Charitón: O věrné lásce Chairea a Kallirrhoy

Milovníci antiky mají tendenci si dávné Řeky idealizovat do podoby nadlidí, kteří se spíše než čímkoliv jiným, zabývali filosofií, vědou a vznešenými debatami. Starověcí lidé ovšem byli stejnými lidmi jako jsme i my dnes. Lidmi toužícími po lásce, obdivujícími krásu, statečnost a dobrodružství. Všechno výše jmenované lze najít v antickém románu O věrné lásce Chairea a Kallirrhoy.

Chaireas a Kallirrhoé pocházeli ze dvou znepřátelených sicilských rodů. Protože však „Erós má v oblibě spory“ (I, 1), zamilovali se do sebe a oba za svou lásku prosili u bohyně Afrodity. Ta jim byla nakloněna a možná i díky ní jejich rodiče nakonec svolili k sňatku. Nevšedně krásná Kallirrhoé ovšem měla spoustu obdivovatelů, kteří se společně rozhodli, že mladým manželům znepříjemní život. Neustále se točili kolem Kallirrhoy, až Chaireas začal žárlit a obviňovat svou manželku z cizoložství. Jednou v noci vtrhnul do svého domu a v domnění, že jeho manželka u seb má milence vyvolal hádku. Ve vzniklé šarvátce Kallirrhou uhodil tak nešťastně, až ztratila vědomí a zdálo se, že je mrtvá.

Když Chaireas zjistil, že Kallirrhoé byla nevinná, chtěl si vzít život. Jeho přátelé a příbuzní ho ale přesvědčili, že je třeba mladou ženu nejdříve důstojně pohřbít. Tak se tedy živá dívka ocitla v hrobu, z něhož jí vyprostili vykradači hrobek, kteří se nechali zlákat nádherou jejích pohřebních darů. Zloději hrobku vykradli, mladou krasavici unesli a prodali do otroctví.

Kallirrhoin nový pán, bohatý ionský šlechtic Dionýsios, se do ní ovšem okamžitě zamiloval. Přestože mu mladá žena pověděla, kdo je, a že byla proti právu unesena, tušila, že ji Dionýsios domů nepustí. Nechtěla se zpronevěřit své lásce k Chaireovi, ale když zjistila, že je těhotná, začala se obávat o své nenarozené dítě a svolila ke sňatku s Dionýsiem.

Mezitím, už po ní Chaireas pátral. Na cestě se mu povedlo zajmout lupiče, kteří ji prodali, a tak se dozvěděl, kde ji hledat. Po připlutí do Iónie ale jeho loď spálili barbaři a Chairea spolu s jeho nejvěrnějším přítelem prodali do otroctví. Kallirrhoé se mezitím dozvěděla, že připlula loď z jejího rodného města, a že zvláště jeden krásný mladík se po ní ptal, ale že ta loď byla zničena a všichni na ní zahynuli. S Dionýsiovým svolením tedy tentokrát vystrojila pohřeb žijícímu člověku ona sama.

Kallirrhoin manžel byl prodán do otroctví ke správci Kárie Mithridatovi, který se náhodou dozvěděl, kdo Chaireas je a rozhodl se, že mu pomůže. Přiměl ho, aby Kallirrhoé napsal dopis. Dopis se však dostal do rukou Dionýsia, který nevěřil, že Chaireas žije a tak obvinil Mithridata z pokusu o svedení jeho ženy. O celém sporu, stejně jako o kráse Kallirrhoy se doslechl i perský král Artaxerxes, vládce celé Malé Asie a rozhodl se, že ho rozsoudí. Pozval si k sobě jak Dionýsia s Kallirrhoou, tak Mithridata, který potajmu přivedl Chairea.

Jak celý spor dopadl, se můžete dočíst například v knize Dobrobružství lásky, Řecký román I., kterou vydalo nakladatelství Arista v roce 2001.

Román, který podle úvodních vět sepsal jistý Charitón z Afrodisiany, vznikl pravděpodobně někdy v prvních stoletích našeho letopočtu. Má mnohem jednodušší jazyk, než na jaký jsou zvyklí milovníci antické literatury, ale zato má napínavý děj, díky němuž se čte velice dobře a rychle. Někteří jazykovědci antické romány přirovnávají k dnešním románům pro ženy, protože oba žánry kladou důraz na zapeklitý milostný příběh. Román o Chaireovi a Kallirrhoy ovšem není pouhou naivní povídačkou, ale obsahuje i verše z Homéra, které tehdejší čtenáři důvěrně znali, a také mnohé pasáže hodné zamyšlení.

Román částečně působí jako řetězec příhod, jež se udály kolem krásné Kallirrnoy. Ženy tak nádherné, že jí mnozí považovali za bohyni a do níž se každý muž okamžitě zamiloval. Na několika místech je ovšem zmíněno, že to nebylo pouze kvůli její fyzické kráse, ale zároveň také kráse její duše – neboť Kallirrhoé vynikala i povahou a ušlechtilostí (VIII, 3). Kvůli své kráse ale Kallirrhoé také mnoho vytrpěla:

-    nejdříve se nemohla zbavit nechtěných nápadníků, kteří jí po sňatku s Chaireem strojili úklady
-    kvůli své kráse byla unesena vykradači hrobek a prodána
-    proto, že byla krásná, se do ní zamiloval Dionýsios a kvůli této lásce ji nechtěl propustit domů
-    její krása byla z části na obtíž i Dionýsiovi, který v každém muži viděl svého soka v lásce a nadměrně žárlil (román interpretuje žárlivost zajímavým způsobem: jako prohřešek proti Afroditě)
-    právě Kallirrhoina krása byla příčinnou toho, že se do ní zamiloval i sám perský král, kvůli němuž se nemohla ihned vrhnout do náruče svého milovaného Chairea

Sama románová hrdinka k tomu říká: „Ó ty, úkladná kráso, jsi příčinnou všech mých běd!“

Román je především příběhem o lásce, kterou autor nejrůznějšími způsoby přibližuje čtenářům, ať už popisem chování a pocitů postav nebo prostřednictvím zamyšlení o zosobněné lásce – Erótovi. Při přečtení věty: „Ten polibek pronikl Dionýsiovi jako jed hluboko do srdce, takže nebyl s to ani nic vidět, ani nic slyšet, ze všech stran byl obklíčen a nenalézal žádný prostředek k vyléčení.“ (II, 8) si možná nejeden současný čtenář vybaví vzpomínky na první polibek, který on sám dostal od milovaného člověka.

A na závěr jak jinak než zamyšlení o lásce: „Erós stále touží po změnách. Proto mu básníci a sochaři přidělali šípy a oheň, dvě věci tak svrchovaně těkavé a nechtějící setrvat na místě.“

Váš hlas: Žádná Průměr: 5 (3 votes)