Portál Antika

Když v roce 753 př. n. l. vzniklo podle legendy na sedmi pahorcích město Řím, málokdo asi tušil, že se jednou stane vládcem celého Středomoří. Začátkem prvního století našeho letopočtu se Řím stal synonymem „Apollónovy éry“. Po vleklých občanských válkách se ujal vlády císař Augustus (63 př. n. .l. - 14 n. l.). Obnovil ve státě právní řád, zabezpečil hranice impéria a snažil se vzkřísit starořímské hodnoty. Řím proslul svými veřejnými stavbami, uměleckými díly a kulturním rozmachem.

Mladý Tiberius Gracchus se vrací z Hispánie do Říma. Cestou naráží na bohaté majitele půdy zbohatlé na úkor svých chudších spoluobčanů. Zatímco Římané vládnou velké části světa, sociální propast se prohlubuje. O záchranu sociální spravedlnosti se pokusí bratři Gracchové, kteří se v lidských dějinách stanou symbolem odporu proti nerovnosti.

Periklés na řečnické tribuně oslavuje padlé Athéňany, kteří zemřeli v boji proti Sparťanům. Vyzdvihuje politické zřízení, které dokázalo občany strhnout ke stejným bojovným výkonům, jakých Sparťané dosahovali jedině svým tvrdým výcvikem. Athény se staly synonymem demokracie.

Po vyhnání athénského tyrana Hippia v roce 508 př. n. l. položil Kleisthenés základy athénské demokracie. Vítězství nad Peršany v řecko-perské válce (499 – 448 př. n. l.) považovali Athéňané také za vítězství svého politického zřízení. Mladá demokracie musela ještě několik desítek let hájit své hodnoty před silným vlivem aristokratů. Aristokratický vliv nakonec v Athénách oslabil až Periklés.

Stráže odvádějí Sókrata do vězení. Muž, který přežil války a tyranii, nemohl žít v klidu v demokratickém státě. Je odsouzen k trestu smrti, protože ve svobodné obci svobodně myslel.

5. století př. n. l. bylo nejdůležitější období řeckých dějin. Probíhaly řecko-perské války, po kterých se Athény staly jedním z dominantních měst v Řecku. V polovině století vládl v Athénách Periklés, který pozvedl moc Athén a vytvořil tak město, které se mohlo pyšnit svou architekturou i vzdělaností. V druhé polovině 5. století začala peloponéská válka, která ukončila hegemonii Athén v Řecku.

Démosthenés, muž s vážnou tváří, vstupuje v Athénách na řečnickou tribunu a vyzývá Řeky k obraně svobody a demokracie. Řekové se nadšeně chopí zbraní a táhnou k rovinám u Chaironeie. V sázce je to nejcennější, čeho si každý člověk cení, svoboda.

Sedmnáct let po řecko-perských válkách (499 - 448 př. n. l.) začaly neustálé konflikty mezi řeckými městskými státy. Jednou vítězila Sparta se svými spojenci, podruhé Théby a jindy zas Athény. Na všech stranách se prolévala povětšinou řecká krev. Války vyčerpávaly státy, které se následně začaly potýkat s vnitřními sociálními problémy. Na začátku 4. stol. př. n. l. se do této krušné doby narodil athénský politik a snad nejslavnější řečník starověku, Démosthenés.

Sofoklés je nám znám hlavně jako autor tragédií. Málokdo však ví, že byl kromě toho i knězem léčivého boha Halóna a athénským politikem. Možná proto se v jeho tragédiích objevuje mnoho náboženských a společenských témat.

Sofoklés se pravděpodobně narodil v roce 487/6 př. n. l. v dému Kolónos u Athén. Talent mladého Sofokla mohli Athéňané obdivovat již v jeho sedmadvaceti letech, kdy vedl chlapecký sbor, zpívající paian (děkovnou píseň) na oslavu vítězství u Salamíny. O dva roky později se Sofoklés představil svými prvními dramaty v soutěži pod Akropolí. Zvítězil nad zkušeným koryfejem (náčelník sboru při divadelním představením) Dionýsovy svatyně Aischylem. Když pak ale v soutěži o několik let později uvedl své nejslavnější a nejpůsobivější drama Král Oidipús, zvítězil málo známý Aischylův synovec Filoklés. Ačkoli je přízeň publika nestálá, přisoudili Sofoklovi, který zůstal autoritou athénské scény až do své smrti, celkem 24 vítězství.

Jen málokdo v dějinách starověku zažil tolik osudových zvratů jako Démétrios přezdívaný Poliorkétés – Dobyvatel měst. Přestože stál jen krůček od získání říše Alexandra Velikého, na konci života přišel o vše.

Alexandrovi Velikému se během deseti let jeho tažení povedlo získat obrovskou a bohatou říši, která sahala od Řecka na západě až do Indie na východě. Když v roce 323 př. n. l. nečekaně zemřel, zanechal své panství bez oficiálního nástupce. Zájemců o jeho dědictví ale bylo hodně: Antigonos přezdívaný Jednooký, zkušený Alexandrův vojevůdce a tehdejší správce bohaté Malé Asie; Alexandrův druh z mládí Ptolemaios; náčelník Alexandrovy osobní stráže Lýsimachos; vojenský velitel Seleukos a mnoho jiných.

Cestou z Delf k řeckému Parnasu narazíte na slavnou Kóryckou jeskyni. Nachází se asi o 700 výškových metrů nad svatyní a dostanete se k ní po staré (nicméně nově turisticky označené) antické pěšině. Kórycká jeskyně údajně patří nejkrásnějším jeskyním středomoří. Zachováno v ní zůstalo mnoho starověkých artefaktů a nápisů, byla místem kultu už v mykénské době. Pozornost jí ve své Cestě po Řecku věnuje i Pausániás.

„Čím budeš, až vyrosteš?“ ptali se malého Seiana jeho kamarádi. On se však jen ušklíbl a neodpověděl, dobře věděl, že se o svém snu stát se císařem nesmí nikomu říct. Ačkoli se dostal na práh jeho uskutečnění, ambiciózní plán nakonec utonul v krvi.

Lucius Aelius Seianus (20 př. n. l. – 31 n. l.) byl vášnivě zamilovaný muž. Nemiloval ovšem žádnou ženu, ale moc. Protože jeho rodina nebyla příliš známá, nejjednodušší způsob, jak se ke své lásce dostat byl přes vojenské ostruhy.

Autor: Doc. Radek Chlup, PhD.

Na Sofokleovi je zajímavé, že u něj ztrácíme jakýkoli vhled do božského světa. U Homéra se děj neustále odehrával paralelně na lidské a božské rovině a ke všem událostem na zemi nám básník podával analogické líčení událostí na Olympu. Díky tomu Homérův posluchač viděl bohům dokonale „do karet“ a přesně věděl, jaký je božský kontext a důvod pozemského dění. U Aischyla již takto přímo božský svět sledovat nemůžeme, ale stále ještě máme přinejmenším řadu dílčích narážek a výroků, z nichž si můžeme o božských plánech udělat alespoň nějakou představu. U Sofoklea se situace radikálně mění a o božích plánech již víme pouze tolik, kolik může vědět prostý smrtelník – tj. zpravidla pouze to, co vyjevil nějaký věštec, což bývají informace velmi kusé a zpravidla poněkud obecné.