Portál Antika

Silný bitevní jezdec se zlatou přilbou, štítem a s oštěpem v mohutných zakrvácených rukou. Takto si ve starověku představovali boha války. U Řeků byl ovšem Arés ctěn mnohem méně než u Římanů. Především proto, že pro ně byl hlavně bohem zuřivé války, v níž ho provázeli příznační druhové:  Eris (Svár), Deimos (Děs), Fobos (Hrůza) nebo bohyně smrti Kéry.

Arés byl synem Dia a Héry. Starověcí lidé ho viděli jako statného mladého může, které však více spoléhal na svou sílu, než na svůj rozum. Muže se zálibou ve cvičení, půtkách a boji všeho druhu. Mezi řeckými bohy nebyl pro svou agresivitu příliš oblíben, uznával ho jen Hádes, kterému pomáhal rozšiřovat jeho podsvětní říší o další poddané a bohyně Afrodíté, které učaroval jako muž.

Lékař, hudebník, věštec, pastýř, lukostřelec, stavitel hradeb a zakladatel měst. Všechna tato povolání mohl hravě zastávat nejkrásnější řecký bůh Apollón. Původně byl pravděpodobně bohem světla, odtud jeho příjmení Foibos - čistý, zářící, světlorodý. Světlo, které představoval, ho ale spojilo také s mnoha jinými oblastmi lidského konání.

Héra někdy také Héré, byla sestrou a zároveň chotí nejvyššího řeckého boha Dia. Seděla na zlatém trůně vedle Dia a zároveň s ním vládla nebesům. Řekové ji ctili především jako ochránkyni manželství a žen. Její kult byl i proto velmi starý a rozšířený.

Héra byla třetím potomkem Titána Krona a jeho ženy bohyně Rheie. I ji spolkl otec Kronos a později spolu s ostatními sourozenci osvobodil Zeus. Vynikala svou krásou, měla výrazný pohled, bělostnou pleť a krásné vlasy. O Héřině zdobení více Homér (Ílias XIV, 160-180):

Zeus byl pro staré Řeky nejvyšším bohem. Byl vládcem všech bohů, pověstnou „hlavou“ olympského Pantheonu. Když si se svými sourozenci rozděloval moc ve světě, dostal losem nebe. A jakožto vládce nebes byl také původcem všech atmosférických jevů. Od něho pocházel hrom, blesk, mračna, sníh, déšť, vítr, bouře, ale i duha. Sídlil na Olympu, kde mu syn Héfaistos vystavěl nádherný kovový palác. Své postavení si však musel nejprve vydobýt.

Podle nejobvyklejší verze řecké mytologie, kterou známe především z podání básníka Hésioda (žil v 7. století před naším letopočtem), byl na počátku všech věcí Chaos. Chaos si Řekové představovali jako jakýsi zející prostor naplněný mlhou a temnotou. Z chaosu potom povstala Země (Gáia), Erós (spojující síla), Erebos (temno) a Nyx (noc).

Gáia potom sama ze sebe zplodila Úrana (nebe), hory a moře. Erebos a Nyx se stali rodiči Aithéru (nejčistší světlo) a Hémery (den), více už Hésiodos, Theogonia, 116-132:

Delfy, antické město na úpatí hory Parnas, kdysi patřilo k nejposvátnějším místům antického Řecka. Do světově proslulé delfské věštírny se sjížděli poutníci z celého světa, aby získali radu tajemné kněžky Pýthie.

Poutníci se v Delfách dozvídali Apollónovi věštby skrze médium. To představovala žena s úředním titulem Pýthie. Pýthie – na rozdíl od většiny starořeckých kněží a kněžek – nezískávaly svůj úřad dědičně. Přestože Pýthie musela pocházet z Delf, mohla být mladá nebo stará, vzdělaná i negramotná, bohatá i chudá.

Kde leží nejslavnější starověká věštírna? V samotném středu světa. Podle jedné z četných pověstí, vážících se k tomuto místu, vypustil Zeus, když hledal střed světa, dva stejně rychlé orly z opačných břehů Okeánu a místo, kde se setkali – hledaný střed Země – bylo právě v Delfách.

Aby nezapomněl, označil jej kamenem pojmenovaným omfalos - pupek. Tento kámen měl být kamenem, který kdysi podstrčila Rhena svému krutému manželovi Kronovi místo malého Dia. Svého nejmladšího syna tak zachránila a umožnila mu, aby později osvobodil své sourozence a svrhnoul z trůnu Krona. Delfané ve starověku tento kámen našli, umístili ho do středu Apollónova chrámu a obalovali ho vlnou a pomazávali vzácnými oleji jako malé dítě. Stal se též jednou z rekvizit Pýthiina věštění.