Blogy

Morálka ve světle současnoti a minulosti

Tagged:

Již od dětství je nám vštěpováno, že jednat špatně se nevyplácí. V dospělosti však pochybujeme, zda tomu tak ve skutečnosti je. Je morální jednání tím správným předpokladem k úspěchu? Můžeme odpovědět dvěma způsoby. Z krátkodobého hlediska se nemusí vyplácet, ale z dlouhodobého jistě ano.

Z diskuzního večera: Výklad mýtů podle novoplatónského filosofa Prokla

Mýty jsou staré jak lidstvo samo. Popisují příběhy, které se snažily vdechnout našemu světu řád a smysl. Ne všechny mýty však působí dojmem harmonie a řádu. Některé příběhy jsou natolik neetické, že bychom je sotva mohli ztotožnit se spravedlností a právem. Není ale možné, že jsou tyto kontroverzní příběhy pouze skrytou šifrou? Proklos, novoplatónský filosof ze 5. stol. n. l. a s ním mnoho dalších filosofů, se snažil vyložit tyto mýty tak, aby dávaly hlubší smysl. Na toto téma napsal spis „O Platónových námitkách“. S jeho myšlenkami bych rád čtenáře nyní seznámil.

Pozornému čtenáři homérských příběhů nemohly uniknout pasáže, kde se bohové dopouštějí zla. V jeho básních se z Diovy vůle porušují přísahy a smlouvy, Zeus přivádí bohy do vzájemného sváru, Arés cizoloží s Afroditou, bohové ve snu klamou nebo mladý Hermés krade Apollónovi stádo. Co mají takové příběhy, kde je ústředním tématem zrada, válka, cizoložství či krádež, společné s dobrem, krásnem a řádem?

Io, Saturnalia!

Na 17. prosinec ve starověkém Římě připadal významný svátek Saturnálií. Postupem času se jeho oslava protahovala na několik dní, takže v pozdějších dobách víceméně přecházel v oslavu zimního slunovratu. Byla to doba všeobecného veselí a jisté míry tolerované společenské nekázně, vzájemných návštěv a obdarovávání, zkrátka všech věcí, na něž se jindy nedostávalo času. Běžný život Města se zastavil a Římané se symbolicky vraceli do dávného zlatého věku lidstva pod vládou Saturna, kdy všichni lidé žili ne nepodobni bohům: bezstarostně, jako sobě rovní, v míru a hojnosti.

Titus Pullo a Lucius Vorenus v galské válce

Kdo by neznal Tita Pulla a Lucia Vorena z televizního seriálu Řím. Režiséři seriálu si nevybrali Tita Pulla a Lucia Vorena jen tak náhodou. Gaius Iulius Caesar se o těchto dvou statečných vojácích jmenovitě zmínil ve svých zápiscích o Válce galské. Režiséři se nechali unést fantazií a udělali z těchto dvou hrdinů ústřední postavy seriálu.

Caesarovy preventivní údery

V těchto dnech se opět vracím k Iuliu Caesarovi a k jeho zápiskům o válce galské. Nejen že vynikal jako výborný stratég, ale také i jako spisovatel. Své zážitky a zkušenosti popisuje natolik živě, že i po dvou tisících letech vás v táhnou do děje.

Caesar se ocitl v Gálii ve chvíli, kdy se galské kmeny začaly různě přeskupovat v rámci získávání nových úrodných polích. Tyto kmeny tlačily na jiné galské kmeny spřátelené s římským národem. Caesar musel na stěhování kmenů reagovat, pokud Řím nechtěl, aby se v budoucnu Galové nezačali hrnout i do Itálie.

Z Artemidiny divočiny

Artemidu Římané zpravidla ztotožňovali s Dianou, ale zdá se, že tyto dvě bohyně, třebaže je v lidském převyprávění božského světa mnohé spojuje, jsou od sebe přesto odlišné. Artemis přichází z tajemného oparu předřecké a nejstarší řecké Evropy a je nejspíše jednou z podob, v nichž z nejhlubší paměti lidského rodu promlouvá pradávná Velká Matka Země, příliš mocná na to, aby ji člověk teprve nedávno vyrostlý ze svých zvířecí stop dokázal uchopit jako samu se sebou identickou a přitom nezešílet.

Chci dýchat s Aréem

Tagged:

Výjimeční lidé starověku měli mnoho rad na to, jakým by člověk být. Někteří z nich se ovšem svými vlastními radami řídili jen obtížně, a to i přesto, že se upřímně snažili. Být co nejlepší, co nejdokonalejší, to je snem každého člověka a dokonce i lidstva jako celku. Člověk však není a zřejmě nikdy nebude dokonalý. Ale právě tato nedokonalost je příčinou toho, že chceme bojovat sami se sebou. Naše nedokonalost nás zahanbuje, ale zároveň bičuje k tomu, abychom se stávali lepšími. Žene nás dopředu a nutí nás bojovat.

Bez soupeřů není vítězství

Tagged:

Co v nás je, poznáme až tehdy, když jsme zmítáni bouří. Příznivé události se týkají i osob se všední povahou, ale překonat pohromy a hrůzy postihující lidi je výsadou velkého člověka. Kdo je stále šťastný a prochází životem bez problémů, nepozná druhou stranu skutečnosti. Je velký člověk? Jak to může poznat, když mu štěstěna nedá příležitost? Přirovnal bych to závodníkovi, který je na stadionu sám. Sice má věnec, ale nemá vítězství. Totéž můžeme říci o dobrém člověku, jestliže se nedostal do situace, ve které by změřil své síly. Seneka mladší popisuje takového člověka takto: „Považuji tě za ubožáka, protože jsi nikdy nebyl ubohý.“ Projít životem bez protivníka, znamená nevědět, co jsi mohl dokázat.

Syndikovat obsah