Blog uživatele Hypatia

Špatní politici včera a dnes

„Dobrý den! Vítám vás na palubě letadla. Usaďte se pohodlně ve svých sedadlech, personál vám za okamžik rozdá hlasovací lístky,“ seznamuje jedna z letušek pasažéry s politikou své společnosti. „Pilota si dnes můžete vybrat z pětice kandidátů,“ doplňuje. Cestující přemýšlejí, jestli by měl letadlo pilotovat spíše František Novák, učitel, nebo Eliška Černá, lékařka. V palubních volbách nakonec vítězí právník Jan Šimek a jde zaujmout své místo v kokpitu.

Smrt, my a antika

Tagged:

Existuje mnoho věcí, které mne na stavu naší dnešní společnosti trápí. Za nejvážnější z nich však považuji odtržení člověka přírody a od základních principů života a smrti. Žijeme uzavřeni v betonové džungli měst a o tom, co je za jejich zdmi, víme čím dál tím méně. Žijeme a pracujeme – abych tak parafrázovala Empedoklova slova – jako bychom měli žít věčně. Avšak život člověka není nekonečný, všichni jednou zemřeme.

Jeden den ve starých Athénách

Na athénském tržišti je dnes k ránu větší ruch než obvykle. Lidé volají, smějí se a shromažďují kolem prazvláštního mužíčka ve špinavém a roztrhaném plášti. Muž se pravou rukou opírá o hůl, v levé nese rozsvícenou lucernu, prodírá se davem a volá: „Hledám člověka, hledám člověka!“ 

Hybris ve Válce žab a myší

Ačkoli báseň Válka žab a myší vznikla už před dobrými dvěma a půl tisíci let, dokáže pobavit stejně dobře, jako by ji byl napsal nějaký náš současník. Válka žab a myší díky svému protiválečnému zaměření, díky ostrému a pádnému jazyku, díky morálnímu potenciálu, který v sobě skrývá, patří k opravdovým klenotům starořecké literatury. Její přečtení mne ale zároveň přivedlo k úvaze: co je vlastně tím primárním tématem, které paroduje?

Jak vidím náboženství - díl I.

Na počátku - dlouho tomu již -
změnila se jistá dravá ryba
v nenápadnou dravou myš.
Z myšky hned opice byla,
vřískající, zručná, však v hlavě temno.
Jenže pak, když člověk člověkem se stal,
tehdy se přihodilo ještě jedno:
hned sbor duchů mocných světovládu vzal.
A vpravdě, vládl dobře,
nad lidmi, zvířaty i horami,
však poněkud bodře -
blesky, tmou i slzami.

A lidé žili si svůj zlatý věk,
kdy nikdo neměl víc,
to však jen proto, že nikdo neměl nic,
krom šatů, skromného jídla,
několika mušlí a hliněného bydla.

Život

Život je učitel - a dává tvrdé lekce
Život je kuchař - semele tě
Život je běžec - neutečeš mu
Život je dealer - vnutí ti i co nechceš
Život je taxikář - ale neptá se kam to bude
Život je řezník - a poráží
Život je vrah - zabije tě než se naděješ
Život je hasič - uhasí tvé naděje
Život je dítě - hraje si s tebou
Život je lučišsník jehož cílem je tvé srdce
Život je švec - šije s tebou
Život je matematik co s tebou nepočítá
Život je metař - zametá s tebou
Život je lampař - posvítí si na tebe

Poslouchám...

Poslouchám trávu, jak šepotá básně.
a tvá slova, jež znějí mi tak krásně.
Poslouchám hukot stromů
a své srdce, co už nikdy nechce domů.
Poslouchám naši lásku, bez šatů a beze studu.
Ach bohové! Kdo jsem teď a kým asi jednou budu?
Poslouchám ptáků švitoření
a často vidím něco, co skutečností není.
Poslouchám vůni země
a její barvu, jež chutná tolik temně.
Poslouchám oblohu i nálady její
a poslouchám bohy, jak zrovna se mi smějí.

Smutný dopis dějinám

My byli - po dlouhý čas, někde i teď jsme.
Budeme tu ještě dlouho? Myslím, že ne..

My proto nyní píšeme, neb brzký čeká nás skon.
Může zachránit nás něco? Asi non..

My plakali, a neproplakali slz jen trochy.
Ale pomohlo to něčemu? Ochi..

Mnoho z nás za mnoho stálo.
Zda někdo si to pamatuje? Anio..

My pušky, hole, každou už museli jsme nésti zbraň.
Snad za naši věc? Nein..

My znali i tvořili, vše zaplavili vědou svou.
Máme z toho užitek? Oh no..

My pracovali tvrdě - však komu patří svět?
Nám? Ó milé dějiny, rozhodně net!

Syndikovat obsah