Portál Antika

Delfy, antické město na úpatí hory Parnas, kdysi patřilo k nejposvátnějším místům antického Řecka. Do světově proslulé delfské věštírny se sjížděli poutníci z celého světa, aby získali radu tajemné kněžky Pýthie.

Lucius Cornelius Sulla se vzdal dobrovolně moci na vrcholu svého štěstí. Bojovol úspěšně proti Italikům, Mithridatovi a nakonec proti Mariovi. Proto také dostal přezdívku Felix - šťastný.

Lze bez nadsázky říct, že základy evropské civilizace byly položeny ve starověkém Řecku a Římě. Pokud se zaměříme na oblast stravování, dojdeme k obdobným výsledkům  Zatímco Keltové a Germáni pekli v popelu své placky z nekvašeného těsta, v antickém světě panovaly i v jídle naprosto kultivované a vybrané návyky a způsoby. Protože antické stravování je rozsáhlým tématem, jediný článek na něj stačit nebude. V prvním příspěvku se dočtete o antickém jídelníčku.

Řecký jídelníček

Základem veškerého stravování starých Řeků byl chléb. Řekové archaického období se živili hlavně moučnými plackami, které později vystřídal chléb z kvašeného těsta. Původně byl záležitostí vyšších vrstev, v klasickém období se stal stravou bohatých i chudých.

Thalés, syn Examia a Kleobúliny, byl podle mnoha antických zdrojů z fénického rodu Thélidů. Možná i proto se po určitou část svého života živil obchodem a hodně cestoval. Dle mého názoru byl Thalés snad vůbec prvním vědecem v evropských dějinách. Jako první se totiž pokusil vysvětlit vznik světa bez zásahu bohů.

Poutníci se v Delfách dozvídali Apollónovi věštby skrze médium. To představovala žena s úředním titulem Pýthie. Pýthie – na rozdíl od většiny starořeckých kněží a kněžek – nezískávaly svůj úřad dědičně. Přestože Pýthie musela pocházet z Delf, mohla být mladá nebo stará, vzdělaná i negramotná, bohatá i chudá.

Kde leží nejslavnější starověká věštírna? V samotném středu světa. Podle jedné z četných pověstí, vážících se k tomuto místu, vypustil Zeus, když hledal střed světa, dva stejně rychlé orly z opačných břehů Okeánu a místo, kde se setkali – hledaný střed Země – bylo právě v Delfách.

Aby nezapomněl, označil jej kamenem pojmenovaným omfalos - pupek. Tento kámen měl být kamenem, který kdysi podstrčila Rhena svému krutému manželovi Kronovi místo malého Dia. Svého nejmladšího syna tak zachránila a umožnila mu, aby později osvobodil své sourozence a svrhnoul z trůnu Krona. Delfané ve starověku tento kámen našli, umístili ho do středu Apollónova chrámu a obalovali ho vlnou a pomazávali vzácnými oleji jako malé dítě. Stal se též jednou z rekvizit Pýthiina věštění.

 Když byli indičtí brahmáni zastiženi Alexandrem na louce pod širým nebem, nedělali před jeho zraky nic jiného, než stále jen dupali nohama do země, na které stáli.

Druhý korintský tyran (625-585), syn Kypselův. Rozporuplná osobnost, která ač proslula mnoha zajímavými výroky a pokrokovými zákony (v nichž například  zakazuje otroctví a prostituci), byla známá také svou drsnou až sadistickou povahou. Jeho chování v nejednom případě vykazuje známky těžší formy schizofrenie. Zřejmě proto ho opomíjí i Platón ve vlastním výčtu Sedmi mudrců a místo něj uvádí chénského Mysóna.

Periandrův rodinný život nebyl zrovna šťastný: prý dokonce udržoval poměr s vlastní matkou a svou ženu Melissu v záchvatu zlosti sám zabil. Ukázal se pak ještě navíc jako lakomec, když jí dal pohřbít bez šatů. Jenže její duch, zdá se, si vše pamatoval; Hérodotos o tom vypráví takto: