Občanská válka

warning: Creating default object from empty value in /home/spqrcz/public_html/modules/taxonomy/taxonomy.pages.inc on line 33.

Sertorius: Neporažený Říman

Gnaeus Pompeius překračuje s armádou Pyreneje. Musí se utkat se Sertoriem, v němž přebývají ctnosti starých Římanů. Toho, koho nepřemohla ocel, zničí závist přátel.

Quintus Sertorius se narodil v roce 126 př. n. l. do vážené římské rodiny. V útlém věku ztratil otce a veškerou odpovědnost za jeho výchovu na sebe vzala matka. Za to se jí odměnil hlubokou láskou. Když jeho matka v roce 80 př. n. l. zemřela, Sertorius podle historika Plútarcha samým zármutkem sedm dní nepřijímal potravu a málem by zemřel, kdyby ho jeho důstojníci nepřesvědčili o důležitosti úkolu, který na něho jako na jejich velitele čekal.

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.4 (8 votes)

Šťastný Sulla v nešťastném Římě

Zatímco Sulla na Východě bojuje proti Mithridatovi, Marius prolévá krev jeho přátel. Sulla se na prosby své ženy chystá s armádou do Říma, aby zbarvil římské ulice krví spoluobčanů. Po čtyřech stech letech svobody bude mít Řím opět svého samovládce.

Ve druhé polovině 2. století př. n.l. Římem otřásaly sociální problémy. Bohatí statkáři vlastnili většinu pozemků, na kterých zaměstnávali na úkor chudého obyvatelstva otroky. Latinové a Italikové se marně domáhali zrovnoprávnění. Řím byl rozdělen do dvou politických stran, mezi optimáty a populáry (viz slovníček). Docházelo ke střetu mezi senátem a ambiciózními politiky, kteří rozdmýchávali občanské nepokoje. Teprve politik a vojevůdce Lucius Cornelius Sulla svým tvrdým zásahem zjednal na chvíli pořádek.

Váš hlas: Žádná Průměr: 3.4 (5 votes)

Tiberius a Gaius Gracchus

Mladý Tiberius Gracchus se vrací z Hispánie do Říma. Cestou naráží na bohaté majitele půdy zbohatlé na úkor svých chudších spoluobčanů. Zatímco Římané vládnou velké části světa, sociální propast se prohlubuje. O záchranu sociální spravedlnosti se pokusí bratři Gracchové, kteří se v lidských dějinách stanou symbolem odporu proti nerovnosti.

Váš hlas: Žádná Průměr: 3.3 (111 votes)

Za každou dobrou změnou musí stát morálka a etika

Poslední dobou se náš svět sociálně otřásá. Není to poprvé, kdy se svět mění jednou k horšímu a podruhé k lepšímu. Je to světový cyklus střídání stavů. Někdy se vyplatí pozorovat příčiny těchto změn a za jakých okolností vznikají. Výrok „poznej vhodný čas“ patřil mezi výroky sedmi mudrců a není divu. Rozpoznání vhodného času, šetří síly a soustřeďuje na důležité.

Cyklus střídání, využívá společenských hodnot, které se promítají v ústavách. Ve společnosti existují tři ústavy: královská, aristokratická a demokratická. Každá z těchto ústav, má však nevlastního sourozence. Královská má tyranii, aristokratická oligarchii a demokratická ochlokracii. Nemůžeme tedy prohlásit za království každou monarchii, ale pouze takovou, která je přijímána dobrovolně a v niž vládne spíše rozum než strach a násilí. Stejně nemůžeme považovat každou oligarchii za aristokratickou, ale jen takovou, kterou spravují vybraní nejspravedlivější a nejrozumnější lidé. Demokracie pak není režim, ve kterém si každý může dělat co chce, ale je to režim, kde je zvykem ctít Boha, pečovat o rodiče, mít v úctě staré lidi a poslouchat zákony. Jestliže v takové společnosti převažuje vůle většiny, můžeme hovořit o demokracii, kde však není morálka a etika, můžeme hovořit o společnosti jako o rozbouřeném moři a vůle většiny se zvrhne v násilí.

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.7 (3 votes)

Války diadochů a Démétrios Poliorkétés

Jen málokdo v dějinách starověku zažil tolik osudových zvratů jako Démétrios přezdívaný Poliorkétés – Dobyvatel měst. Přestože stál jen krůček od získání říše Alexandra Velikého, na konci života přišel o vše.

Alexandrovi Velikému se během deseti let jeho tažení povedlo získat obrovskou a bohatou říši, která sahala od Řecka na západě až do Indie na východě. Když v roce 323 př. n. l. nečekaně zemřel, zanechal své panství bez oficiálního nástupce. Zájemců o jeho dědictví ale bylo hodně: Antigonos přezdívaný Jednooký, zkušený Alexandrův vojevůdce a tehdejší správce bohaté Malé Asie; Alexandrův druh z mládí Ptolemaios; náčelník Alexandrovy osobní stráže Lýsimachos; vojenský velitel Seleukos a mnoho jiných.

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.4 (16 votes)

Poslední bitva římské republiky

Píše se rok 42 př. n. l. a u řeckého města Filippoi se schyluje k důležité bitvě mezi Brutem a Cassiem na jedné straně a Markem Antoniem a Octavianem na straně druhé. V této bitvě se má rozhodnout, zda Řím zůstane republikou nebo padne do rukou jedinců. V táboře republikánů rozprávějí Brutus a Cassius o své minulosti, o Caesarovi a všem, co je dovedlo až sem.

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.3 (9 votes)

Dobytí maloasijského města Xanthos Brutem

Když v Římě propukla občanská válka mezi triumviry a Brutem a Cassiem, nebyla to pouze římská krev, která byla prolévána. Občanské války se zúčastnilo mnoho národů, které stály na jedné či druhé straně a statečněji bránily své spojence. 

Váš hlas: Žádná Průměr: 5 (3 votes)

Vraždění za odměnu

Všechny dosud skryté slabosti se projevují veřejně a lidé se nepřirozeně mění, pokud nemají strach ze zákona a trestu. Například za proskripcí roku 43 př. n. l., kdy mohl kdokoli zabít kohokoli z vybrané skupiny lidí, nejen beztrestně, ale dokonce za odměnu, udávali kvůli majetku synové své otce a ženy své muže. Lidé ze strachu nedůstojně utíkali a ještě v nedůstojnějších podmínkách se schovávali, například ve studních či kanálech.

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.3 (3 votes)
Syndikovat obsah