Blogy

Plinius mladší o křesťanech

 Na konci Pliniových dopisů se nachází jeden list adresovaný císaři Trajánovi. Ptal se ho, jak má jednat s těmi, kteří vyznávají křesťanskou víru. Zdá se, že na začátku druhého století našeho letopočtu se v Bythínii, kde byl Plinius císařským legátem, celkem křesťanství šířilo, ale nebylo státem povoleno. Plinius při výsleších postupoval tak, že se třikrát zeptal "provinilců" zda jsou křesťané a pokud nezapřeli, byli odsouzeni k smrti. Stačilo, aby vás někdo anonymně obvinil, že se scházíte s křesťany a skončili jste u výslechu.

KDO MÁ ROZUM, POCHOP TO

 Lidé - člověk
Dům - domov
Zrak - vnímat
Sluch - rozumět
Volnost - svoboda
Otroctví - vězení
Vzdát se - poražen
Smrt - spánek
Plynutí - žití

KDO MÁ ROZUM, POCHOP TO

Lidé touží po kameni, ale nemají domov,
vidí, ale nevnímají,
slyší, ale nerozumí,
jsou volní, ale nikoli svobodní,
vzdávají se a umírají,
jejich čas jen plyne.

Kosmopolitní společnost

Svět nekončí za hranicí mého státu, ani za atmosférou země, ale začíná mezí těmi, kteří mu vdechli život. 

Jak vidím náboženství - díl I.

Na počátku - dlouho tomu již -
změnila se jistá dravá ryba
v nenápadnou dravou myš.
Z myšky hned opice byla,
vřískající, zručná, však v hlavě temno.
Jenže pak, když člověk člověkem se stal,
tehdy se přihodilo ještě jedno:
hned sbor duchů mocných světovládu vzal.
A vpravdě, vládl dobře,
nad lidmi, zvířaty i horami,
však poněkud bodře -
blesky, tmou i slzami.

A lidé žili si svůj zlatý věk,
kdy nikdo neměl víc,
to však jen proto, že nikdo neměl nic,
krom šatů, skromného jídla,
několika mušlí a hliněného bydla.

Život

Život je učitel - a dává tvrdé lekce
Život je kuchař - semele tě
Život je běžec - neutečeš mu
Život je dealer - vnutí ti i co nechceš
Život je taxikář - ale neptá se kam to bude
Život je řezník - a poráží
Život je vrah - zabije tě než se naděješ
Život je hasič - uhasí tvé naděje
Život je dítě - hraje si s tebou
Život je lučišsník jehož cílem je tvé srdce
Život je švec - šije s tebou
Život je matematik co s tebou nepočítá
Život je metař - zametá s tebou
Život je lampař - posvítí si na tebe

Poslouchám...

Poslouchám trávu, jak šepotá básně.
a tvá slova, jež znějí mi tak krásně.
Poslouchám hukot stromů
a své srdce, co už nikdy nechce domů.
Poslouchám naši lásku, bez šatů a beze studu.
Ach bohové! Kdo jsem teď a kým asi jednou budu?
Poslouchám ptáků švitoření
a často vidím něco, co skutečností není.
Poslouchám vůni země
a její barvu, jež chutná tolik temně.
Poslouchám oblohu i nálady její
a poslouchám bohy, jak zrovna se mi smějí.

Smutný dopis dějinám

My byli - po dlouhý čas, někde i teď jsme.
Budeme tu ještě dlouho? Myslím, že ne..

My proto nyní píšeme, neb brzký čeká nás skon.
Může zachránit nás něco? Asi non..

My plakali, a neproplakali slz jen trochy.
Ale pomohlo to něčemu? Ochi..

Mnoho z nás za mnoho stálo.
Zda někdo si to pamatuje? Anio..

My pušky, hole, každou už museli jsme nésti zbraň.
Snad za naši věc? Nein..

My znali i tvořili, vše zaplavili vědou svou.
Máme z toho užitek? Oh no..

My pracovali tvrdě - však komu patří svět?
Nám? Ó milé dějiny, rozhodně net!

Bratři Gracchové (2. stol. př.n.l.)

   Popravdě řečeno, nevím co si mám o těchto dvou bratrech myslet. Zda skutečně chtěli pomoci chudým lidem, anebo to byli jen populisté usilující o moc. Každopadně pomalu a neviditelně změnili ústavu aristokratickou na ústavu demokratickou. Dříve totiž řečníci na foru hovořili k směrem k senátu, ale Gracchové začali hovořit k směrem k lidu. Je také pravdou, že šlechta si přilastňovala pozemky na dobytých území a zaměstnávala na něm otroky a chudí římští občané byli bez práce.

Syndikovat obsah