Portál Antika

Výjimeční lidé starověku měli mnoho rad na to, jakým by člověk být. Někteří z nich se ovšem svými vlastními radami řídili jen obtížně, a to i přesto, že se upřímně snažili. Být co nejlepší, co nejdokonalejší, to je snem každého člověka a dokonce i lidstva jako celku. Člověk však není a zřejmě nikdy nebude dokonalý. Ale právě tato nedokonalost je příčinou toho, že chceme bojovat sami se sebou. Naše nedokonalost nás zahanbuje, ale zároveň bičuje k tomu, abychom se stávali lepšími. Žene nás dopředu a nutí nás bojovat.

Jsme na bitevním poli, a proto musíme být stále ve střehu, musíme dýchat s Aréem! Většina z nás bohužel není jako Sókratés, jehož daimón způsoboval, že se mu nepřátelští vojáci vyhýbali, když pronásledovali athénské vojsko. Sókratés totiž viděl svět takový, jaký je, a nikoli tak, jak nám ho nadefinovali lidé už od kolébky. Ti, kdo to ještě neumí, zatím musí bojovat. Kdo se uprostřed bitvy zamyslí nad nepodstatnými věcmi, kdo rezignuje, ten promarní svůj život.