Caesarova cesta k moci

Gaius Iulius Caesar - nejznámější postava starověkého Říma. Mnohdy opěvován i haněn. Ačkoli rozpad římské republiky probíhal v různých fázích už od dob bratrů Gracchů a Livia Drussa, byl to právě Caesar, který spustil zrod impéria.

I Caesar využil společenských nepokojů zapříčiněných pozemkovou reformou k tomu, aby získal moc. Caesar se snažil natolik získat oblibu u lidu, až se z toho zadlužil a jeho věřitelé požadovali své peníze nazpět. Poté, co je uchlácholil, vyrazil jako praetor do Hispánie. Místo toho, aby se zabýval úředními povinnostmi, útočil na nepodrobené Ibery, obohacoval se na kořisti, takže se stal velmi bohatým.

Ve stejné době se snažil Gneus Pompeius přesvědčit senát, aby potvrdil privilegia vládcům a králům, které jim přiznal během války s Mithridatem. Proti tomuto návrhu se postavil Lucullus -  bývalý vojevůdce ve válce s Mithridatem - , který považoval vítězství nad Mithridatem za své. Pompeius se totiž zúčastnil této války jako vojevůdce až poté, co Lucullus téměř válku ukončil. Na Lucullovu stranu se připojil Crassus a to donutilo Pompeia spojit své síly s Caesarem, výměnou za konzulát. Ceasar pak smířil Crassa s Pompeiem a vytvořili triumvirát.

Římský senát však nelibě sledoval jejich počínání a podpořil ve volbách Lucia Bibula, který se nakonec stal Caesarovým spolukonzulem. Bibulus stejně jako Caesar zbrojili své armády. Caesar přesvědčil Bibula lstí o svornosti a zatímco Bibulus již neposiloval svou armádu, Caesar tajně dále zbrojil.

Aby si Caesar zajistil další oblibu u lidu, přišel s návrhem rozdělit půdu otcům tří dětí. Tím si zavázal vděčností kolem dvaceti tisíců osob. Senát však s takovýmto návrhem nesouhlasil a snažil se přimět Bibula, aby se postavil proti návrhu. Bibulus však nebyl násilím vpuštěn na fórum a Caesar tak mohl zákon prosadit. Pro Bibula byl tento zážitek natolik nepříjemným, že se začal bát o život a po zbytek svého funkčního období se nijak úředně neprojevoval.

Caesar si potom naklonil další vlivnou stranu, totiž jezdce a to tak, že jim prominul část poplatků z daní. Tím si získal další část lidu, kteří stáli mezi obyčejným lidem a senátem. Když Caesar získal správcovství v Gálii, začal se obávat, že jeho nepřátelé během jeho nepřítomnosti v Říme budou kout pikle a pojistil si Pompeia sňatkem se svou dceru Julií.
Caesar z dobyvačných válek v Gálii zbohatl natolik, že si penězi mohl získat nejen senátory, ale i správce provincií a vojenské velitele. Caesar, Crassus a Pompeius se mezi sebou dohodli na dalším pětiletém triumvirátu a na tom, že Crassus a Pompeius zůstanou nadále konzuly. Pompeius dostal k správcovství Hispánii a Afriku, Crassus Sýrii.
Římská republika byla silně sužována korupcí a kdejaký post se kupoval. Moudří neměli zájem ucházet se o žádný post, takže stát zůstal osm měsíců bez konzulů. Tuto situaci využil Pompeius, který chtěl nepřímo přesvědčit lid, že jediné východisko z chaotické situace je ustanovit diktátora, kterým měl být právě on. Pompeiovi anarchie ve státě vyhovovala a zavíral před ní oči, aby lidé více toužili po samovládě jedince, který by dal vše do pořádku.

Když už situace ve státě eskalovala, nadmíru ustrašený senát vzhlížel k Pompeiovi jako k diktátorovi. Cato Utický však prosadil, aby byl Pompeius zvolen pouze konzulem s pravomocí diktátora. Pompeius po svém zvolení začal potírat korupci a několik vlivných mužů bylo odsouzeno k vyhnanství. Caesarovi příznivci však pociťovali, že výběr vyhnanců je namířen zvláště proti Caesarovi. Caesar se tedy pokusil prosadit zákon, který by mu dovoloval ucházet se v nepřítomnosti o konzulát (dlel tehdy totiž v Gálii), protože se obával,  že by bez úřední funkce musel skládat účty za své jednání. Caesarovi přátelé se snažili prosadit, aby s Caesarem složil funkci i Pompeius, ačkoli jeho funkční období ještě neskončilo.  Pompeius prohlásil, že složí svůj úřad hned, jakmile ho složí Caesar. Ve skutečnosti Pompeius nic takového neplánoval. Caesar s ničím takovým nesouhlasil, protože věděl, že se jedná o Pompeiův úskok.

Ačkoli se senát obával jak Caesara, tak i Pompeia, přece jen se klonili více k Pompeiovi, protože Caesar nebral na senát žádné ohledy. I proto zřejmě senátoři rozhodli, že má být Caesar vystřídán, kdežto Pompeiovi má moc prozatím zůstat. Mezitím se rozšířila fáma, že Caesar pochoduje proti Itálii a vystrašený lid i senátoři pod tíhou nedávných událostí za občanských bojů mezi Mariem a Sullou, svěřili velení Pompeiovi.

Caesar potom se svým vojskem překročil řeku Rubikon a začala další římská občanská válka, jíž padla za oběť i celé republika.

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.2 (6 votes)