Antoniovo a Octavianovo spojenectví

Mladý Octavianus, adoptivní syn Gaia Julia Caesara, po jeho zavraždění usiloval o naplnění poslední Caesarovy vůle, v níž ho jmenoval svým dědicem. V cestě mu stál Marcus Antonius, který mu bránil ujmout se dědictví, snad proto, že se obával ztráty moci. Tohoto sporu využil římský senát, který použil Octaviana  ke zničení pro ně obávaného Antonia, neboť Octaviana podporovaly legie bojující kdysi pod Caesarem a střetl se s ním u města Mutiny. Senát poslal spolu s Octavianem konzuly Pansu a Hirtia, aby bojovali s Antoniem. Pansa i Hirtius Antonia přemohli, avšak v bitvě zemřeli Ještě než Pansa zemřel na následek zranění, nechal si zavolat Octaviana a řekl mu:

"Měl jsem rád tvého otce jako sebe. Po jeho smrti jsem ho nemohl bránit a musel jsem se spojit s většinou. Také tys udělal dobře, že jsi je poslouchal, přestože jsi měl vojsko. Ze začátku se báli tebe i Antonia, poněvadž čestně hájil myšlenkový odkaz Caesara, a radovali se z vašich vzájemných různic a třenic. Jakmile zjistili, že i ty máš vojsko, snažili se tě jakožto mladíka získat nic neznamenajícími poctami. Sotvaže však pochopili, že znáš svou cenu a nedáš se zlákat poctami, zejména když jsi odmítl hodnost, kterou ti nabízelo vojsko, zneklidněli a jmenovali tě naším spoluvelitelem, abychom ti my odňali dvě zkušené legie. Doufali totiž, že po porážce jednoho z vás bude druhý oslaben a osamocen, že spolu s ním smetou všechny caesarovce a že pompejovci obnoví svou moc. To byl jejich hlavní cíl.
 Já i Hirtius jsme prováděli jejich příkazy do té doby, než bude Antonius pokořen, jak si zasloužil pro své sebevědomí a namyšlenost. Po jeho porážce jsme se však chtěli smířit s tebou a vyjádřit tak svou vděčnost Caesarovi za jeho, přátelství. To jediné jsme pokládali do budoucna za prospěšné caesarovcům. Nemohli jsme ti svůj názor sdělit dříve. Ale nyní po Antoniově porážce a Hirtiově smrti, když i já splácím dluh přírodě, je na čase ti všechno odhalit, ne proto, abys mi byl po mé smrti vděčný, ale abys ty, kterého čeká šťastný osud, jak je zřejmé z tvých činů, věděl, co je pro tebe prospěšné, a že mé i Hirtiovo rozhodnutí diktovala nutnost. Vojsko, které jsi nám postoupil, patří bez dalšího tobě, a já ti je také dávám. Kdybys chtěl i nováčky, předám ti je také. Pokud jsou však ještě přespříliš závislí na senátu, protože i jejich velitelé k nám byli posíláni jako naši pozorovatelé, a bude-li jejich převzetí pro tebe znamenat starost nebo tě bude nutit odhalit své záměry dříve, než je třeba, převezme je kvestor Torquatus." (Appianos, krize římské republiky)
 
Senát využil Octaviana proti Antoniovi. Octaviánus však brzy pochopil, že po definitivní Antoniově porážce by přišel na řadu on sám a senátoři by zase předali moc Cassiovi a Brutovi. Skutečné záměry senátu byly odhaleny poté co po vítězství u Mutiny předali moc nad legiemi Decimovi Brutovi (nejde o Caesarova adoptivního syna Marca Bruta), jednomu ze spiklenců proti Caesarovi. Octavianus začal nečekaně přemýšlet o spojenectví s Markem Antoniem.
 
Po vítězství nad Antoniem senát požadoval, aby Octavianus rozpustil své legie. Octavianus se uchýlil ke lsti, když navrhl Cicerovi, který také toužil po konzulské hodnosti, aby byli zvoleni za spolu-konzuly. Poté by Octavianus jako konzul rozpustil legie. Ve skutečnosti však Octavianus chtěl pouze upevnit svou pozice, a na rozpuštění své armády nepomýšlel. Senátoři jeho úmysly vytušili a proto tento návrh odmítli.
 
Když se Antonius spojil s Lepidem, dalším Caesarovým přívržencem, dostali senátoři obavu z jejich případného pochodu na Řím a protože Octavianovi nedůvěřovali, povolali do Itálie Marca Bruta a Cassia. Toho využil Octavianus, který prohlásil, že chce senát předat moc Caesarovým vrahům, ovládl legie a zatím nepřímo naznačoval Antoniovi možnost spojenectví. Legie chtěly zvolit v Římě Octaviana konzulem a poslaly do Říma posly. Poslům však senátoři vzkázali, že si  úřad nejde vynutit silou a žádost na zvolení Octaviana konzulem opět odmítli. Vytáhnou proti Římu se proto nakonec rozhodl ne Marcus Antonius, ale sám Octavianus.
 
Když tato zpráva přišla do Říma, město ovládlo chaos. Cicero, kterého dříve bylo plné forum, zmizel a senát se rozhodl poslat k Octavianovi posly s nabídkou na konzulský úřad. Záhy však senátoři změnili názor, když se doslechli, že Plancus a Decimus posláni Marcem Brutem se vylodili na jihu Itálie. Začali opevňovat město proti Octavianovi, aby raději  uhájili svobodu, než aby přijmuli dobrovolně otroctví jako kdysi od Caesara.
 
Když se ovšem Octavianus přibližoval k Římu, obyčejní lidé mu utíkali vstříc a s radostí ho vítali. Jakmile to zpozorovali senátoři, někteří se k lidu z upřímnosti i ze strachu přidávali a vítali Octaviana spolu s lidem. Octavianus se potom nechal senátem zvolit novým konzulem. Každý nově zvolený římský konzul vždy obětoval bohům. Při Octavianově obětování ale nastala mimořádná situace: mladému konzulovi se ukázalo dvanáct supů, stejně jako se kdysi Romulovi, když zakládal město Řím.To si mnozí vyložili jako předzvěst velkých změn v Římě.
 
Lid nakonec potvrdil Octavianovu adopci a nařídil soudní proces proti Caesarovým vrahům, který se týkal i těch, kteří  o plánované vraždě pouze věděli. Většina ze spiklenců byla odsouzena k smrti. Nakonec se Octavianus spojil s Antoniem a Lepidem, protože by sám nemohl čelit Brutovi a Cassiovi, kteří měli dvacet legií, kdežto on o celou polovinu méně. 

 

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.7 (9 votes)