Epimenidés z Knóssu (kolem r. 600)

Lidé pokládali Epimenida za miláčka bohů; váže se k němu totiž neobyčejné množství přinejmenším neuvěřitelných historek. Vyprávělo se například, že jednou když v horách hledal ovci, přepadla ho únava a tak si zašel přes polední vedro odpočinout do jeskyně. Jakmile se probudil a vrátil zpět do města, našel svého mladšího bratra, teď už jako starého muže, a zjistil, že spal celých 57 let.

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.7 (3 votes)

Pittakos z Mytilény (asi 645-570 př. n. l.)

Pittakos, syn Hyrradiův, byl v roce 589 byl zvolen obcí nejvyšším představitelem Mytilény (na ostrově Lesbu) a vybaven mocí uvést stát do pořádku. Protože jeho post velice připomínal samovládcovství, od mnoha svých dřívějších přátel začal sklízet poměrně ostrou kritiku. Například slavný básník Alkaios na Pittaka psal tak neurvale posměšné verše, až ho kdosi zatkl a vsadil do vězení. Pittakos ale básníka propustil se slovy: „Odpouštěj hned, abys později nelitoval.“

Váš hlas: Žádná Průměr: 5 (3 votes)

Císař Severus Alexander a jeho vztah ke Kristu

 Tento císař původem Syřan vládl v letech 222-235 n.l. Jeho vláda byla poměrně klidná, zvláště když ji srovnáme s předešlými císaři. Co mne překvapilo u tohoto císaře byla jeho náboženská tolerance. Nejenže měl ve své svatyňce vedle obrazů císařů i Krista, ale dokonce chtěl vystavit Kristu chrámu. Haruspikové však na základě zkoumání zvířecích útrob císaře odradili, protože by všichni začali uctívat Krista a ostatní chrámy by zůstaly prázdné. Údajně prý nechal odstranit z chrámu i sochy, což měl také udělat kdysi i Hadrianus.

Ještě nehodnoceno. Buďte první :-)

Viriathus

V době kdy se moc Říma začala upevňovat a expandovala stále silněji do západní Iberie (dnešní Portugalsko), objevil se v tomto kraji hrdina, který by spíše patřil do hómérských hymnů než do skutečné historie. Řím byl v druhé polovině druhého století velmocí, která ovládala velkou část antického světa a žádná jiná velmoc se již nemohla s Římem měřit. A přesto se objevil Viriathus z Lusitánie, který po osm let v letech 147-139 př.n.l. vedl osvobozenecký boj proti Římanům.

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.7 (3 votes)

Platonova představa o posmrtném životě

 Ale ovšem nebude to dobrodružné vypravování statečného Alkinoa,  nýbrž vypravování muže sice také statečného, Éra Armeniova, rodem Pamfyla. Ten zahynul kdysi v boji; a když po deseti dnech byly sbírány mrtvoly již porušené, byl nalezen neporušen a donesen domů; měl býti pohřben a tu dvanáctého dne, když už ležel na hranici, oživl a oživnuv vypravoval, co na onom světě uviděl.

Váš hlas: Žádná Průměr: 3.8 (4 votes)

Avidius Cassius (r. 175)

Tento můž by zcela jistě něměl upadnout do zapomění, protože ho pokládám za velkého Římana, ačkoli byl také znám svou přísností až krutostí vůči armádě, které velel. 
Pocházel z rodu Cassiů, kteří se účastnili spiknutí proti Caesarovi. 

Váš hlas: Žádná Průměr: 5 (2 votes)

Zamyšlení nad Heliogabalem

Než vyjádřím svou myšlenku, uvedu trochu kdo byl Heliogabalus. Heliogabalus byl císař po Macrianovi, který zabil císaře Bassiana, zvaného též Caracalla. Po zavraždění Caracali Macrianem se po roce vojsko naklonilo k domnělému synovi po Caracallovi, zvaného Varius Avitus a podle boha, kterého uctíval dostal přezdívku Heliogabalus. Vyznačoval se tim, že se vůbec nestaral o provincie a jak napsali staří historikové, žádný jeho otvor v těle nebyl bez poskvrny. Daleko předčil Caligulu, Nera či Domitiana. Záváděl lidské oběti podle nichž pak věštil z vnitřností.

Vliv na demokracii

Při četbě životopisu Themistoklea (524-459 př.n.l.), athénského vůdce, který je také znám tím, že donutil k útěku z Řecka perského krále Xerxa, jsem si všiml jedné zajímavé myšlenky. Totiž lidé, kteří jsou více připoutáni k moři než k půdě, mají k demokracii o mnohem blíže. Údajně 30 athénských tyranů postavilo řečniště tak, aby byl pohled řečníka když hovořil namířen k zemi a nikoli k moři.

Váš hlas: Žádná Průměr: 4 (4 votes)
Syndikovat obsah