Portál Antika

Mladý Tiberius Gracchus se vrací z Hispánie do Říma. Cestou naráží na bohaté majitele půdy zbohatlé na úkor svých chudších spoluobčanů. Zatímco Římané vládnou velké části světa, sociální propast se prohlubuje. O záchranu sociální spravedlnosti se pokusí bratři Gracchové, kteří se v lidských dějinách stanou symbolem odporu proti nerovnosti.

Poslední dobou se náš svět sociálně otřásá. Není to poprvé, kdy se svět mění jednou k horšímu a podruhé k lepšímu. Je to světový cyklus střídání stavů. Někdy se vyplatí pozorovat příčiny těchto změn a za jakých okolností vznikají. Výrok „poznej vhodný čas“ patřil mezi výroky sedmi mudrců a není divu. Rozpoznání vhodného času, šetří síly a soustřeďuje na důležité.

Cyklus střídání, využívá společenských hodnot, které se promítají v ústavách. Ve společnosti existují tři ústavy: královská, aristokratická a demokratická. Každá z těchto ústav, má však nevlastního sourozence. Královská má tyranii, aristokratická oligarchii a demokratická ochlokracii. Nemůžeme tedy prohlásit za království každou monarchii, ale pouze takovou, která je přijímána dobrovolně a v niž vládne spíše rozum než strach a násilí. Stejně nemůžeme považovat každou oligarchii za aristokratickou, ale jen takovou, kterou spravují vybraní nejspravedlivější a nejrozumnější lidé. Demokracie pak není režim, ve kterém si každý může dělat co chce, ale je to režim, kde je zvykem ctít Boha, pečovat o rodiče, mít v úctě staré lidi a poslouchat zákony. Jestliže v takové společnosti převažuje vůle většiny, můžeme hovořit o demokracii, kde však není morálka a etika, můžeme hovořit o společnosti jako o rozbouřeném moři a vůle většiny se zvrhne v násilí.

Jen málokdo v dějinách starověku zažil tolik osudových zvratů jako Démétrios přezdívaný Poliorkétés – Dobyvatel měst. Přestože stál jen krůček od získání říše Alexandra Velikého, na konci života přišel o vše.

Alexandrovi Velikému se během deseti let jeho tažení povedlo získat obrovskou a bohatou říši, která sahala od Řecka na západě až do Indie na východě. Když v roce 323 př. n. l. nečekaně zemřel, zanechal své panství bez oficiálního nástupce. Zájemců o jeho dědictví ale bylo hodně: Antigonos přezdívaný Jednooký, zkušený Alexandrův vojevůdce a tehdejší správce bohaté Malé Asie; Alexandrův druh z mládí Ptolemaios; náčelník Alexandrovy osobní stráže Lýsimachos; vojenský velitel Seleukos a mnoho jiných.

Píše se rok 42 př. n. l. a u řeckého města Filippoi se schyluje k důležité bitvě mezi Brutem a Cassiem na jedné straně a Markem Antoniem a Octavianem na straně druhé. V této bitvě se má rozhodnout, zda Řím zůstane republikou nebo padne do rukou jedinců. V táboře republikánů rozprávějí Brutus a Cassius o své minulosti, o Caesarovi a všem, co je dovedlo až sem.

Když v Římě propukla občanská válka mezi triumviry a Brutem a Cassiem, nebyla to pouze římská krev, která byla prolévána. Občanské války se zúčastnilo mnoho národů, které stály na jedné či druhé straně a statečněji bránily své spojence. 

Všechny dosud skryté slabosti se projevují veřejně a lidé se nepřirozeně mění, pokud nemají strach ze zákona a trestu. Například za proskripcí roku 43 př. n. l., kdy mohl kdokoli zabít kohokoli z vybrané skupiny lidí, nejen beztrestně, ale dokonce za odměnu, udávali kvůli majetku synové své otce a ženy své muže. Lidé ze strachu nedůstojně utíkali a ještě v nedůstojnějších podmínkách se schovávali, například ve studních či kanálech.

Mladý Octavianus, adoptivní syn Gaia Julia Caesara, po jeho zavraždění usiloval o naplnění poslední Caesarovy vůle, v níž ho jmenoval svým dědicem. V cestě mu stál Marcus Antonius, který mu bránil ujmout se dědictví, snad proto, že se obával ztráty moci.

 ^{Několik dnů poté co Brutus a Cassius zabili božského Caesara a Antonius vedl v senátu spory zda Caesara prohlásit za tyrana a omilostnit vrahy,  rozhodli se Brutus a Cassius jít na Kapitol a promluvit k davu.} 

Když se Brutus a Cassius dozvěděli, co se stalo, vyslali vyjednávače mezi lid a vyzývali jej, aby přišel na Kapitol. Vzápětí se tam shromáždil početný dav a Brutus k němu promluvil takto:

Gaius Iulius Caesar - nejznámější postava starověkého Říma. Mnohdy opěvován i haněn. Ačkoli rozpad římské republiky probíhal v různých fázích už od dob bratrů Gracchů a Livia Drussa, byl to právě Caesar, který spustil zrod impéria.

Lucius Cornelius Sulla se vzdal dobrovolně moci na vrcholu svého štěstí. Bojovol úspěšně proti Italikům, Mithridatovi a nakonec proti Mariovi. Proto také dostal přezdívku Felix - šťastný.