Co by se stalo, kdyby byl Alexandr zavražděn?

Politika, praxe, kosmetika nebo tachometr – to jsou jen některá ze stovek slov řeckého původu, která denně používáme. Řecká kultura je jedním z nejdůležitějších zdrojů naší identity, za což ovšem vděčíme i Alexandrovi Makedonskému a jeho výpravám.

Alexandr Veliký stál na počátku nové dějinné epochy – helénismu, který vznikl jako přímý důsledek jeho výbojů. Různí badatelé toto období vymezují různě, nejčastěji jako dobu mezi Alexandrovou smrtí roku 323 př. n. l. a anexí Egypta Římany v roce 30 př. n. l. Šlo o období míšení kultur, náboženství i lidí, v němž docházelo k neobyčejnému rozvoji vědy a postupnému rozšíření a převládnutí řecké kultury a jazyka. Helénismus byl základním zdrojem, z něhož vyrůstá naše kultura, věda i pohled na svět. Pokud by Alexandr nestačil vykonat to, co mu dějiny určily, tento zdroj by zcela jistě vyschl, a ruku v ruce s tím by pravděpodobně byl úplně jiný i svět, v němž dnes žijeme.

Synovrah Filip

Mladý horkokrevný princ se ještě před tím, než se stal králem, dostal do mnoha nebezpečných situací. Nejblíže smrti byl asi na svatbě svého otce Filipa II. s novou makedonskou královnou Kleopatrou. Na svatební hostině se opil novomanželčin opatrovník a před zraky Alexandra popřál Kleopatře, aby brzy porodila dědice makedonského trůnu. Došlo k roztržce s Alexandrem, do níž se pokusil zasáhnout Filip. Vytasil meč a hnal se na syna, ale zakopl a ztratil vědomí. Kdyby se to nestalo, opilý otec mohl syna docela dobře zabít. Co by následovalo pak?

Filip by jistě svého neuváženého činu litoval, ale už by bylo pozdě. Obrátil by se tedy k plnění svých vladařských povinností a vládl by přibližně tak jako do té doby. Kdo by na jeho čin určitě nezapomněl, by byla Alexandrova matka, zapuzená exkrálovna Olympias, která je i v realitě považována za možného strůjce Filipovy násilné smrti. V alternativní realitě, kde Filip zavraždil Alexandra, by zřejmě o jejím podílu na králově odstranění nebylo pochyb. Po Filipově smrti by se ale zřejmě nenašel důstojný dědic království, který by dokázal udržet makedonskou moc v Evropě, natož aby táhl do Asie. Makedonská říše by tedy se smrtí krále Filipa vzala za své.

A o co konkrétně bychom bez Alexandra přišli? Velkým snem mladého krále bylo vytvořit světovou říši s jednotnou kulturou. První polovina tohoto přání se Alexandrovi nesplnila. Jeho velká říše se po králově smrti rozpadla, ale druhá část vyšla na jedničku. Řekům se sice nepovedlo dobýt svět zbraněmi, ale natrvalo si ho podmanili perem, tedy přesněji řečeno svou kulturou.

Bez vědy a literatury

Makedonský král na svých cestách zakládal města, která se později stala centry obchodu a „nakažlivé“ helénské kultury. Bez Alexandra by nikdy nevzniklo na sedmdesát měst, která na svých cestách buď založil, nebo nechal přebudovat. Mnoho z nich, například Kandahár v Afghánistánu, Bela v Pákistánu nebo egyptská Alexandrie dodnes existují. Starověký svět by bez Alexandra neměl jednotnou měnu, bez níž by nedošlo k prudkému rozvoji obchodu. Bez obchodu by byl omezen i pohyb lidí z různých zemí, který byl jedním z hlavních příčin míšení kultur a náboženství, jenž se podílelo na formování helénismu, první universální kultury v dějinách.

Bez Alexandra by řecká kultura nepřekročila národní hranice a zůstala by omezená do svých tradičních oblastí. Řečtina by se nestala nejdůležitějším dorozumívacím jazykem, nebylo by tolik řeckých slov v latině ani v současné češtině. Nový zákon – pokud by vůbec vznikl – by asi jeho tvůrci napsali jiným jazykem. Bez helénismu a masivního rozšíření řeckého jazyka bychom také přišli o mnoho starověkých literárních děl, která se nám dochovala z větší části jen díky existenci velkého množství opisů, pořizovaných po celém známém světě. Přímo sloní podíl na tom měli řečtí písaři v Alexandrii, kde se nacházela největší starověká knihovna se 700 000 rukopisy. 

Bez Alexandrie by se také možná naše současná věda vyvíjela mnohem pomaleji, protože by moderní vědci neměli na co navázat. Mezi Alexandrijské vědce totiž patřili takové kapacity jako byl geniální geometr Eukleidés, který ovlivnil i zakladatele novodobé fyziky Newtona, pozoruhodný matematik a konstruktér Archimédés, jehož poučku o tělese ponořeném do kapaliny dnes zná každý školák, astronom Aristarchos, který sedmnáct století před Koperníkem soudil, že se země točí kolem Slunce a nikoli naopak, nebo jeho kolega Eratosthenés, který velmi přesně vypočítal obvod země a jehož výpočty se staly základem pro nový kalendář, jenž později v Římě zavedl Caesar – bez Alexandra bychom tedy neměli dokonce ani kalendář. 

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.5 (4 votes)