Mithridatés VI.: Poslední záblesk helénského světla

MithridatésOd konce 2. století př. n. l. Římané v Malé Asii upevňovali své mocenská postavení. V roce 123 př. n. l. Gaius Gracchus prosadil zákon dávající jezdeckému stavu právo vybírat v provinciích daně. Provincie začaly být doslova vydírány výběrčími daní, kteří na platební neschopnosti vydělávali zabavováním půdy dlužníků. Nejvíce se zaměřili na provincii Asii, jednu z nejvíce prosperující části Malé Asie. Nenávist k Římanům v provincii rostla a bylo otázkou času, kdy trpělivost obyvatel přeteče. Nenávisti nakonec využil pontský král Mithridatés VI., když v roce 88 př. n. l. nechal v Malé Asii povraždit 80 000 Římanů a Italiků a vyhlásil Římu válku.

Váš hlas: Žádná Průměr: 3.3 (21 votes)

Rozhovor s předním překladatelem Antické knihovny profesorem Pavlem Olivou

Profesor Pavel Oliva a Dorry MajznerRedakce Portálu Antika navštívila jednoho z předních překladatelů Antické knihovny Univ. prof. PhDr. Pavla Olivu a udělala s ním rozhovor na témata týkající se antiky. Otázky pokládal Dorry Majzner, autor mnoha článků o starověku.

Co Vás pane profesore vlastně přivedlo k zájmu o antiku?

Tuto otázku mi položila již řada lidi. Bylo to přes filologii. Chodil jsem na gymnasium na Žižkově, kde jsem studoval od roku 1934 až do 1940, odkud mě pak pro svůj původ vyhodili. Vzpomínám si na vynikající učitele tohoto gymnasia, kteří mě velmi oslovili. Profesorem řečtiny byl Kamil Fürst, který napsal řadu učebnic řečtiny i latiny. Byl to člověk, který vyvíjel badatelskou práci. Na latinu jsem měl dva výborné učitele, Jakubce a Kovaříka, oba vynikající latináři. Protože jsme měli ve škole latinu i řečtinu každý den, stala se součástí mého života. Tehdejší profesoři nás na gymnasiu naučili více, než se dnes mohou naučit studenti na vysoké škole. Od čtvrtého ročníku gymnasia jsem věděl, že budu studovat klasickou filologii.

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.5 (11 votes)

Flavius Claudius Julianus

JulianusCísař Julianus procházející se po Konstantinopoli sní o staré slávě Říma, kterému vládli bohové. „To oni vyzvedli Řím k nebesům a Galilejský ho nyní uvrhl do chaosu“, uvažoval ve svém srdci. Je na čase otevřít opět chrámy bohů.

Čtvrté století se stalo symbolem mnoha změn římské říše. Římané museli zápolit s germánskými kmeny, které neustále pronikaly přes řeku Rýn na římské území. Obččanskými válkami vysílená říše zažívala ekonomickou nestabilitu. Císař Constantin Veliký zrovnoprávnil v roce 313 Milánským ediktem křesťany s pohany a započal tak odpočet konce „starého řádu“. Do této pohnuté doby se narodil Flavius Claudius Julianus, který se pokusil zabránit postupnému odumírání pohanského světa.

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.4 (9 votes)

Plinius Mladší o Pliniovi Starším

Plinius StaršíVše lidské jednoho dne zmizí ve smršti času a v lidské paměti zůstane jen ten, kdo svěří své myšlenky peru. Nesmí se však jednat o ledajaké myšlenky, ale o takové, které podnítí lidského ducha k růstu. Takové myšlenky jsem našel u svého strýce a proto jsem se ho rozhodl perem zvěčnit.

Můj strýc Gaius Plinius Secundus se narodil v devátém roce panování císaře Tiberia (v roce 23) ve městě Como v severní Itálii. 82 let před narozením mého strýce založil Como Gaius Iulius Caesar jako město s pestrým složením obyvatelstva, ve kterém žilo mnoho řeckých aristokratických rodin. Možná každodenní styk s řeckým duchem strýce přivedl k jeho jediné lásce (nikdy se neoženil), totiž k badatelské činnosti.

Váš hlas: Žádná Průměr: 3.8 (5 votes)

Nero, zpěvák na trůně

NeroOheň stravuje celé čtvrtě Říma. V Neronových očích se odráží záře plamenů a císař se zápalem zpívá o zkáze Tróje. Sní o tom, že na základech zničeného města postaví krásnější Řím, který možná ponese i nové jméno, Neronia.

Když Nero v sedmnácti letech v roce 54 n. l.  usedl na trůn, vzbudil u Římanů velká očekávání.  Nový císař se zpočátku choval podle zásad svého velkého předchůdce Octaviana Augusta a nedal si ujít žádnou příležitost k projevování štědrosti a lidumilnosti. Snad pod vlivem svého učitele, stoického filosofa Seneky, jednou při podepisování rozsudku smrti prohlásil: „Jak bych si přál, abych neuměl psát.“

Váš hlas: Žádná Průměr: 3.4 (7 votes)

V doprovodu šílených žen? Jedině Dionýsos

DionysosMěsíc září je za námi. Začíná vinobraní a s ním slavnosti vinné révy. A protože je podle mýtů šíření vína po Evropě spjato s Dionýsem, podívejme se, kdo je tento bůh, kterého doprovází průvod šílených žen.

Vášeň provází podle mytologie nejen lidský rod, ale taky nebeský. Proti vášním nic nenadělal ani Zeus, otec bohů a lidí. Zeus se zamiloval do krásné mladé dívky Semely, dcery thébského krále Kadma. Z veliké lásky mu porodila syna jménem Dionýsos. Diova manželka Héra však ze žárlivosti poslala na rohaté dítě ověnčené korunou upletenou z hadů Titány a roztrhali ho. Osud však vybral malému bohu jiný los a na pomoc mu přišla jeho babička Rheia, Kronova manželka. Složila opět Dionýsovo tělo a Persefona, Hádova manželka, ho ukryla u orchomenského vládce Athamanta a jeho manželky Inó. Inó ho převlékla za děvčátko a chovala v ženské části paláce, aby ho skryla před Héřiným hněvem. Žárlivá žena se však nedala oklamat a potrestala manželský pár šílenstvím. V šílenství si Athamas spletl vlastního syna Learcha s jelenem a zabil ho.

Váš hlas: Žádná Průměr: 3 (3 votes)

Šťastný Sulla v nešťastném Římě

Zatímco Sulla na Východě bojuje proti Mithridatovi, Marius prolévá krev jeho přátel. Sulla se na prosby své ženy chystá s armádou do Říma, aby zbarvil římské ulice krví spoluobčanů. Po čtyřech stech letech svobody bude mít Řím opět svého samovládce.

Ve druhé polovině 2. století př. n.l. Římem otřásaly sociální problémy. Bohatí statkáři vlastnili většinu pozemků, na kterých zaměstnávali na úkor chudého obyvatelstva otroky. Latinové a Italikové se marně domáhali zrovnoprávnění. Řím byl rozdělen do dvou politických stran, mezi optimáty a populáry (viz slovníček). Docházelo ke střetu mezi senátem a ambiciózními politiky, kteří rozdmýchávali občanské nepokoje. Teprve politik a vojevůdce Lucius Cornelius Sulla svým tvrdým zásahem zjednal na chvíli pořádek.

Váš hlas: Žádná Průměr: 3.4 (5 votes)

Klement Alexandrijský: Pobídka Řekům

Klement Alexandrijský (kolem 150 - 215) byl nejvýznamnějším z křesťanských apologetů 2.-3 století

V mládí se horlivě zabýval platónskou filosofii. Pak se ale obrátil ke křesťanství a odešel z Athén, aby se učil u významných křesťanských učitelů v Řecku a Itálii. Nakonec se usadil v egyptské Alexandrii, kde se učil u Pantaina Alexandrijského, představitele křesťanské alexandrijské školy. Když se po Pantainově smrti rozhodovalo kdo bude jeho nástupcem, stal se kvůli své vzdělanosti adeptem na představitele školy a v roce 200 byl nakonec vybrán.

Váš hlas: Žádná Průměr: 3.8 (8 votes)
Syndikovat obsah