Brutova řeč k lidu

 Několik dnů poté co Brutus a Cassius zabili božského Caesara a Antonius vedl v senátu spory zda Caesara prohlásit za tyrana a omilostnit vrahy,  rozhodli se Brutus a Cassius jít na Kapitol a promluvit k davu. 

 

Když se Brutus a Cassius dozvěděli, co se stalo, vyslali vyjednávače mezi lid a vyzývali jej, aby přišel na Kapitol. Vzápětí se tam shromáždil početný dav a Brutus k němu promluvil takto:

»Setkáváme se s vámi zde, Římané, ačkoliv včera jsme se spolu viděli na foru. Neutekli jsme sem, na toto posvátné místo, jako do nějakého azylu, protože jsme se nijak neprovinili, ani jako do pevnosti, nebof svůj osud vkládáme do vašich rukou. K tomuto kroku nás donutil prudký a nesmyslný útok na Cinnu. Dobře vím, jak nás nepřátelé pomlouvají z křivé přísahy a viní nás, že ohrožujeme mír. Povím vám, občané, přímo, co je třeba říci, neboť s vámi budeme jednat  všem v úsilí o obnovu občanských svobod. Když Gaius Caesar táhl z Galie do Říma jako nepřítel v čele ozbrojeného vojska a Pompeius, nejpevnější republikán mezi vámi, podlehl osudu a když pak zahynulo i mnoho jiných dobrých občanů, kteří uprchlí do Afriky a Hispánie, udělili jsme Caesarovi amnestii a stvrdili jsme ji přísahou, ačkoliv se právem bál o svou budoucnost a měl již zajištěnou tyranii. Kdyby nám byl tehdy poručil odpřisáhnout, že jsme zapomněli na vše minulé a že mu budeme i napříště povolně otročit, co by asi dělali naši nynější nepřátelé? Já alespoň soudím, že jako Římané by raději volili mnohonásobnou smrt, než aby dobrovolně odpřisáhli otroctví.

138/ Jestliže Caesar potom  nedělal  nic přímo k vašemu zotročení, jsme křivopřísežníci. Ale nevrátil vám právo rozhodovat o úřadech ve městě, ani o správě provincií, ani o vojenském velení, ani o kněžských úřadech, ani o přidělování půdy či o jiných poctách. V ničem se neradil se senátem, ani se netázal lidu na jeho mínění, ve všem platilo jeho slovo a jeho vůle. Nenasytil se cizím neštěstím jako kdysi Sulla, který zničil své nepřátele a opět vám vrátil správu státu. Naopak, když se Caesar chystal na dlouhou válečnou výpravu, zamezil vám volby na pět let. Jaká to byla svoboda, v níž nezasvítí ani paprsek naděje? A co říci k případu předáků lidu Caesetia a Marulla? Nevyhnal je Caesar ponižujícím způsobem, ačkoliv měli posvátnou a nedotknutelnou pravomoc? Třebaže zákon předků a přísaha ani nedovolují povolat na soud tribuny, dokud ještě vykonávají svou funkci, Caesar je vyhnal dokonce bez soudu. Kdo z nás se tedy provinil na nedotknutelných osobách? Je Caesar opravdu posvátný a nedotknutelný, když jsme mu jeho úřady nesvěřili dobrovolně, nýbrž z donucení, a ne dříve, než vpadl s ozbrojenci na území své vlasti a zabil řadu významných a dobrých občanů? Což nepřísahali naši otcové v době svobody, že moc tribunů lidu je posvátná a nedotknutelná, a nesnažili se pod kletbou zabezpečit, že vždy též taková bude? Kam plynuly daně v době naší světovlády a kde jsou z nich účty? Kdo otevřel pokladny bez našeho souhlasu? Kdo vzal nedotknutelné a kletbou stižené peníze a kdo hrozil smrtí jednomu z tribunů lidu, sotva se mu postavil na odpor?

139/Může však nějaká přísaha, ptají se, zajistit mír? Nebude-li tyrana, není třeba přísah. Aspoň naši otcové je nikdy nepotřebovali. Zatouží-li však dnes někdo po tyranidě, nejsou Římané vůči němu vázáni žádnou zárukou ani přísahou. Říkáme to v nebezpečné situaci a budeme to říkat i nadále v zájmu vlasti. I když nám Caesar zaručil přední úřední místa, přece jsme dali přednost vlasti před vlastním postavením. Pomlouvají nás kvůli dělení půdy a štvou vás takto proti nám. Jsou-li mezi námi lidé, kteří již žijí v koloniích nebo tam mají žít, buďte tak laskaví a dejte znamení, že tu jste.«

140/ Když tak učinili, řekl Brutus: »Je dobře, že jste přišli. Protože vlast vaše zásluhy náležitě ocenila a odměnila a poslala vás do kolonií, musíte se jí za to odvděčit. Lid vás dal k dispozici Caesarovi do boje proti Galům a Britanům a vy jste za své skvělé zásluhy dostali náležitou odměnu. Avšak Caesar zneužil vaší přísahy a vedl vás, ačkoliv jste nechtěli a váhali, do Afriky, proti nejlepším občanům. Kdybyste byli udělali jenom to, asi byste se styděli žádat odměnu; protože však ani závist, ani čas, ani lidské zapomnění nezahladí vaše činy proti Galům a Britanům, patří vám za ně odměna. Vojákům, kteří sloužili v dřívějších dobách, lid odplácel za jejich námahu, ale nikdy neodnímal půdu vlastním lidem a nevinným, ani nepřiděloval jiným cizí pozemky, ani se nedomníval, že se má odvděčit tím, že na ostatních spáchá křivdu. Nezabíral všechnu půdu ani poraženým nepřátelům, ale rozdělil ji a část osídlil veterány, aby střežili poražené. Protože někdy získaná půda nestačila, přidělovala se i obecní nebo přikoupila jiná. Takto vás lid usazoval v koloniích, aniž komu způsobil škodu. Ale Sulla a Caesar, kteří se zbraní v ruce napadli vlast jako nepřátelskou zemi, potřebovali opěrné body a stráže proti samotné vlasti. Proto vás neposlali do vašeho rodiště, ani pro vás nezakoupili půdu, ani vám nerozdělili zkonfiskované pozemky, ani neodškodnili ty, jimž je vzali, ačkoliv měli dost peněz ze státní pokladny a z konfiskací, ale odňali půdu obyvatelům Itálie, kteří se nijak neprovinili a nespáchali žádnou křivdu. Válečným a lupičským právem odebrali majitelům jejich půdu, domy, hroby a chrámy, o něž nepřipravujeme ani nepřátele, protože na ty uvalujeme pouze desátek jako válečnou daň.

141/Rozdělili vám tedy pozemky vašich krajanů, kteří vás poslali s Caesarem proti Galům, vyprovázeli vás a modlili se za vaše vítězství. Usadili vás společně jako vojenské jednotky téhož praporu, aby vám vzali možnost žít v míru a beze strachu z těch, kteří byli vypuzeni. Vyhnanec, zbavený majetku, číhal samozřejmě na vhodnou příležitost k útoku proti vám. Právě to bylo záměrem tyranů. Vy jste neměli dostat půdu, kterou byste mohli získat i jinde, ale takovou, na níž byste se cítili ohroženi stále číhajícím nepřítelem, abyste se stali spolehlivými obránci moci, která se dopustila křivd spolu s vámi. Náklonnost pomocníků k tyranům vzniká totiž z vědomí spoluviny. A toto, při bozích, nazvali kolonizací, ačkoliv ji provázel nářek lidí vyhnaných bez provinění z domova. Aby těžili z napětí, které sami vyvolali, způsobili záměrně, že vaši spoluobčané ve vás viděli nepřátele. My, o nichž nynější představitelé státu tvrdí, že nás ze soucitu nechali přežít, vám naopak půdu zajišťujeme a zajistíme a bereme si za svědka Jova, že máte a budete mít, co jste dostali. Nikdo vám váš majetek nevezme, ani Brutus, ani Cassius, ani nikdo jiný z nás, kteří jsme podstoupili nebezpečí pro vaši svobodu. Proti jedinému spornému bodu v této záležitosti chceme užít léku, jenž vás smíří s vašimi spoluobčany a přinese radost všem, jakmile se o nem dozvědí. Při první příležitosti zaplatíme ze státních peněz půdu všem, jimž byla násilně odňata, takže váš pozemkový příděl bude nejenom zajištěn, ale ani nevzbudí závist.«

 
 
Citace z Appianovy římské historie 
Vydalo Nakladatelství Svoboda 1989
 
Váš hlas: Žádná Průměr: 3.7 (6 votes)