se štítem, na kterém bylo napsáno „mnoho štěstí“, a opustil své místo.

Filip ihned po bitvě oslavoval, pil mezi mrtvolami a prozpěvoval si začátek Démosthenova usnesení: „Démosthenés, syn Démosthenův, z Paiánie, dal tento návrh“. Odděloval při tom výrazně jednotlivé stopy a podupával si do taktu. Když vystřízlivěl a uvědomil si velikost vybojovaného zápasu, zamrazilo ho při pomyšlení na vliv a sílu onoho řečníka, který ho donutil ve zlomku jednoho dne vystavit nebezpečí nejen svou vládu, ale i svůj život.

Filip po svém vítězství předčil očekávání Athéňanů a nabídl jim mír. Thébany však zbavil vší moci, města spadající pod kontrolu Théb učinil samostatnými a umístil v Thébách makedonskou posádku. Pak se Filip zmocnil celého Peloponnésu a svolal do Korintu v roce 337 př. n. l. kongres, kde bylo Řecko, s výjimkou Sparty, uspořádáno jako federace autonomních obcí pod makedonským protektorátem.

V Athénách byl Démosthenés svými nepřáteli obviněn z toho, že svou nekompromisní politikou odporu proti Filipovi uvrhl obec do války. Ve skutečnosti by se ale Filip před branami Athén dříve či později objevil. Nejen že Démosthena Athéňané nakonec zbavili obvinění, ale stále ho ctili a povolali ho jako vlastence k veřejné službě. Pověřili ho k pronesení oslavné řeči na pohřbu padlých z Chairóneie a tím mu dali najevo, že nelitují, že tehdy poslechli.

Nové naděje a zklamání

Démosthenés opět pozvedl hlavu teprve po Filipově smrti v roce 336 př. n. l. Když ještě nikdo netušil, že Filip zemřel, dozvěděl se o tom tajně a chtěl Athéňany povzbudit nadějí v lepší budoucnost. Přišel s radostnou tváří do rady a prohlašoval, že měl sen, podle něhož lze očekávat nějaký velký prospěch pro Athény. Zanedlouho přišli poslové se zprávou o Filipově smrti. Athéňané přinášeli děkovné oběti a odhlasovali věnec pro Filipova vraha Pausaniu. Ačkoliv Démosthenovi zemřela před sedmi dny dcera, nebránilo mu to přijít na veřejnost v bílém šatě a ověnčen. Obecný zájem považoval za přednější než své rodinné neštěstí.

Démosthenovým přičiněním se řecké státy začaly opět sjednocovat proti Makedoncům. Thébané, podporováni Démosthenem, přepadli makedonskou posádku a mnoho vojáků pobili. Athény a Théby se připravovaly na válku. Démosthenés vystupoval každý den na tribunu, psal dopisy makedonským velitelům v Asii a snažil se je přesvědčit, aby se postavili proti Filipovu nástupci Alexandrovi, o kterém mluvil jako o chlapečkovi. Ale tento dvacetiletý „chlapeček“ brzy urovnal poměry v Makedonii a znenadání se objevil v Boiótii. Démosthenovo nadšení zhaslo stejně rychle jako vzplálo. Athéňané ztratili odvahu a nechali Thébany osamocené. Alexandr pak po vítězné bitvě nechal Théby srovnat se zemí.

Alexandr požadoval po Athéňanech vydání deseti nejvýznamnějších politiků včetně Démosthena. Athéňané však přesvědčili Alexandra, že Démosthenés a jeho stoupenci nemají již v Athénách žádný vliv a politiky zachránili.

Slovníček:

Amfiktyonie - nábožensko-politický spolek států, který se tvořil v antickém Řecku zpravidla kolem centrální svatyně, kvůli péči o společný náboženský kult.

Órópos – pohraniční město mezi Boiótií a Attikou. O město se neustále vedl spor mezi oběma státy.

Kallistratos – athénský politik a řečník z první poloviny 4. stol. př. n. l. Když se Thébané zmocnili města Órópu, byl obžalován, že to zavinil. Obhájil se skvělou řečí, ale o tři léta později odešel do vyhnanství, když mu hrozil nový proces. Po návratu v roce 355 př. n. l. byl popraven.

Antipatros (397 - 319 př. n. l.) – vojevůdce makedonského krále Filipa II. a místodržitel Makedonie za Alexandra Velikého. Roku 320 př. n. l. se stal regentem celé makedonské říše.

Logograf – ten, který za peníze připravuje soudní řeč pro druhého a snaží se ji přizpůsobit jeho povaze a schopnostem.

Démosthenés sice nebyl vydán Alexandrovi, ale promakedonská strana v Athénách se proti němu chystala zakročit. V roce 337 př. n. l. nechal Démosthenés částečně na své náklady jako člen deseti správců opravit athénské hradby. O rok později jeho přítel Ktésifón podal v radě návrh, aby byl Démosthenés veřejně ověnčen za trvalé zásluhy o lid. Byl to však nezákonný návrh, protože byl podán v době, kdy ještě Démosthenés nesložil účty ze svého úřadování. Aischines, athénský řečník a někdejší přívrženec krále Filipa, obžaloval Ktésifónta a tím znemožnil provedení návrhu. Proces byl pak odložen a teprve v roce 330 př. n. l. Démosthenovi nepřátelé proces obnovili. Démosthenés vystoupil na obranu Ktésifónta, ale ve skutečnosti obhajoval svou dřívější politickou činnost. Démosthenés v obhajovací řeči rozvinul obraz celého zápasu Athén s Filipem a objasnil svou účast v něm. I přesto, že ve městě vládla promakedonská strana, soudcové Démosthena osvobodili a naopak Aischines byl poslán do vyhnanství.

O šest let později už Démosthenés takové štěstí neměl. Harpalos, Alexandrův přítel z mládí a správce jeho financí, zpronevěřoval během Alexandrova tažení do Indie státní peníze. Harpalos, který se obával trestu, utekl s velkým pokladem do Řecka a hledal útočiště v Athénách. Aby si získal politiky, začal je podplácet. Démosthenés nejprve radil, aby Harpala vyhnali a nevtahovali obec do války. O několik dní později uspořádal Harpalos prohlídku svých pokladů a všiml si, jak si Démosthenés důkladně prohlíží jeden vypracovaný pohár. Harpalos mu ho příští noci poslal spolu s dvaceti talenty. Další den, když měl hovořit proti Harpalovi, přišel na sněm ovázaný šálami kolem krku. Když byl vyzván, aby hovořil, jen vrtěl hlavou, jako by přišel o hlas. Podle historika Plútarcha se Démosthenovi vtipálkové posmívali, že v noci k něčemu přišel, ale že nejde o zanícený nosohltan, nýbrž o zaníceného zlatohltavce. Harpala nakonec vykázali z města a Démosthena spolu s dalšími odsoudili za korupci a poslali do vězení. Démosthenovi se podařilo z vězení uprchnout a odešel do vyhnanství. Vypravuje se, že když ještě nebyl daleko od města, spěchali za ním někteří jeho odpůrci, kteří mu nechtěli uškodit, ale naopak pomoci. Darovali mu peníze a povzbuzovali ho, aby nenesl těžce svůj úděl. Tehdy Démosthenés s pláčem prohlásil: „Jak bych to neměl těžce nésti, když opouštím město, v němž jsou nepřátelé takoví, jaké nebude snadné v jiném městě najít přátele!

V době svého pobytu ve vyhnanství Démosthenés změnil pohled na svůj dosavadní život. Když byl v Troizéně a chodili za ním jeho žáci, odvracel je od veřejné činnosti. Prohlašoval, že kdyby před ním na začátku jeho života ležely dvě cesty, jedna vedoucí k řečnické tribuně a druhá rovnou k smrti, a předem znal všechno zlé, co je spojeno s politikou, zvolil by si tu druhou.

V roce 323 př. n. l. v Babylóně zemřel Alexandr a Řekové se opět pokusili vydobýt si svobodu. Athéňané povolali nazpět Démosthena a za veliké slávy uvítali jeho návrat. Dlouho se však ze svého návratu netěšil. Poměry v Řecku se rychle přiostřily a v roce 322 př. n. l. došlo k bitvě u Krannónu, kde Řekové byli Antipatrem (viz slovníček) poraženi a museli se vzdát demokratické ústavy. Protimakedonští politikové byli odsouzeni k trestu smrti. Démosthenés utekl na Kalaurii (dnešní Poros) jako prosebník do Poseidonova chrámu, ale neušel nadlouho svým pronásledovatelům. Makedonci se ho snažili přesvědčit, že se mu nic nestane, ale Démosthenés neuvěřil slibům a požil jed.

Démosthenés vstoupil do dějin nejen jako obránce Řecka proti Makedonii, ale také obránce demokracie proti tyranii. A jako každý tyran neujde nakonec násilí, tak obránce svobody nikdy nedojde v zapomnění. V roce 280 př. n. l. vzdal athénský lid Démosthenovi zaslouženou poctu a postavil mu bronzovou sochu. Na podstavci sochy byl vyryt nápis: „Kdybys byl, Démosthene, měl stejnou sílu jako rozum, nikdy by Makedoňané nezvládli hellénskou zem.“

Plné znění článku vyšlo v časopise Živá historie, červen 2012

-----------------------------------------------------

Literatura

Vojtěch Zamarovský: Řecký zázrak, Naše vojsko: Praha, 1972
Démosthenés: Poslední zápas Řeků o svobodu, Jan Laichter: Praha, 1940
Démosthenés: Řeči na sněmu, Arsita, Baset: Praha, 2002
Plútarchos: Životopisy slavných Řeků a Římanů II., Odeon: Praha 1967
Antická próza: Tribuni výmluvnosti, Odeon: Praha, 1974
Kol. autorů: Slovník antické kultury, Svoboda: Praha, 1974

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.5 (10 votes)